Obecná a měšťanská škola v Petrovicích

 

V Petrovicích jižně od Sedlčan jsou doložené dvě školní instituce, později spojené, které pro svou činnost v obci využívaly během své historie několik budov.

V 1. polovině 17. století, po bitvě na Bílé hoře, se děti scházely v domě u někoho, kdo uměl číst, psát a počítat. Přímo v Petrovicích taková shromáždění nejsou doložena, ale v jejich blízkém okolí ano. Třeba v Mandelci, který leží jen pár set metrů na východ od Petrovic, vyučoval v Čížkově chalupě (čp. 5) děti krejčí. V Kuní v Rybákově chalupě (čp. 25) se zase o vzdělání mladé generace staral tkadlec a v Týnčanech (čp. 16) stará žena z Ratiborce. Děti přicházely za svými „učiteli“ na dopoledne nebo odpoledne a po celou tu dobu, zatímco rodina obstarávala domácí práce, se vždy věnovaly jen jednomu předmětu. Někteří seděli u stolu, jiní na lavici nebo na zemi.

O první významný pokrok v oblasti školní výuky se v Petrovicích zasloužil jezuitský řád, jenž byl majitelem zdejšího panství. Brzy po roce 1651 nechal vystavět dvě své rezidence. V jedné z nich, v čp. 58, zřídili řeholníci jednotřídní obecnou školu, tedy nižší stupeň národní školy. Tu navštěvovaly i děti přespolní z okruhu několika kilometrů – z Krchova, z Kuní a Kuníčka, Krašovic, Týnčan, Skoupého, Vilasovy Lhoty, Žemličkovy Lhoty, Obděnic a Ohrady, dále z Porešína, Nálesí, Ratiborce, Ratiboře, Branšovic, Hněvanic, Hrazan a Hrazánek, z Kojetína, Dobrých Vod i z Vladyčína.

Bývalá jezuitská rezidence čp. 58 dnes

Učitele přijímal po absolvování řádné zkoušky rektor jezuitské koleje. Zájemce o místo musel mít především náležité znalosti náboženství a hudby, v nejlepším případě měl umět hrát na varhany, protože učitel byl zároveň varhaníkem a kostelním sluhou. Prvním známým učitelem byl J. Holický (1709), ale zanedlouho o místo přišel. Na jeho místo přišel Matěj Fořt (Forst), který – jako ještě tři místní obyvatelé – nosil cop.

V roce 1817 byla vystavěna na západní straně náměstí budova čp. 49, tehdy jako dvoutřídní škola. Podle dochovaných záznamů to bylo stavení nízké, zděné a kryté šindelem. Dělilo se na dvě místnosti: třídu a učitelský byt. Když přibyl roku 1826 učiteli Fořtovi učitelský mládenec (podučitel) Matěj Kopal, museli oba učit v jediné učebně – vpředu seděla první třída, vzadu pokročilejší druhá třída.

V okolí Petrovic se zakrátko začaly zakládat další školy, a tak došlo v obci k úbytku dětí. Přesto však byla škola už v roce 1865 rozšířena o třetí třídu a budova se dočkala druhého patra. Jedna třída byla v přízemí a ostatní nahoře. Čtvrtá třída vznikla v roce 1884 z podučitelských pokojů – v témže roce začal na škole jako podučitel působit Čeněk Habart z Kovářova. Pátá třída přibyla v roce 1889 rozdělením prostorné učebny v přízemí.

Rok 1935 byl stavbě osudný. 25. srpna toho roku oheň, způsobený špatným stavem komína, zničil střechu školy. Budova musela být téměř celá přestavěna, přesto v její současné podobě lze rozeznat původní rysy.

Obecná škola po požáru v roce 1935

Ačkoli stále v přijatelné kondici, budova jako škola přestala sloužit v roce 2001, když byl otevřen nový,prostornější komplex čp. 196 jižně od náměstí. Od roku 2002 sdílí základní škola tuto adresu s přestěhovanou petrovickou knihovnou.

 

Bývalá obecná škola čp. 49 dnes 

Na konci 19. století se v Petrovicích započala diskuze nad založením měšťanské školy, vyšším stupněm národní školy pro ty, kteří dokončili obecnou školu před dovršením čtrnácti let. Přípravy se však dlouho odkládaly, až teprve v lednu 1920 se obecní zastupitelstvo rozhodlo zažádat u zemské školní rady o povolení.

Žádost byla vyslyšena; Petrovičtí školu zřídili ještě téhož roku, zázemí našla v domě, který do té doby sloužil sedlčanské okresní správní komisi jako stravovna. Dnes tento objekt (čp. 42, po levé straně cestou na Milevsko) využívá prodejna ložního prádla, ručníků apod.

Bývalá měšťanská škola (předtím stravovna) čp. 42 dnes

Tři třídy se otevíraly v intervalech po sobě (leden 1921, 1921/22, 1922/23) s tím, jak děti prvního ročníku rostly. Do roku 1924 byla škola hlavně chlapecká (s koedukací dívek), potom již smíšená.

Žáci měštanské školy, nahoře uč. Bilina

Pavel Žak

 

 

 

HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl III.Praha : Pražská edice, 1998. ISBN 80-901509-6-9.