Slovníček geologických pojmů

Šárka Hlaváčková

Tento slovníček geologických pojmů vznikl na základě on-line Geologické encyklopedie provozované Českou geologickou službou a jejího knižně publikovaného podkladu v podobě Malé geologické encyklopedie vydané v roce 1993 prof. Janem Jiránkem. Výklad jednotlivých hesel byl aktualizován, doplněn a v řadě případů i zjednodušen. Vybrané termíny se váží k předchozím geologickým textům.

 

alkalická hornina - Vyvřelá hornina, která má dostatečně vysoký chemický obsah alkálií (oxidu sodíku a oxidu draslíku), aby mohly být vytvořeny alkalické minerály jako např. draselný živec, foidy, některé pyroxeny a některé amfiboly. Můžeme se setkat s popisem hornin na základě poměru celkového množství alkálií (Na₂O a K₂O) a vápníku (Ca0) v chemickém složení. Porovnání obsahů složek se provádí chemickou analýzou. Horniny alkalické řady mají součet alkálií vyšší než součet Ca0 a z minerálů mohou obsahovat zástupce živců (foidy) a draslíkem a sodíkem bohaté amfiboly a pyroxeny. Horniny vápenato-alkalické řady mají opačný poměr, tedy součet alkálií je nižší než součet CaO. Kyselejší typy, tj. horniny s vyšším obsahem SiO_2, obsahují alkalické živce (draselný živec a bazický albit). Do této řady spadá většina vyvřelých hornin (bazalty, ryolity, gabra, diority, granity atd.). Pozn.: Termín alkalický může být často nejednoznačný a užití se může mírně lišit podle autora a stáří literatury.

antiklinála - Část vrásové struktury vyklenutá směrem nahoru. Pokud ji sledujeme v terénu, kde část svrchních vrstev byla erodována, uvnitř vyklenutí leží vrstvy, které před vznikem vrásy byly původně nejníže. Opakem antiklinály je synklinála.

bazická hornina - Vyvřelá hornina obsahující 44-52% SiO₂. Podle klesajícího obsahu SiO₂ dělíme magmatické horniny na kyselé, intermediální, bazické a ultrabazické.

 

brakický (poloslaný) - Brakické vody (jezera, moře) najdeme v místech, kde se slaná voda mísí se sladkou. Mají koncentraci solí mezi mořskou a sladkou vodou (0,5 až 30 g soli na litr). K mísení dochází nejčastěji při ústí řek do moře.

 

česká křídová pánev - Plošně nejrozsáhlejší výskyt křídových usazenin v České republice, tedy sedimentárních hornin ukládaných v nejmladším období druhohor. Sahá od Děčína přes Polabí až na severozápadní Moravu. Maximální mocnost sedimentů dosahuje 600-700 m. Jedná se o pozůstatek epikontinentálního moře, které v závěru spodní křídy zalilo zarovnanou a tektonicky oslabenou část Českého masivu. Mořská záplava trvala patrně jen 10 milionů let. Spodní část představují jezerní a brakické uloženiny, ve střední převládají jílovce a slínovce a výše jsou zastoupené mořské pískovce. Mezi mořskými usazeninami se objevují i karbonáty. Větší část pánve se shoduje s geomorfologickou jednotkou nazývanou česká křídová tabule. Najdeme zde charakteristické uloženiny tzv. kvádrových pískovců, ve kterých eroze vytvořila typická „skalní města".

 

devon - Je jedním z útvarů prvohor. Předcházel mu silur a po devonu následoval karbon. Časové hranice jsou stanoveny před 415 a 360 miliony let. Trval tedy zhruba 55 milionů let. Obecně se dělí na tři období: spodní, střední a svrchní. Jméno dostal podle klasické lokality na jihozápadě Anglie - hrabství Devonshire. Klima ve spodním a středním devonu bylo teplé a suché, bez výrazných zalednění. Ve svrchním devonu nastává prudké ochlazení. Tento útvar byl z paleontologického hlediska velmi bohatý na mořské živočichy. Ve svrchním devonu však dochází k velkému vymírání, při kterém vyhynulo až 75% veškerých mořských druhů. Objevuje se první hmyz. Devon rovněž znamená první osídlení pevniny rostlinstvem, bezobratlými a prvními suchozemskými obratlovci (primitivními obojživelníky). Uspořádání kontinentů bylo zcela jiné než dnes. Do tohoto období také spadá začátek variského vrásnění.

diabas - Starší termín užívaný pro žilnou vyvřelou horninu bazaltického složení. Na rozdíl od běžného bazaltu je hornina hruběji vykrystalizovaná, má tzv. ofitickou strukturu. Shodně se užívá také název dolerit. Diabasové žíly se mohou vyskytovat jednotlivě i v celých žilných rojích. V české geologické literatuře byl tento termín do nedávné doby velmi nejednotně chápán a užíval se i v mírně odlišném významu.

