Vzpomínky pamětníků (Jesenice a okolní obce)

 

CESTIČKA DO ŠKOLY

V Jesenici byla obecná škola do osmé  třídy a měšťanka od 6.-8. třídy. Chodili sem děti z  Dobrohoště, Úklidu...
Obecné školy byly v okolí v Nedrahovicích, Úklidu.....

„ Chodilo se pěšky. Naboso nebo ve dřevákách. Muž mi vyprávěl, že jako kluci jezdili tady z Trojice z kopce na taškách dolu. Ale jinak co jako přespolní prej zkusili, hlavně v zimě.  A já mu říkám, já byla místní a taky jsem zkusila. Tatínek mě vzbudil v pět hodin, vypustil krávy, já je nahnala tam dolu na trávník, v sedm hodin jsem je přihnala zpátky a šla jsem do školy. A to jsem ještě stihla zajít do kostela.“

„Učitelé tehdy měli jiný výchovný metody. Rákosky. Ten respekt u dětí byl potom úplně  jinej! Nejhorší byl Procházka. To jsme vždycky koukali, kterou nohou nás kopne do sedu... Ten byl strašně zlej!“

 

DĚTI, HRY, PRÁCE

„Žně, ježišmarja, to bylo hrozný. Takový horko a člověk musel dělat povřísla. Teď se to nestíhalo a tatínek, jak sekal, tak se otočil, a vidí, vona nedělá povřísla! A skočil ke mně, pásek, ten měl vždycky rychle odepnutej, a už mi jí střihnul a já pak dělala, až se ze mě lilo.“

různé

„Naši, ti si užili! Tehdá takovou blbostí ustřelil řídící mamince nohu. Přišla za ním, že jim něco žere slepice, nějaká zvěř. On byl myslivcem, tak tam k nim zašel a číhá, ale vono nic a jak tam stál, tak vidí, tatínek má zarostlej tabák na kompostě.  Tak si šel pro motyku, že to vypleje. Tu flintu si postavil za vrata. Uviděla ho mamínka: „Jejej, pan řídící je tady“, šla a vrata otevřela. Ta flinta spadla na kámen a prostřelila mamince nohu v koleně. Nohu jí museli vzít. Dostala se z toho, chudák. A když pak tatínek vystoupil z družstva a bylo potřeba doma každý ruky, tak maminka pomáhala a vázala aspoň otýpky. Já si nedovedu představit, co musela zkusit.“

 

VZPOMÍNÁNÍ NA JÍDLO A STRAVOVÁNÍ

strava

„Tady nahoře byl nějakej Helf a ten měl takový dobrý malý cukroví.  Vždycky to smíchal a za korunu nám toho dal do pytlíku. Vzpomínám si, my tam chodili kupovat housky, a když se ženil, tak tatínek povídá: „Dojdi dneska pro housky, dostaneš koláče.“ Tak já tam šla a dostala jsem pytlík koláčků.“

„My tam taky chodili. To bylo myslím první rok, co jsem nastoupil do školy. Prodával tam kočičí mejdlo. To byla nějaká taková jako čokoláda a on nám z ní ulamoval plátky. A vím, že si z nás dělali starší kluci srandu, že vždycky říkali, dojdi si tam koupit „semtele“.

 
VÁLKA

„Za války, když přišli Němci, tak lidi, co sloužili tady na statcích, tak všichni někam odešli. Tatínek tu zůstal sám. No a přišli Němci a přivezli si kobyly. 40 kobyl. Dali nám je do stodoly a do kolny a plnej dvůr jich byl. My se vrátili s krmením a oni tam byli všude roztažení, ani k řezačce jsme se nemohli dostat.  Naši si schovávali za války sádlo. Zakopali ho do kolny, co měli dříví. A oni tam teď kobyly!“

 

PADESÁTÁ LÉTA

„Když se zakládaly družstva, tak tady v Jesenici to celkem šlo hladce. Někdo vstoupil, a když zjistil jaký to je, tak zase vystoupil, ale nikoho nevystěhovali. Horší to bylo na Nedrahovicku.“

„My měli statek, asi 20 hektarů, a ten nám sebrali. Do čtrnácti dnů vystěhovat! Tátu, jako manžela, vyhnali hned, musel jít pracovat do Kladna.  A když nás vystěhovali, tak tady zbyly krávy a teď sháněly po vsích ženský, aby šly dojit. A žádná nešla. Tak ten jeden za mnou přišel a jestli bych ty krávy nepodojila. Jenom dneska a zejtra. A já pak dojila a uklízela furt. No ale, tak jsem to tady tím zachránila, i když to nebylo naše a nic jinýho jsme tady dělat nesměli. ..... Ježiš, to jsou vzpomínky někdy …  Když  manžel přijel z toho Kladna, utahanej z práce, tak si sednul tamhle na gauč, já jezdila se slámou a se senem ze stodoly k dobytku a on se na mě díval z okna, jak hezky jezdim.  My jsme se měli rádi. Po roce se pak vrátil. Tady ve družstvu o něj nestáli a on už o ně taky ne.“

„Když jsem pomáhala tomu družstvu už rok, řekli mi, proč se nedám za člena, že budu mít nárok na naturálie. Muž povídá: „Opovaž se.“ A řek to i před starejma. Ty taky byli proti.  Postěžovala jsem si jednomu z družstvu a on mi radil: „Dej se tam, nemusej to vědět.“ No, tak jsem se tam dala. Někdo to na mě pak řek a byla velká mrzutost, že nám všecko sebrali a já se ještě dávám za člena. Zastal se mě Beneš, říká: „ A co chcete? Co má dělat? Má tajhle malý děti!  Tak ten mě zachránil.“

 

zemědělství

„Já jezdila s kobylama.  Vozila jsem do Sedlčan brambory, do  Dobrošovic vejpalky ... Jednou jsem jela do Měštic a tam zrovna prohazovali mužský sníh. Tehdy ho bylo nějak hodně. A když jsem jela okolo nich, tak přestali házet, a tak nějak na mě koukali. Kočí ženská a ještě k tomu mladá! Já na to byla hrdá. Jednou jsem ztratila podkovu. Tak jsem zastavila v Sedlci u kováře, koně mi okoval, no a já dojela pěkně domů. Tatínek to potom došel zaplatit.“

 

LIDOVÁ MOUDROST

„Kde jsou mladý, nemají bejt starý ani na obrázku.“