......"V malebném údolí v loukách, nedaleko vesnice Lučinka se v záplavě zeleně schovává rybník. Veliký a hluboký, s hrází tak širokou, že po ní vede cesta. Voda v něm bývala vždycky čistá. Na hladině plavalo plno leknínů s bílými květy. Ryb tu bylo dost a hladina se každou chvíli zavlnila od doteků jejich hřbetů. Stromy, jejichž se někde skláněly až k vodě, se na březích střídaly s vrbovými keři. Podle té spousty zeleně dostal rybník jméno. Odjakživa se mu říkalo Zelený.

A právě tady, v Zeleném rybníku a jeho okolí, měl odedávna svůj revír vodník Vodomil. Povídalo se o něm, že to nebyl zlý vodník, který by shromažďoval dušičky svých utopených obětí v hrníčcích pod pokličkami, jako to dělali jeho ostatní kamarádi od mokrého cechu. Patřil naopak k těm, kteří dobrým lidem pomáhali."....... úryvek z knihy Vodnické pohádky