Živočichové

 

Téma živočichové je jedním z hlavních přírodovědných témat v páté třídě. Věnovali jsme se mu celý podzim a začátek zimy r.2014.

Mým záměrem bylo nejen obohatit děti o vědomosti ze života živočichů, o informace umožňující jejich utřídění,  ale upevnit a prohloubit vědomosti  takovým způsobem, který zároveň u dětí rozvíjí jejich schopnost nad tématem uvažovat, vyvozovat závěry, hledat shody a rozdíly – přemýšlet. Součástí  výuky byla i práce s textem jednou z metod kritického myšlení  - Řízeného čtení,  rozvíjení čtenářské gramotnosti.
Probuzeného zájmu  a získaných vědomostí jsem využila a podvakrát vyšla s dětmi ven – za zvířátky sledovat stopy zvěře, dotknout se, pohladit – začlenit do výuky činnosti, kterými  se probouzí  vztah k živé přírodě. Jednou mohou být tím nejdůležitějším, co  vzbudí  u dětí odvahu a ochotu bránit jejich právo na život

 

Vendula Petrásková

 

Základní informace o živočiších – zástupcích jednotlivých tříd  a jejich charakteristických znacích získaly děti z vlastní zkušenosti  jednotlivců i celé třídy, z učebnic, portálu Místo pro život a výkladu učitele. Vyzkoušeli jsme i méně obvyklý způsob získávání informací a to o včele medonosné. Ve třídě máme dívku, která navštěvuje kroužek včelařství. Dohodly jsme se, že jí "přepustím učitelský stupínek" bude paní učitelkou a povede hodinu přírodopisu. Děti se od ní dozvěděly spoustu zajímavých informací. (Později, při opakovacích hodinách, jsem byla překvapená, jak hodně poznatků si děti byly schopny z jejího výkladu zapamatovat.)

Neuspořádanou sumu informací se následně učily děti strukturovat do jednoduchých schematických map. Vytvářely si mapy své nebo využívaly interaktivní úlohy na portálu.

Pro procvičování a upevňování vědomostí jsem nezvolila formu memorování, ale  způsob práce, při kterém se zároveň  děti učí přemýšlet. Žáci vytvořili 4 skupiny, každá skupina si vybrala jeden ekosystém: Les, Vodní prostředí, Vesnici, Město. Úkolem skupin bylo zaplnit svůj ekosystém (svou nástěnku) ilustracemi živočichů. Získání živočicha na nástěnku bylo vázáno splněním úkolu.  Po probrání každé živočišné třídy, jejích zástupců a hlavních poznávacích znaků:  příjem vody a potravy, dýchání, rozmnožování, pohyb, dostávaly děti úkoly spojené s posouzením společných znaků a rozdílů dvou a více probraných tříd.

Kombinovala jsem úkoly, na kterých museli žáci spolupracovat v rámci celé skupiny s úkoly, které vypracovával každý sám. Při samostatné práci obdržel žák jen černobílý obrázek na nástěnku,  při společné práci za stoprocentně vypracovaný úkole obrázek barevný. Z mého pohledu byly nejefektivnější ty úkoly, při kterých si se zadáním nejprve musel poradit každý žák sám,  sám úkol vypracovat a nakonec  správném řešení  úkolu prodiskutovat ve skupině. 
Zvířata na nástěnky si vybíraly z nabídky děti samy. Mohlo se stát, že si někdo vybral zástupce, který v jeho ekosystému nežije a tudíž o obrázek  následně přišel.

Příklady úkolů: Kteří živočichové na obrázku mají páteř? Co mají ptáci, netopýři a motýli společného? Ve které skupině živočichů jsou pouze plazi? Jak se pulci dostali do rybníka? Na tabuli je mnoho kartiček, obrázků k tématu. Skupina vyšle zástupce, ten má určit správný název. Určí-li správně, kartička náleží družstvu. Atd. Občas jsem vložila i slovní matematickou úlohu, která nesla přírodovědnou informaci.

 

 

Na úvod jsem nejprve zadala dětem úkol: Pokuste se odhalit z těchto výrazů téma naší práce.

1)POTOK; 2) KÁMEN; 3) BRNĚNÍ; 4) BEZOBRATLÍ; 5) NŮŽKY

 

Následoval brainstorming: Co víš nebo si myslíš, že víš o rakovi?
Nakonec dostaly děti pracovní list, do kterého zapisovaly otázky, co by se o rakovi chtěli ještě dozvědět. ten, kdo měl s tvorbou otázek potíže, mohl přijít požádat o radu. Učitel mu ji poskytl nahlédnutím na do seznamu tázacích otázek: kdo, kdy, kde, jak, proč.

PŘED ČTENÍM:

„Budeme číst text s názvem Rak. Ohadněte, o čem by mohl text s takovým názvem být.“

PŘI ČTENÍ:

při práci s etxtem jsem použila metody: řízeného čtení + čtení s předvídáním

ÚKOL: Vyhledávejte odpovědi na vaše a naše otázky zapsané v pracovních listech.

