• Co tu za vylomeniny tropíš, vejlupku nezvedená!
• No, nevím, co myslíš tím vejlupkem, ale abys věděl, my si tu hrajem na dobývání hradu.
• Cože?! Hrad je v nebezpečí?
• Ale ne, to je jen jako. A hele, co ty seš zač?
• Hosté se představují první. Což tě kvítko čertovské dvornosti nenaučili? Mluv, nebo..
• Hele, nedovoluj si, když seš větší! Umím judo. Moh bych s tebou vymést
• Nu, odvaha ti nechybí. Takové jako ty král v družině potřebuje.
• To by šlo? Že bych tu jako zůstal? Tak teda, já sem Patrik.
• Mě říkají Janek. Jsem zbrojnoš z královské posádky a ty? Cos ty zač? Mluv nebo zavolám stráž.

• No já bydlím tady dole v Kamýce, táta opravuje auta a máma je doma s Klárkou. To je ségra. Je malá. Je děsně legrační. Akorát furt řve a počurává se.

• Cože? Ty patříš k žákům darebákům? K potulným vakantům, co slepice kradou a měšťany poctivé obtěžují?
• Ale ne, do školy u nás chodí všechny děti. A hele, fakt tu můžu s tebou zůstat?
• Nu, pojď, představím tě a porce kaše se pro tebe taky najde.

• No, to bude super, jenže.... asi to nepude. Musím domů. Jinak bych měl zejtra neomluvený hodiny, táta by mě přetrh a nekoupil by mi horáka. Navíc mám v tělocvičně trénink.
• Jaká podivná slova tvůj jazyk plete - tělochytna....