Židovská obec v Sedlčanech

 

Přestože Sedlčany představují přirozené středisko oblasti, o starším židovském osídlení odtud téměř neexistují žádné zprávy. Jedním z důvodů může být i to, že v okolí se nacházela ložiska zlata a stříbra, a Židé měli ve středověku zakázáno se v oblastech jejich těžby usazovat. Má se za to, že malý počet jich tu žil vždy, ale neměli vlastní obec ani synagogu a na bohoslužby docházeli do Kosovy Hory. Spadali tedy do péče tamního rabína.

Teprve když začal význam židovské obce v Kosově Hoře upadat, přesunulo se centrum jejich náboženského života do Sedlčan a zdejší obec rychle nabývala na významu. Roku 1894 se židovské obce Kosovy Hory a Sedlčan sloučily a jejich sídlem se staly Sedlčany. Jednak proto, že tou dobou už byla sedlčanská židovská komunita zřejmě početnější, a také proto, že Sedlčany se i oficiálně staly správním střediskem okresu. Vazba na Kosovu Horu zůstala zachovaná v podobě židovského hřbitova, kam byli pohřbíváni i Židé ze Sedlčan po sloučení obou obcí. Hřbitov zůstal zachovaný dodnes, nejstarší náhrobky pocházejí z poloviny 16. století.

Přesnější údaje o židovské populaci v Sedlčanech pocházejí až z roku 1876, kdy zde žilo 92 Židů. Roku 1888 si utvořili místní náboženskou skupinu a roku 1888 vlastní nezávislou náboženskou obec. Jejich počet dál rostl do roku 1895 - tehdy jich bylo 175. V té době bylo v Sedlčanech 25 až 30 židovských domů seskupených okolo náměstíčka se synagogou. V druhé polovině 19. století zde dokonce vznikl ženský židovský spolek.

V Sedlčanech existovala také synagoga. Nevznikla jako novostavba, ale jen přestavbou domu, který předtím sloužil jako penzión, modlitební místnost vytvořili ze společenského sálu v patře. Dnes v tomto objektu sídlí firma Kovotherm.

Sedlčanská synagoga tedy nebyla nijak historicky zajímavá, větší kulturní cenu však měl její majetek. Patřila do něj i velmi významná, 150 let stará tóra (posvátná židovská kniha obsahující prvních pět knih Starého zákona, tzv. Pentateuch, a některé další náboženské texty. Je z ní předčítáno při židovských náboženských obřadech v synagoze). Říká se jí též Tóra rabína Schmuela. Původně patřila starší a váženější židovské komunitě a její synagoze v Kosově hoře, když však tamní obec začala upadat a sloučila se s lépe prosperující sedlčanskou, stěhovaly se do Sedlčan také posvátné svitky. Za války se tato tóra ztratila, v současnosti se přinejmenším její část patrně nachází ve Spojených státech. V sedlčanském muzeu je její obal.

O podobě a stavu Sedlčanské tóry existují rozporuplné informace. Nejmenovaný svědek v článku periodika Sedlčanský kraj o tom říká: „I když počet židovské populace v Sedlčanech klesal, pořád jich žilo mnoho v okolí a sem dojížděli do synagogy. S tím v ní přibývalo i svitků tóry. Na zdejší poměry byl jejich počet velký, ale komunita se o ně nedokázala postarat a udržet je v použitelném stavu. Zachovaly se jen dva svitky, které se používaly při obřadech.“

Někteří pamětníci také tvrdí, že existovaly i jakési kroniky židovské obce, které se rovněž za války ztratily.

Koncem 19. století se židovská populace Sedlčan (stejně jako ve většině venkovských oblastí a menších sídel) zmenšovala především v důsledku odlivu do velkých měst, ale také opuštěním židovské víry a náboženských obcí, smíšenými sňatky atd. Roku 1930 už zde žilo jen 50 Židů, pod obec ale patřili další z okolních osad (včetně Kosovy Hory).

Po odtržení Sudet se na Sedlčansko z oblastí zabraných nacisty přistěhovalo několik dalších Židů. Krátce na to ale došlo k okupaci a diskriminace se začala uplatňovat i zde. Od listopadu 1939 musely být židovské podniky a prodejny zřetelně označeny. Brzy na to o své podniky a živnosti přišli jejich majitelé úplně. Židé nesměli navštěvovat žádné veřejné podniky, ve veřejné dopravě směli cestovat jen na vyhrazeným místech nebo vůbec ne, stěhovat se mohli jen na zvláštní povolení atd. V srpnu téhož roku bylo nařízeno, že smějí v obchodech nakupovat jen během určitých hodin - pro Sedlčany to bylo dopoledne po 10:30 hod.

Útlak se postupně zvyšoval, až došlo 31. 8. 1942 k vystěhování všech Židů ze sedlčanského politického okresu. V koncentračních táborech jich zahynulo 381. Ze Sedlčan a blízkého okolí zahynulo 143 Židů, vrátilo se jen 9. Hned následujícího roku ale byla ze Sedlčanska vystěhována i většina české populace a území se stalo výcvikovým prostorem SS s velitelstvím v Benešově.

Židé ze smíšených manželství byli zařazováni do transportů až na začátku roku 1945 - ze Sedlčan to bylo 10 osob. Všichni se po skončení války vrátili. Židovská obec už obnovena nebyla.

Jan A. Novák