Josef Suk

Josek Suk je jednou z nejvýznamnějších osobností Sedlčanska. Téma jsem se žáky otevřela v době konání zimních olympijských her, tj. při události, která se váže i k dílu našeho skladatele. Mým záměrem bylo přiblížit postavu Josefa Suka žákům jako skladatele i jako člověka spojeného s naším krajem svým dílem i celým svým životem. 
Na tématu jsme pracovali metodami rozvíjejícími čtenářskou gramotnost a schopnost vnímat širší krajinnné a hudební souvislosti.

Na výuce tématu jsemspolupracovala s lektorkami Květou Kruger a Evou Zirhutovou

 

Zdeňka Holá

 

JOSEF SUK

 

„Jenom tady jsem byl opravdu živ. Jenom tady jsem tvořil.
Cesta z Křečovic do Sedlčan a cesta ze Sedlčan k Svatému Janu by mohla vyprávět, jak vyrůstalo moje dílo. Jsem pokorně vděčný našemu kraji, protože jeho čistá krása a opravdovost mě naučila vyjadřovat se v díle po svém a po našem.“
Jak vypadá krajina tak čistě krásná a opravdová, kterou velebí tyto řádky? A kdo je jejich autorem?
Není to malíř, není to básník ani spisovatel, je to hudební skladatel – člověk, který se tu narodil, žil a zemřel- Josef Suk.

„Můj otec byl řídícím učitelem. Jako čtyřletý chlapec chodil jsem do školy a sedával pod tatínkovým stolem. Jinde nebylo místo, vždyť nás chodilo tenkrát do jedné místnosti 200 dětí. To víte, že se to neobešlo bez rákosky. Já jsem obyčejně při takové výplatě byl první, aby lidi neřekli, že mi pan učitel nadržuje.“
Josef Suk se narodil v malé, světem téměř zapomenuté vsi na Sedlčansku, v Křečovicích. V sedmi letech se naučil hrát na housle, v osmi letech složil svou první skladbičku a v jedenácti odešel studovat do Prahy.

„Poslední volné prázdniny! Probíhal jsem se a dováděl s dětmi a tatínek mi dal úplnou volnost. Mohl jsem dělat, co jsem chtěl. Nastal ale konec prázdnin, odpoledne jsem si ještě hrál s kamarády, ráno v pět hodin mě maminka vzbudila polibkem, na dvoře stál forman s vozem. Matka mě doprovodila až ke křížku za vsí, křížek na čelo, ještě jedno přitulení, slzičky, forman práskl do koní – a již jsme ujížděli do Prahy.“
 V jedenácti letech mu skončilo bezstarostné dětství, v jedenácti letech mu začala práce, životní dráha muzikanta a skladatele. Lekce z hudby dostával od učitele z nejlepších – skladatele Antonína Dvořáka. Sukova houslová hra byla obdivovaná po celém světě. S Českým kvartetem odehrál 4 000 koncertů. Sláva a uznání ho provázely daleko za hranicemi naší země, přesto bolest a smutek byly jeho věrnými družkami. Jeho milovaná žena Otylka (dcera Antonína Dvořáka) zemřela po 7 letech manželství, jeho syn vyrůstal bez matky a velmi až velmi často i bez otce, který byl po většinu roku na cestách s muzikou.

„Přišly doby dobré i těžké, jak to v životě bývá. Zemřeli mi moji drazí. Mnozí lidé mě měli rádi, ale i mnozí, jak už to musí být, hodili po mně kamenem. Já měl ale mnoho co dělat, takže jsem neměl ani dost času ten kámen vrátit. Zármutek jsem překonával prací.“
Kdo umí poslouchat, uslyší všechnu tu lásku i bolest  v Sukově hudbě.  Jsou v ní melodie písní vorařů, marše pochodujících sokolů i  peřeje Mastníku před soutokem s Vltavou. Je v ní tichá malebná krajina Sedlčanska, dohasínající tep srdce Otylky i smutek z rozloučení. Skladby slavné jako např. pochod V nový život, skladby pohádkově něžné jako Radúz a Mahulena, skladby plné krásy jako  Serenáda.

„Říká se někdy, že moji spoluobčané mohou být na mě hrdí, ale to není správné, protože já jsem hrdý na to, že jsem se tu narodil, že jsem se tu naučil přemýšlet o životě,  a té mé vděčnosti k rodnému kraji nebude nikdy konce.“
Sukova stezka, Sukův festival, Památník Josefa Suka v Křečovicích. Je dobře, že místní na svého rodáka nezapomněly – nejen jako na slavného skladatele, ale i dobrého láskyplného člověka.

 

 

Práce s textem , lektorka Květuše Kruger

 

1. PŘED ČTENÍM TEXTU

Brainstorming: Co víte nebo si myslíte, že víte o Josefu Sukovi?