 

Vitalij V. BIANKI

MALÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Tůňka byla maličká, na okrajích porostlá trávou a žabincem. Žili v ní leniví ocasatí čolci, malí karasi a vodní šneci. Čolci plavali nahoru a dolů, karasi dopředu a dozadu, a šneci lezli po stéblech trav jeden den nahoru, druhý den dolů.

OTÁZKA: Řekněte si ve dvojicích, jak vypadá tůňka, kterou znáte vy. Kdo vám ji ukázal? Jak často se k ní jdete podívat?

…………………………….. 1. pauza ……………………………

Na konci jara, se v tůňce zabydlelo podivné černé zvíře. Zvědaví šneci začali slézat s trávy, čolci a karásci připlouvat blíže, aby si podivína prohlédli důkladněji. A věru bylo na co se dívat! Ten černý byl celý v krunýři, od konečků vousů až po ocas.

OTÁZKA: Mění se tůňka, kterou znáte, v průběhu jednotlivých ročních dob? Pokud ano, jak?

…………………………….. 2. pauza ……………………………

Hrudník a záda celá v brnění, pod tvrdým hledím koukají dvě nehybné oči a dlouhá vousiska trčí jako dvě kopí. Čtyři páry tenkých nohou vypadají jak vidličky a ostrá klepeta jak dvoje kleště.

Žádný obyvatel tůňky ještě nikdy neviděl raka, a tak všichni přilézali blíže, aby …najednou chňap a neopatrný karásek byl v půli. Ostatní se poplašeně rozutekli.

Rak se v tůňce zabydlel. Přes den odpočíval v bahně, v noci se pomalu sunul po dně, vousisky ohmatával trávu a klepety chytal pomalé šneky. Polykal je i s ulitami a krunýř mu, to se ví, po takové stravě pěkně sílil. Na čolky a karásky byl rak pomalý, ti se před ním dokázali schovat, jemu ale šneci stačili.

OTÁZKA: Co se asi stane v příběhu dál?       Dokážeš říci, proč si to myslíš?

…………………………….. 3. pauza ……………………………

Žil si spokojeně do té doby, než voda v tůňce začala zarůstat, zahnívat a zatuchat. Víte, nečistou vodu, tu raci neradi, a tak se rak rozhodl tůňku opustit. Počkal si na pořádnou bouřku s pořádným lijákem, kdy se z malých stružek dělají potůčky a z malých potůčků velké, a pustil se dolů po vodě. Když déšť ustal a vody ubylo, pokračoval dál. Desátý den zalezl ke břehu pod kořeny olší, že si počká na šnečka, rybku nebo malou žábu. Najednou řach, do vody spadlo něco těžkého, huňatého s krátkými tlapkami. Být to jindy, snažil by se rychle zmizet, ale s hladem nejsou žádné žerty a jemu v bříšku začínalo kručet. Dlouho se nerozmýšlel, chytnul huňatý ocas do klepet, ale… ouvej, to zvíře byla vodní krysa. Než se rak nadál, letěl tam a zase zpátky, jak krysa mrskala ocasem, a pak řach, račí klepeto bylo v půli. Rak klesl bezmocně na dno potoka. Ležel tam, ani se nehýbal. Trvalo dlouho, předlouho než se zvedl a pomalu, pomaloučku pokračoval bez jednoho klepeta dál. Tu si našel vodní rostlinku, tam ukousl měkký kořínek. Posilněn zkusil zabořit nohy do hlíny, jestli neucítí masitého červíka. Měl štěstí. Na dně potoka byl jíl a netrvalo dlouho, masitou pochoutku nožkama nahmatal. Ba co víc, červík nebyl sám, hned celá rodinka i s bratranci a sestřenicemi. Plný síly se náš hrdina pustil po vodě dál.

OTÁZKA: Co se doopravdy stalo? Blížil se Tvůj odhad příběhu?                   Jak myslíš, že bude příběh pokračovat?

…………………………….. 4. pauza ……………………………

Uplynulo hodně vody v potoce, když se mu najednou začalo dělat tak nějak nevolno. Jako by mu krunýř začínal být těsný. Zahrabal se tedy do písku pod břehem, aby si krapánek odpočinul, ale  platné to nic  nebylo, kabát byl těsnější a těsnější. Naštěstí se včas rozpomenul, co se v těchto případech doporučuje všem rakům, co jich na světě je. Začal sebou v písku házet a zmítat, svíjel se do klubíčka a zase natahoval, až nakonec krunýř povolil a na břiše se udělala díra. Vysoukat se ven ovšem nebylo vůbec jednoduché. Po několika hodinách se to rakovi nakonec podařilo. Ležel vysílený vedle prázdného starého krunýře. Proud vody s račí schránkou smýknul na stranu, převrátil ji, nadzvedl na hladinu a pomalu unášel pryč jak lodičku z papíru.

A co náš poutník? Ležel bezmocný, měkký a nechráněný v písečné jamce.  Míjel den po dni, jeho hnědočervené tělo se začalo pomalu pokrývat novým krunýřem a …věřte nebo ne, utržené klepeto začalo znovu dorůstat. Noci byly chladnější a dny kratší, když se v novém kabátě vydal na další cestu. Na potoce začaly přibývat barevné loďky spadaných listů a pospíchaly k řece. Ani náš rak nikde dlouho neotálel, po vodě i po suchu pospíchal tam, kam ho srdce táhlo.

