Rodina

 

Téma rodina nejenže prolíná téměř všemi postupnými ročníky základní školy, navíc je to téma pro život zvlášť důležité. Rozhodli jsme se uchopit ho v první třídě způsobem, při kterém si každý žák sám vybírá motivy, které jsou z jeho pohledu a jeho osobní zkušenosti pro rodičovství důležité. Využili jsme pro práci příběhy z živočišné říše, zvířecí instinkty typické vlastnosti dobrých rodičů – zvířecích matek a otců. S příběhy jsme pracovali modifikovanými metodami práce s texty: podvojný deník, řízené čtení, čtení s předvídáním. Pro doznění zážitků z četby jsme využili výtvarnou výchovu.

 

Martina Janoušková, Eva Zirhutová

 

Tak už to u medvědů chodí

Slunko zapadlo za Javorovou, na dolinu padl soumrak. Medvědice ještě stojí na okraji skály, napjatě sleduje ohyb cesty. Mezi stromy naposledy zahlédla huňatý kožich samce, pak už se jí nadobro ztratil z očí. Zůstala sama, sama se svým tajemstvím. Bude mít mladé. Čeká jí hodně práce. Na podzim musí najít bezpečný úkryt, místečko pro zimní teplé doupě a hodně, hodně potravy. Z vrstvy tuku bude čerpat celou zimu, dokud nepřijde jaro. Musí být silná, aby nakrmila sebe i medvíďata. Dvě? Tři? Čtyři? Zima bude letos dlouhá. Ví to veverky, myšice i divoké kočky a ví to i ona. Instinkt jí říká, že to zvládne, tak jako to zvládly všechny medvědice před ní, ale něco jí našeptává, že to bude těžké. Nad údolím vyšel měsíc, medvědice sklouzla z kamene a zmizela v houští.

Medvíďata se narodila uprostřed zimy. V teplé mámině náruči bylo tak příjemně. Když zakručelo v bříšku, bylo tu mlíčko a bylo ho dost. Kdepak by jen malí huňáčci tušili, že jejich máma hladoví, že jí ubývá sil a že z úzkostí vyhlíží první známky jara, tepla a sluníčka. Tak už to u medvědů chodí. Medvěd samotaří, o medvíďata se stará medvědice. Dala by poslední, jen aby mláďata nestrádala.

Jaro zavonělo mokrou hlínou a rozkvetlým lesem, polechtalo medvědí čumáčky, přimělo vystrčit hlavičky z doupěte. Kolik světla, zvuků a vůní! Kam dřív? Máma nechá děti krůček po krůčku poznávat svět, ale jedním okem stále hlídá. Vyhladovělý rys by si na medvídě troufnul. Musí být ostražitá.
Z malých nemotorů jsou brzy obratní medvídci, co umí nejen běhat a skákat a válet sudy, ale i lézt po stromech. „Podívejte, kde jsem!“ volá to odvážnější z výšky stromu. Jenže vyšplhat nahoru je snadné, dostat se dolů těžší. Medvídě kňučí, až to bolí u srdíčka. „Musíš pozadu!“ radí medvědice, „tak, hezky tlapky zaseknout, jednu po druhé, no vidíš, jak to jde“ chválí  máma malého odvážlivce.

Jednou, to už bylo jaro v plném proudu, si medvědí rodinka vyšla po pěšině do údolí. „Houba! Květy ostružin! Stará veverka!“ Medvědice učí malé, co který pach znamená, když tu najednou - vítr přinesl odněkud podivný zápach. Hned vedle staré borovice stojí velká podivná věc, kontejner na odpadky. Než se stará nadála, jedno z medvíďat hup na strom, nakloní hlavičku přes okraj a než stačí dát samice varovný signál, skočí medvídě dovnitř. A bylo zle. Tam to šlo lehce, ale ven? Do kovových stěn se drápky nezaseknou jako do kůry. Medvědice bezradně obíhá kolem. Má vlézt dovnitř? Co když v pasti zůstanou oba? V tom od potoka zaslechla lidské hlasy, to jde asi skupina turistů na Otrhance. Nešťastná máma! V tom si všimla mohutné větvě u paty stromu, která se zlomila pod náporem letošního sněhu. Skokem je u ní, v mohutných tlapách zvedá ulomenou haluz a všemi silami, dřív, nežli se turisté objeví v zátočině, se snaží přehodit větev dovnitř. Jde to. Než bys řekl švec, má šťastné medvídě v náruči. A teď honem pryč, rychle se schovat v hloubi bezpečného lesa.
Až do večera se vystrašená mláďata drží mámina kožichu.