 

eroze - Soubor procesů, kdy dochází k rozrušování, obrušování a přemísťování materiálu. Příčinou je mechanické působení látek. Eroze může být způsobena tekoucí vodou, působením gravitace, ledu nebo větru.

flyš - Termín užívaný pro mocný soubor rytmicky zvrstvených, střídajících se klastických sedimentů (pískovce, jíly), ukládaných v mořském prostředí, nejčastěji při úpatí příkrých kontinentálních svahů. Na jeho vzniku se významně podílely turbiditní proudy, které po úpatích sjížděly do hlubšího moře. V tektonickém pojetí se jedná o hlubokovodní, turbiditní sedimenty ukládané v předpolních pánvích vytvářených v prostředí kolize dvou kontinentů.

intermediální hornina - Vyvřelá hornina obsahující 52-65% SiO₂. Podle klesajícího obsahu SiO₂ dělíme magmatické horniny na kyselé, intermediální, bazické a ultrabazické.

 

intruze - Označuje proces pronikání magmatu do okolní horniny. Pokud mluvíme o tělese, jedná se o magmatickou horninu, která jako magma vnikla do starších hornin (podél strukturních porušení nebo zcela napříč) a tam utuhla.

 

jihočeské pánve - Jsou to sedimentární pánve, kde docházelo k usazování jílovců, pískovců, slepenců a prachovců ve svrchní křídě (nejmladší druhohory) a po krátké přestávce znovu ve třetihorách. Byly založeny v prostorách pokleslých podél zlomů během křídy jako reakce na alpinské vrásnění. Prohlubně byly zaplaveny vodou a vznikla jezera, ve kterých se začal usazovat materiál splavený z okolí. Ke spojení s mořem došlo pouze několikrát ve třetihorách. Zahrnují budějovickou a třeboňskou pánev.

 

kadomské vrásnění - Představuje soubor horotvorných procesů na přelomu starohor a prvohor (asi před 650-550 miliony let). Na základě současných rekonstrukcí se předpokládá, že horotvorné procesy spojené s kadomským vrásněním vedly ke sjednocení superkontinentu Gondwana, který zahrnoval řadu dnešních kontinentů (Jižní Ameriku, Afriku, Antarktidu, Madagaskar a Indii). Horniny kadomského stáří jsou zabudované i v Českém masivu.

kambrium - Nejstarším útvar prvohor. Spodní hranice se starohorami je v současnosti stanovena před 542 miliony let a horní hranice s druhým útvarem prvohor (ordovikem) před 488 miliony let. Obecně se dělí na tři oddělení: spodní, střední a svrchní. V kambriu dochází k bouřlivému rozvoji bezobratlých živočichů, někdy označovanému jako evoluční exploze. V tomto období doznívá kadomské vrásnění.

 

karbon - Je to útvar prvohor a následuje po devonu. Po karbonu pokračuje perm. Spadá do časového rozmezí před 360 až 300 mil. let. Obvykle bývá rozdělen na dvě oddělení: spodní a svrchní. Karbon představuje globálně poměrně chladné období. Podle teorie deskové tektoniky Český masiv v této době přecházel přes rovník z jižní na severní polokouli. Díky tropickému podnebí zde vznikala řada jezerních pánví zarůstajících bujnou teplomilnou vegetací. V karbonu vrcholí variské vrásnění způsobené kolizí dvou velkých kontinentů (Gondwany a Laurussie) za vzniku jediného megakontinetu nazývaného Pangea.

klastický (úlomkovitý) - Klastická sedimentární hornina je složena převážně z úlomků starších hornin, minerálů a organických zbytků. Mezi klastické sedimenty patří např. pískovce, slepence a prachovce.

kontinentální kůra - Část kontinentální litosféry. Leží nad významným rozhraním nazývaným Mohorovičičova diskontinuita. Tvoří především pevniny a jejich okrajové části (šelfy, kontinentální svahy). Mocnost se pohybuje mezi 20 a 90 km.

kontinentální (pevninský) okraj - Úsek, kde se stýká oceánská a kontinentální litosféra. Pokud je oceánská deska zasouvaná pod kontinentální (tj. dochází k subdukci), vzniká tzv. aktivní kontinentální okraj. Tam, kde k podsouvání nedochází, mluvíme o pasivním kontinentálním okraji. Součástí kontinentálního okraje je pevninský šelf, svah a úpatí.