OTÁZKA: O jaké roční období asi půjde? Která místa v textu tvůj odhad potvrzují?

Nechat dětem čas na podtrhávání!

…………………………….. 5. pauza ……………………………

Hliněné břehy široké řeky už byly samá jeskyňka a v každé rak. Některý si ještě klepeta brousí, některý příbytek na zimu vyhrabává a jiný už si otvor do domu uzavírá. Když řeku pokryl první ledový příkrov, spali už raci tvrdým zimním spánkem. Na jaře, až půda rozmrzne, se opět vydají na svou každoroční pouť ke studánkám, tůním, jezírkům a kdo ví kam ještě.

OTÁZKA: Dozvěděli jsme se, co se stalo s „naším“ rakem? Podařilo se mu také zazimovat?

PO ČTENÍ: Zapsat si do pracovního listu případné odpovědi na otázky vytvořené před čtením

Mgr. Květuše Krüger.

 

Děti se odmalička seznamují s knížkami, ve kterých jsou hlavními postavami živočichové. Není mnoho beletristických příběhů, které jsou opřeny o pravdivé skutečné  informace z jejich života. Rozhodli jsme se  tuto mezeru zaplnit :-)  , vymyslet příběhy nebo rozhovory, ve kterých by obsah vycházel z prvdivých infromací. Zúžila jsem téma na skupinu živočichů -  ryby. Žáci si vybrali zástupce této třídy, prostudovali si informace na portálu Místo pro život a v encyklopediích, teprve  pak se pustili do vymýšlení textů.

Paní rybo

 

Příspěvek 1

JÁ: Paní rybo, co jste za druh?

Ryba: Štika …

JÁ : A co jíte?

Ryba: Různé ryby.

JÁ: A co máte v rybníce za úkol?

Ryba: Žrát nedochůdčata.

JÁ: Kde žijete?

Ryba: Tady v rybníce.

JÁ: Promiňte, já se zapomněl zeptat, jak se jmenujete?

Ryba: Honza Štika.

JÁ: Kolik měříte?

Ryba: Já zrovna měřím jeden metr, ale velké kusy měří až jeden a půl metru.

JÁ: Kolik vážíte?

Ryba: Já tak 5-8 kilo, ale můj bratranec z Ruska váží 80 kg.

JÁ: Kolik je vám let?

Ryba: Tři roky, ale mému dědovi je dvacet let. To je rekord.

JÁ: Děkuji, Honzo, na shledanou.

Ryba: Na plavanou.

 

Ahoj kapře

 

JÁ: Ahoj kapře.

Ryba: Ahoj Niky.

JÁ: Jak se máš a co děláš?

Ryba: Já se mám dobře a celý den přerývám dno jako prasátko.

JÁ: A kolik ti je?

Ryba: Dvacet jedna a doufám, že se dožiju až čtyřiceti.

JÁ: A kde bydlíš?

Ryba: Ve vašem rybníku.

JÁ: A co dýcháš, když žiješ pod vodou?

Ryba: Dýchám kyslík rozpuštěný ve vodě pomocí žaber.

JÁ: A jak jsi dlouhý?

Ryba: Měřím 120 cm.

JÁ: A kolik máš dětí?

Ryba: Nespočetně.

JÁ: Nosíš oblečení jako já?

Ryba: Ne, já mám na těle šupiny.

JÁ: A kde žili tvoji předkové -  prababičky a prastrýčkové?

Ryba: Žili v Dunaji, jihovýchodní Evropě a Asii.

JÁ: Tak se měj a uvidíme se o Vánocích v naší vaně.

Ryba: Tak to se neuvidíme, protože ti uplavu, pa, pa.

 

Na první vycházce děti procházely cestu k lesu , hledaly stopy zvěře, odlévaly je do sádry a zkoušely určovat, komu stopy patří.

Na druhé vycházce jsme se vypravili do dvou vesnických  hospodářství do Luhů – pozorovat  malá vietnamská prasátka a výběhy drůbeže, chovat kočičky, hladit ovečku Lízu, krmit berana, venčit kozy...

 

Byla to hezká práce a to nejen z mého pohledu, ale i pohledu dětí . Troufám si říct, že mnohé „uvízlo“  nejen v jejich  paměti , ale i  v jejich srdíčku.

Ověřila jsem si, jak důležité je pracovat s tématem způsobem, při kterém se děti učí nejen informace získat, ale i utřídit a prohlubovat je prostřednictvím úkolů, při kterých musí získané znalosti využít, při kterých musí myslet.

Vyzkoušela jsem si  důsledněji  využít téma na rozvíjení některých dalších  dovedností  – rozumových a čtenářských. Využila jsem nabízené možnosti  z projektu WOSA shlédnout ukázkovou hodinu paní Květy Kruger při práci s textem Rak, což pro mě i mé páťáky bylo velmi obohacující.  

 

Mgr. Václava Petrásková