Na medvědí rodinu čeká ještě mnoho nebezpečí, útrap a strádání, ještě několik tuhých horských zim, nežli medvíďata zesílí, dorostou a zmoudří. Teď je jim ale v mámině huňatém kožichu dobře. Medvědice je před světem ochrání. Tak už to u medvědů chodí.

 

Jana Bucharová, Eva Zirhutová

 

 Před čtením

1. Co víme 
   Děti dostaly nejprve úkol pokusit se odhadnout, kolik informací o medvědech jsou schopny společně celá třída „vymyslet“, vyvzpomenout. Číselné odhady dětí jsme zapsali na tabuli. Poté děti říkaly, co o životě těchto živočichů vědí a sledovaly, jak se skutečný počet  informací blíží jejich odhadu.( jednotlivé informace jsme nezapisovali)
2. Co nevíme, co by nás zajímalo
   Následovala diskuse na téma, co ze života medvědů nevíme, ale vědět bychom eventuálně chtěli.
3. Předvídání
   Děti dostaly obrázek medvědice se dvěma medvíďaty, informaci, že obrázek je z příběhu, který za chvíli vyslechnou a úkol, pokusit se předvídat z obsahu fotografie co se o medvědech z příběhu asi dozvíme. Sdílením ve dvojici si děti připravily své návrhy. Ty jsme pak zapsali na tabuli.

Práce s textem metodou přerušovaného čtení

 

Tak už to u medvědů chodí

Slunko zapadlo za Javorovou, na dolinu padl soumrak. Medvědice ještě stojí na okraji skály, napjatě sleduje ohyb cesty. Mezi stromy naposledy zahlédla huňatý kožich samce, pak už se jí nadobro ztratil z očí. Zůstala sama, sama se svým tajemstvím. Bude mít mladé. Čeká jí hodně práce. Na podzim musí najít bezpečný úkryt, místečko pro zimní teplé doupě a hodně, hodně potravy. Z vrstvy tuku bude čerpat celou zimu, dokud nepřijde jaro. Musí být silná, aby nakrmila sebe i medvíďata. Dvě? Tři? Čtyři? Zima bude letos dlouhá. Ví to veverky, myšice i divoké kočky a ví to i ona. Instinkt jí říká, že to zvládne, tak jako to zvládly všechny medvědice před ní, ale něco jí našeptává, že to bude těžké. Nad údolím vyšel měsíc, medvědice sklouzla z kamene a zmizela v houští.

 

První otázka do dvojice: Dozvěděli jsme se z první části příběhu něco, co jsme už věděli?
Druhá otázka do dvojice: Dozvěděli jsme se něco nového?
Třetí otázka pro celou třídu: V čem je příběh medvědice podobný příběhům lidským, v čem je jiný?

 

Medvíďata se narodila uprostřed zimy. V teplé mámině náruči bylo tak příjemně. Když zakručelo v bříšku, bylo tu mlíčko a bylo ho dost. Kdepak by jen malí huňáčci tušili, že jejich máma hladoví, že jí ubývá sil a že z úzkostí vyhlíží první známky jara, tepla a sluníčka. Tak už to u medvědů chodí. Medvěd samotaří, o medvíďata se stará medvědice. Dala by poslední, jen aby mláďata nestrádala.

Jaro zavonělo mokrou hlínou a rozkvetlým lesem, polechtalo medvědí čumáčky, přimělo vystrčit hlavičky z doupěte. Kolik světla, zvuků a vůní! Kam dřív? Máma nechá děti krůček po krůčku poznávat svět, ale jedním okem stále hlídá. Vyhladovělý rys by si na medvídě troufnul. Musí být ostražitá.
Z malých nemotorů jsou brzy obratní medvídci, co umí nejen běhat a skákat a válet sudy, ale i lézt po stromech. „Podívejte, kde jsem!“ volá to odvážnější z výšky stromu. Jenže vyšplhat nahoru je snadné, dostat se dolů těžší. Medvídě kňučí, až to bolí u srdíčka. „Musíš pozadu!“ radí medvědice, „tak, hezky tlapky zaseknout, jednu po druhé, no vidíš, jak to jde“ chválí  máma malého odvážlivce.

 

První otázka do dvojice: Dozvěděli jsme se něco nového?
Druhá otázka pro celou třídu: V čem je příběh medvědice podobný příběhům lidským, v čem je jiný?

 

Jednou, to už bylo jaro v plném proudu, si medvědí rodinka vyšla po pěšině do údolí. „Houba! Květy ostružin! Stará veverka!“ Medvědice učí malé, co který pach znamená, když tu najednou - vítr přinesl odněkud podivný zápach. Hned vedle staré borovice stojí velká podivná věc, kontejner na odpadky. Než se stará nadála, jedno z medvíďat hup na strom, nakloní hlavičku přes okraj a než stačí dát samice varovný signál, skočí medvídě dovnitř. A bylo zle. Tam to šlo lehce, ale ven? Do kovových stěn se drápky nezaseknou jako do kůry. Medvědice bezradně obíhá kolem. Má vlézt dovnitř? Co když v pasti zůstanou oba? V tom od potoka zaslechla lidské hlasy, to jde asi skupina turistů na Otrhance. Nešťastná máma!

