Internační tábory

 

Sběrné středisko Chlum (1945-1946)

 

Sběrné středisko Chlum patřilo mezi jeden z typů internačních středisek, která se nacházela na území Československé republiky po konci druhé světové války.

Sběrná střediska se používala k soustřeďování osob v letech 1945-1947. Sloužila jako místa, kam byly dočasně umísťováni lidé postižení poválečným odsunem ze svých domovů a bydlišť. Tábory tak byly určeny především k soustřeďování německých osob před jejich vysídlením do zahraničí. Zároveň ale byly do těchto prostor umísťováni ti, kteří byli obvinění ze spáchání válečných zločinů a činů proti republice.

Na konci války vzniklo na území českého státu zhruba 500 takovýchto táborů. Jejich uspořádání se však lišilo. 

Dělily se na tábory: 

1. internační (pro osoby, které měly být souzeny mimořádnými lidovými soudy)
2. sběrné (pro soustředění německého obyvatelstva před odsunem) 
3. pracovní (pro ty, kteří byli přiděleni na práce)

Existence těchto táborů byla výsledkem vysídlení Němců a Maďarů z Československa a poválečného uspořádání Československé republiky. Jejich pomocí se mělo zajistit, že obě národnosti budou postupně z Československa vysídleny. Docházelo při tom k diskriminaci, represi a jisté izolaci příslušníků těchto menšin. Jedním z takovýchto míst se stalo právě Sběrné středisko Chlum. Zde byli shromažďováni němečtí obyvatelé. Správcem tábora bylo ministerstvo vnitra.

Samotný tábor, respektive jeho předchůdce, vznikl roku 1942 jako německý kárný tábor tzv. Bewährungs-Abteilung der Waffen – SS Chlum. Ten zde v prostorách současného JZD založily německé úřady. Šlo o místo, kam byli soustřeďováni provinilí příslušníci SS, tedy němečtí (nebo např. i holandští) vojáci. V táboře bývalo dle odhadů 1 000 - 2000 internovaných. V blízkosti parku také docházelo k popravám těchto vojáků. Poprava probíhala formou zastřelení. Přístup k popravám byl běžným českým občanům zakázán. V době, kdy k nim docházelo, nesměli obyvatelé Chlumu a Nalžovic vycházet ze svých domů.

Po válce se z kárného německého tábora pro příslušníky německé armády stal český tábor pro německé obyvatelstvo. Nalezli bychom zde muže, ženy, děti, často celé rodiny. Počet dětí může být překvapující, neboť dne 17. května 1947 zde bylo stravováno 178 dětí do 6 let, a 1033 dětí nad 6 let, což ukazuje na vysoký počet umístěných osob. V rámci tábora proto fungovala i jakási nemocnice, která měla lidem zajišťovat základní lékařskou pomoc. Nacházela se zde i kuchyně, v níž se internovaní stravovali. Jejich počty se průběžně měnily. Po odsunu dne 29. července 1946 zde zůstalo pouze 44 osob, z toho 9 mužů, 27 žen a 8 dětí. Lidé z chlumského tábora byli využíváni na práce na blízkých hospodářstvích a v podnicích, kam byli na vyžádání hospodáře přidělováni.

V letech 1943-1945 byl vybudován podobný tábor také v nedalekých Lešanech. I zde šlo o kárný tábor pro provinilé příslušníky SS a i tento tábor se po skončení války změnil na internační tábor, který sloužil na soustředění Němců a Maďarů před jejich odsunem do Německa a Maďarska. Lešanským táborem prošlo zhruba 60 000 Němců. Po roce 1948 se z něj stal tábor nucených prací. Dnes se na jeho místě nachází Vojenské technické muzeum Lešany. Internační tábor se nacházel také v Sedlčanech, Vrchotových Janovicích a celé řadě dalších blízkých obcí.

Šárka Janotová