Povolání- řemesla

Profese a povolání je vděčné téma o to více, pokud se týká rodičů nebo blízkých příbuzných žáků. Využila jsem zájmu dětí a zařadila do výuky i metody, které se dotýkají obtížných didaktických oblastí: rozvíjení čtenářských dovedností metodami kritického myšlení a integraci do českého jazyka -  procvičování gramatických jevů. Téma jsme obohatili vycházkou za řemesly do okolí.

 

Renata Holoubková

Téma jsme otevřeli povoláním rodičů žáků. Děti měly přinést do školy předměty, které profese jejich rodičů charakterizují. Předem jsme se domluvili na tom, že nikdo předem neprozradí k jaké profesi se přinesený předmět váže. Věci byly od rána vystaveny na parapetech, vybuzovaly diskuze a různé předpovědi.
V hodině Člověk a jeho svět jsme přenesli atributy doprostřed třídy. V klobouku byly připraveny kaštany. Vlastníci předmětů postupně vybírali přinesené předměty a ukazovali je spolužákům. Ti podle nich odhadovali povolání rodičů. Kdo odhadl správně, dostal za odměnu kaštan. Po představení povolání se děti mohly ptát na různé informace, které se k předmětu nebo profesi rodiče vážou.

 

Doprostřed třídy jsem položila sadu černobílých ilustrací starých řemesel,  společně s dětmi jsme je pojmenovali. Seznámení s obsahem práce předložených řemesel jsme udělali metodou brainstormingu. Každý mohl říci cokoliv, co o některém řemeslu zobrazeném na kartičkách ví.
Poté jsem kartičky dětem rozdlala. Měla jsem připravenou sadu slov, která se váží k vyobrazeným  řemeslům ( nástroje, výrobky, zajímavosti). Postupně jsem výrazy četla. Žák, který usoudil, že se slovo týká jeho obrázku, vstal a pojmenoval svého řemeslníka, např. po zaznění slova mládek vstal žák, který měl obrázek mlynáře a řekl: mlynář.

Na závěr hodiny si děti zahrály pantomimickou hru na poznávání starých řemesel.

 

Žáci utvořili dvojice. Každá dvojice měla za úkol na proužky papíru vymyslet  jednoduché věty, ve kterých se vyskytuje název starých řemesel nebo nástroj, který se k řemeslu váže.Věty jsme rozložili po lavicích. Každá dvojice pak obcházela třídu, vybírala věty, pomocí čísel označovala slovní druhy a přinášela vyřešený úkol ke kontrole učiteli. Kdo vyhotovil úkol správně, větu si ponechal a šel si vybrat další proužek papíru.

 

 

Na tabuli jsem napsala název článku a žákům do dvojic zadala první úkol. "Pokuste se  odhadnout, čím chtěl být člověk, který se stal profesionálním cestovatelem, když mu bylo tak, ajko vám.
Žáci své předpovědi nejprve sdíleli ve dvojicích, poté, kdo chtěl řekl svou předpověď před celou třídou a svůj odhad zdůvodnil.  

 

Jak jsem se stal profesionálním cestovatelem

 

Já chtěl být vždycky elektrikář. Brzy jsem ale zjistil, že neumím matiku a fyziku a bez toho se elektrika dělat nedá. Můj táta mě odmala brával do lesa. Někdy jsme chodili na houby, a když mi bylo deset, tak  na posedy. Vzpomínám si, že to pro mě bylo hodně zvláštní jen sedět, nemluvit a vidět věci, co jiní nevidí. Ve třinácti jsem přestal s tátou chodit, našel si kamarády, hrál fotbal a počítačové hry. Pak přišla vysoká a po ní zaměstnání u počítače. Jenže práce bylo strašně moc. Myslel jsem kolikrát, že to nezvládnu.
Až jednou ......

 

Co se mohlo odehrát dále? Jaký děj může následovat. Proč. Pokus se odhadnout, jak bude příběh pokračovat a svou předpověď zdůvodnit. 

 

 

... na mě zase přišla chuť vypadnout někam ven. Když jsem pak konečně vyjel s kolegou na víkend do Tater, připadal jsem si, že jsem v lesích a horách poprvé. Nechápal jsem, jak jsem mohl zapomenout. Veliká úleva, všechno bylo zase v pořádku a tak jsem začal cestovat. Byl jsem na rašeliništích v Norsku, v rumunských Karpatech. Hrozně mě to bavilo, a když jsem se pak doma probíral fotkami, bylo to, jak kdybych tam byl znovu. Když jsem fotky ukazoval kamarádovi, co je na vozíčku, rozbrečel se. Řekl mi, že to je, jako by tam byl taky.
Rozhodli jsme se s kamarády....

 

Pokus se vymyslet pokračování příběhu.

... udělat výstavu fotek z našeho výletu na Špicberky a tam mě oslovil člověk z časopisu pro cestovatele a turisty. Řekl, že když pro ně budu fotit země jako Norsko, Finsko, Arktidu a další, tak se můžeme dohodnout. Plácli jsme si. Od té doby jezdím po světe a fotím. Tím nejdůležitějším pro mě je dělat něco hezkého  – pro sebe i pro druhé.

Děti z družiny si udělaly fotografickou výpravu do místního kostela. Cílem nebyl vnitřní sakrální prostor, nýbrž věž kostela se starodávnými hodinami. Fotodokumentaci z jejich výpravy jsme si prohlédli na dataprojektoru.

 

Na závěr tématu si děti ověřily své znalosti na příspěvcích portálu Místo pro život:

 

Profese - myšlenkové mapy
http://www.mistoprozivot.cz/index.php?id=3788

 

Staré řemeslné nástroje:
http://www.mistoprozivot.cz/index.php?id=3522

 

Byli příjemně překvapeni, jak úspěšní byli při řešení úkolů profesních úloh.