První otázka pro každého žáka – dokáže si medvědice v této situace poradit?
Druhá otázka do dvojice – Jak?

 

V tom si všimla mohutné větvě u paty stromu, která se zlomila pod náporem letošního sněhu. Skokem je u ní, v mohutných tlapách zvedá ulomenou haluz a všemi silami, dřív, nežli se turisté objeví v zátočině, se snaží přehodit větev dovnitř. Jde to. Než bys řekl švec, má šťastné medvídě v náruči. A teď honem pryč, rychle se schovat v hloubi bezpečného lesa.
Až do večera se vystrašená mláďata drží mámina kožichu.

 

Pauza – sdílení, komu z dětí se podařilo přiblížit se řešení situace v příběhu.

 

Na medvědí rodinu čeká ještě mnoho nebezpečí, útrap a strádání, ještě několik tuhých horských zim, nežli medvíďata zesílí, dorostou a zmoudří. Teď je jim ale v mámině huňatém kožichu dobře. Medvědice je před světem ochrání. Tak už to u medvědů chodí.

 

První otázka pro celou třídu: Jak rozumíte větě: Tak už to u medvědů chodí.(Větu jsme zapsali na tabuli).
Druhá otázka – pro celou třídu: Jak to chodí u lidí (Větu jsme zapsali na tabuli). Diskusi bylo třeba držet v pozitivní rovině a zakončit ji závěrem, ze ketrého je patrné, že je lepší, když se lidští rodiče starají o děti oba dva, ale když zůstane lidská máma(nebo někdy i táta)  na výchovu sama(sám), dokáže to také.

 

 

  

 

Pro další práci s textem jsme zvolili práci s vybranými citáty. Vzali jsme v úvahu rozdílnou čtenářskou úroveň dětí a upravili výroky z textu tak, aby jim porozuměli vyspělí a méně zdatní čtenáři.

Z textu jsme vybrali ty výroky, které evokují rodičovskou obětavost, pocit bezpečí, schopnost poradit si v těžkých situacích....

Pro vyspělé čtenáře

1 Musí najít bezpečný úkryt, místečko pro zimní teplé doupě.
1 Musí být silná, aby nakrmila sebe i medvíďata.
1 Instinkt jí říká, že to zvládne, tak jako to zvládly všechny medvědice před ní.

 

2 V teplé mámině náruči bylo tak příjemně.
2 Když zakručelo v bříšku, bylo tu mlíčko a bylo ho dost.
2 Dala by poslední, jen aby mláďata nestrádala.
2 Máma nechá děti krůček po krůčku poznávat svět, ale jedním okem stále hlídá.
2 Musíš pozadu, radí medvědice, tak, hezky tlapky zaseknout. No vidíš, jak to jde, chválí  máma malého odvážlivce.

 

3 Než bys řekl švec, má šťastné medvídě v náruči.
3 Až do večera se vystrašená mláďata drží mámina kožichu.
3 V mámině huňatém kožichu je medvíďatům dobře.
3 Medvědice je před světem ochrání.
3 Tak už to u medvědů chodí.

pro čtenáře

1 bezpečný úkryt
1 teplé doupě
1 Musí být silná.
1 Zvládne to!

2 teplá mámina náruč
2 je dost mlíčka
2 Dala by poslední.
2 Máma  děti hlídá.  
2 Máma chválí malého odvážlivce.

3 šťastné medvídě v náruči
3 u mámy je dobře
3 Medvědice je ochrání.
3 Tak už to u medvědů chodí.

pro slabé čtenáře

1 bezpečí
1 doupě
1 Zvládne to.

 

2 náruč
2 mlíčko
2 Máma hlídá.  
2 Máma chválí.

3 U mámy je dobře.
3 Tak to u medvědů chodí.

 

Z každého odstavce textu si děti vybraly jednu větu (výrok, se kterým se pak následně pracovalo ve výtvarné výchově.

Každý žák měl u sebe tři kartičky s výroky z příběhu o medvědici. na zemi byly rozloženy barevné bapíry evokující různou atmosféru. děti z vyhledávaly takové, které se hodí k vybranému výroku (dramatický, něžný, tmavý jako jskyně)...

Své výroky na barevné papíry rozložily.

Nakonec se děti pokusily pro část příběhu o medvědí rodině doprovodit ilustrací.