Židovská obec v Kosově Hoře

 

Ve vzdálenější minulosti existovala nejvýznamnější židovská komunita na území Sedlčanska v Kosově Hoře. Je připomínána už v 15. století, kdy král Vladislav Jagelonský Židům povolil usadit se zde. Nejstarší doklad o židovském osídlení Kosovy Hory pochází z roku 1570, kdy zde žily dvě rodiny. Některé prameny tvrdí, že Židy do městečka usadili páni z Říčan již o celé jedno století dřív.

Svého času byla Kosova Hora centrem zdejšího židovského osídlení a její věhlas (pod německým názvem obce Amschelberg) sahal i za hranice českého království. Největšího rozvoje dosáhla v průběhu 16. a počátkem 17. století. Zdejší Židé se živili především koželužstvím. Po skončení třicetileté války tu již žilo osm židovských rodin a populace dále rostla. O dalších dvacet let mladší dokument už uvádí 18 rodin (66 osob). Nejpočetnější byla zdejší židovská populace v polovině 19. století, kdy přibližně čtyři stovky osob židovského vyznání představovaly více než třetinu obyvatel městečka.

Ghetto leželo v severozápadní části městečka Kosova Hora, mělo německou školu, hřbitov i synagogu. Podle pamětníků měly jeho domy vlastní číslování římskými číslicemi - v 19. století jich bylo okolo třicítky. Od ostatní zástavby bylo údajně až do poloviny 19. století oddělené drátem nataženým přes střechy mezi komíny. Pravděpodobně vzniklo v 17. století. Nejstarší písemnost dokládající jeho existenci pochází z roku 1654 a uvádí, že tu bylo 12 domů.

Do současnosti se dochoval zrekonstruovaný obytný dům (č.p. 127), který kdysi býval židovskou školou. Obec by ráda navázala na někdejší slávu zdejšího ghetta a chce sem po nezbytných rekonstrukcích přitáhnout turisty, na velkorysejší úpravy však chybí prostředky.

Židovský hřbitov je jednou z nejvýznamnějších památek Kosovy Hory a podléhá památkové ochraně. Byl založen okolo roku 1580, dnes je na něm k vidění přibližně pět stovek náhrobních kamenů. Nejstarší dnes čitelné nápisy na náhrobcích pocházejí z konce 16. století, nejmladší náhrobky jsou z 30. let minulého století. Je zde také vstupní brána, márnice postavená v klasicistním stylu a domek hrobníka. Náhrobky rabínů (duchovních vůdců židovské obce, sloužících také jako rádci a učitelé) se poznají podle vytesaného Aronova znamení, tedy symbolu dvou rukou. Naposledy byl hřbitov rozšířen roku 1907, v 90. letech proběhla rekonstrukce. Leží jižně od Kosovy Hory u silnice spojující Příbram a Votice ve svahu nad pravým břehem Kramšovenského potoka. Je sice ohrazen kamennou zdí, ale přístup je volný.

Původní synagoga byla postavena zřejmě ze dřeva okolo roku 1630 na přelomu období renesance a baroka. Shořela však při velkém požáru roku 1697. Roku 1740 proto byla pravděpodobně na jiném místě vystavena nová synagoga v barokním slohu. Je spojena s patrovým rabínským domem č. p. 131. Po druhé světové válce chátrala, v 80. letech sloužila jako sklad hnojiva a uvažovalo se o její demolici. Poté přešla do soukromého vlastnictví manželů Ehlových, kteří ji postupně rekonstruovali. Roku 1907 vzniklo občanské sdružení s cílem rekonstrukci dokončit, což se povedlo roku 2011. Dnes je v ní mimo jiné i expozice o židovském osídlení v Kosově Hoře a okolí. Uvnitř se dochoval zbytek klasicistního svatostánku.

Z historických pramenů vyplývá, že ještě v 18. století Židé v Kosově Hoře tvořili více než třetinu zdejší populace a jejich obec byla jednou z nejvýznamnějších v Čechách. Soupis z roku 1780 uvádí 21 židovských domů, špitál a židovskou lázeň. Pak ale začal význam zdejší židovské obce upadat, roku 1824 se sloučila se sedlčanskou (jiné prameny udávají až rok 1893). Má se za to, že k tomu došlo v době, kdy počet sedlčanských Židů převážil nad těmi z Kosovy Hory. Tehdy měla kosovská obec 115 členů, od té doby jsou tamní Židé vedeni ve společné evidenci se sedlčanskými. V Kosově Hoře od té doby působil už jen kantor a nadále se používala zdejší rituální lázeň (mikve). I po sloučení obou obcí tu také dál fungovalo židovské pohřební bratrstvo, které mělo na starosti hřbitov.

Patrně nejvýznamnějším zdejším rodákem a absolventem židovské německé školy v Kosově Hoře byl literát Friedrich Adler (1857-1938), působící později v Praze. Mezi jeho díla patří mimo jiné překlad básní Jaroslava Vrchlického a libreta Smetanovy Prodané nevěsty do němčiny.

Populace Židů v Kosově Hoře klesala i v dalších letech. Stejně jako v dalších venkovských obcích k tomu docházelo především proto, že Židé získali plná občanská práva a tedy i možnost se svobodně stěhovat. Mnoho jich proto odešlo do velkých měst, především do Prahy a Vídně, kde byly lepší podmínky pro vzdělání, podnikání i společenské uplatnění. Roku 1900 žilo v Kosově Hoře už jen 114 osob hlásících se k židovské víře, o 30 let později pouhých 32 Židů. Definitivně zaniklo zdejší židovské osídlení během druhé světové války v důsledku holocaustu. Roku 1942 odešlo do transportů 45 příslušníků společné židovské obce Kosovy Hory a Sedlčan, přežili jen dva. Po válce již tedy nebyla zdejší židovská obec obnovena.

Jan A. Novák