• žáci nejdříve sepisovali asi 2 min. každý sám
• PAK následovalo sdílení ve dvojicích
• POTOM: „vyhradila“ jsem na tabuli prostor pro třídní soupis poznatků a zapisovala jsem vše, co mi děti říkaly, aniž bych to komentovala, třídila co se mi líbí/nelíbí… prostě jsem zapsala každou informaci od žáka, který právě dostal slovo bez komentářů a hodnotících výroků; jakmile byl vyhrazený prostor pro soupis zaplněn, se sdílením v celé skupině jsme přestali
• tuto fázi jsem zakončila vyslovením zpětné vazby pro všechny – ocenila jsem, na kolik informací si žáci vzpomněli, ocenila jsem, že když měli pracovat sami, pracovali samostatně, když jsem je vyzvala, aby pracovali ve dvojici či trojici, sdíleli v tomto uskupením a byli ochotné se se mnou o své poznatky dělit

1. Než jsme začali text číst, vysvětlila jsem žákům, jak budeme s textem pracovat a co od nich očekávám.
   Dozvěděli se, co je podvojný deník a k čemu slouží (jde o záznam citací autora a mých /=čtenářových/ komentářů k nim).

 

PŘI ČTENÍ

Společně jsme si přečetli první odstavec textu. Poté jsem modelovala, jak půjdu na výběr citátů. Přečetla jsem dětem citát, který si zapíši do svého podvojného deníku a vyslovila jsem nahlas komentář, proč jsem se pro tento citát rozhodla.
Dětem jsem řekla, že jsem si vědoma toho, že je to obtížná práce, ale je zvládnutelná, a že věřím tomu, že se jim to podaří.

 

Pak jsme četli nahlas text a během čtení si měli žáci podtrhávat myšlenku, která je zaujala.

 

1. PO ČTENÍ

Byl čas pro zapis citátu z textu do deníku a také zformulování a zápis komentáře. Děti měly za úkol rozhodnout se a zapsat si jeden citát a jeden komentář.

Já jsem zapsala na tabuli svou citaci z 1. odstavce a také svůj komentář k tomu.

Po splnění úkolu:

Zeptala jsem se dětí, co jim připadalo na úkolu zajímavé, co obtížné, jak obtíže překonávaly.

Dobrovolníci dostali příležitost přečíst svůj citát a komentář.

Žáci dostali za úkol zjistit jakýmkoliv způsobem odpoveď na otázku: Jak souvisí osobnost Josefa Suka s právě probíhajícími Olympijskými hrami. K dispozici měli žáci publikace o Josefu Sukovi a PC (internet). Mohli pracovat samostatně nebo ve dvojicích. 
K mému nemalému překvapení netrvalo příliš dlouho a zjistili, že je autorem znělky ...

Využila jsem jejich práci s informačními materiály i předcházející práci s textem o Josefu Sukovi  a metodou brainstormingu jsme společně dali dohromady informace ze Sukova života a díla. Data jsme zapsali na tabuli. Vybrali jsme z nich nejpodstatnější a na tabuli tato vabrané infromace podtrhli. Každý žák si pak vybral pět informací, které si zapsal do svého hudebního sešitu. Tento jeho vlastní výběr se mají žáci naučit, stane se předmětem hodnocení.

Ve výtvarné výchově si nejprve prohlédli žáci sadu připravených fotografií z fotogrřafických publikací o Sedlčansku a poslechli si krátkou ukázku Sukova Skertza - "hudební kresbu" zdejší krajiny. Jejich úkolem bylo zpodobnit krajinu Sedlčanska výtvarně a to buď na základě vlastní zkušenosti nebo inspirovanou předloženými fotografiemi. Techniku zpracování si mohli zvolit z předložené nabídky: kresba, malba, koláž.

  

Na závěr tématu si žáci ověřili ukotvení znalostí o Josefu Sukovi ve dvojicích. Všichni byli schopni vybavit si alespoň čtyři klíčové informace z jeho života a díla.

Téma o skaldateli a jeho vztahu ke krajině Sedlčanska jsme zakončili hrou. 
Použili jsme k ní připravenou sadu fotografií. Ze souboru jsme vybrali vždy dvě fotografie. Jeden žák, dobrovolník, byl vyzván, aby (v duchu) zvolil, která z předložených dvou krajin je mu bližší, více se mu líbí, má s ní nějakou zkušenost... Ostaní děti ze třídy odhadovali podle znalosti spolužáka jeho výběr. Kdo chtěl, mohl svůj odhad sdělit a zdůvodnit. Nakonec oslovený žák odhalil svůj výběr a případně ho i zdůvodnil ostatním.