O kůrovém srdci
Martin Patřičný, Dřevo krásných stromů

Ten příběh se stal na řece. Kdysi dávno jsme s partou sjížděli Lužnici a jeden kluk se tam zamiloval. Mně se ta holka nijak zvlášť nelíbila,ale když jsem ji měl na háčku(vpředu v kánoi),tak byla dobrá.Zdála se mi příliš praktická a měla na můj vkus trochu hrubší obličej i slovník.
Každý večer si zadáci vytahovali sirky,koho budou mít další den vpředu. Tomu klukovi se při losování touhou klepaly ruce,tak moc si přál zrovna ji. Ale měl smůlu. Nebo neměl?
Holky to umí a tak omotávaly hlavičky sirek nití nebo vlasem...
Jednoho dne byla cesta krátká,jen čtrnáct kilometrů. Dorazili jsme brzy,sehnali dříví na oheň,postavili tábor a pak si každý dělal,co chtěl.
Jeden kluk šel do lesa a tam do večera vyřezával z borové kůry srdce. Já to srdce viděl, když ještě nebylo hotové a už tehdy to byla překrásná,čistě propracovaná věcička.
Když jsme pak seděli u ohně a zpívali,on šel a potajmu srdce zasunul té slečně do spacáku.