 

krystalinikum - Soubor (celek) krystalických hornin (vyvřelých a přeměněných).

 

křída - Nejmladší útvar druhohor. Následovala po triasu a probíhala před 145 až 65 mil. let. Rozděluje se na dvě oddělení: spodní a svrchní. Na hranici spodní a svrchní křídy dochází k výraznému zdvihu mořské hladiny. Dochází k zaplavení rozsáhlých území i velké části Českého masivu. Pro křídu je také charakteristická výrazná změna v uspořádání kontinentů.

 

litosférická (zemská) deska - Mohutná deska zemské kůry spočívající na plastické vrstvě zemského pláště (astenosféře). Litosférické desky tvoří pevný, svrchní obal Země. Na základě současných výkladů teorie dekové tektoniky se vůči sobě vzájemně posunují.

 

magma - Tavenina vznikající v zemské kůře nebo ve svrchním plášti. Utuhnutím vzniká magmatická hornina.

 

magmatická (vyvřelá) hornina - Vzniká krystalizací taveniny (magmatu). Nejběžnějšími součástkami jsou minerály křemen, živce, foidy, slídy, pyroxeny a amfiboly. Nejjednodušší rozdělení představují hlubinné, žilné a výlevné horniny. Velikost krystalů minerálů závisí na rychlosti ochlazování. Hlubinné horniny (například žuly), tuhnoucí ve velkých hloubkách, měly dostatek času vykrystalizovat, a proto můžeme krystaly snadno rozlišit pouhým okem. Výlevné horniny, které byly rychle ochlazeny na zemském povrchu, jsou jemnozrnné až celistvé, většinou s porfyrickými vyrostlicemi.

 

magmatický oblouk - Vytváří se nad subdukční zónou, kde dochází k tavení hornin díky uvolňování vody z podsouvající se oceánské litosférické desky (případně tenké kontinentální). To napomáhá částečnému tavení podsouvající se desky a hornin, které jsou v jejím nadloží. Hromaděním taveniny pod povrchem může vzniknout magmatický krb. Povrchovým projevem bývá často sopečná činnost a vznik ostrovního vulkanického obloku, který může vytvářet pásma vysokých vulkánů.

 

metamorfovaná (přeměněná) hornina - Může vznikat z hornin usazených, vyvřelých nebo již jednou metamorfovaných. Na přeměně se podílí působení vysokých teplot, tlaků a chemismu prostředí, kterými jsou horniny v zemské kůře vystaveny.

metamorfóza - Proces přeměny hornin v důsledku působení teplot, tlaků a chemicky aktivních kapalin. Nezahrnuje přeměny vyvolané zvětráváním a diagenezí. Nejvýznamnějšími typy metamorfózy jsou: tepelná neboli kontaktní metamorfóza - vyvolaná tepelnými účinky magmatu; regionální - postihující velké oblasti za spolupůsobení teploty a všesměrného tlaku; dynamická - vyvolaná působením orientovaného tlaku a případně i částečnou rekrystalizací horniny; šoková (impaktní) - vzniká náhlým zvýšením teplot a tlaků (např. dopadem meteorického tělesa); retrográdní metamorfóza (diatoréza) - dochází ke zpětné přeměně silněji metamorfované horniny na slaběji metamorfovanou.

mineralizace - Užívá se v souvislosti s vnikem ložisek ve smyslu výskytu a přínosu rudních i nerudních součástek do horniny.

 

nadložní -  Znamená ležící nad (vrstvou, horninovým tělesem atd.).

 

oceánská kůra - Je to část oceánské litosféry. Oproti kontinentální kůře má poměrně jednoduché složení a také menší mocnost, která se odvíjí v závislosti na stáří. Ke vzniku nové oceánské kůry dochází v místech středooceánských hřbetů. Tvoří dno oceánů a řady hlubších moří, přičemž může být pokryta mocnými vrstvami sedimentárních usazenin.

 

petrologie - Věda zabývající se horninami. Zkoumá jejich složení, vznik, klasifikaci, zákonitosti jejich chemismu a vztah k ostatním horninám.

 

pluton - Velké těleso magmatického původu utuhlé ve značných hloubkách. Typickým představitelem plutonických hornin jsou žuly.

 

podložní - Znamená ležící pod (vrstvou, horninovým tělesem atd.).

 

porfyrický - Znamená obsahující velké vyrostlice minerálů, které jsou dobře odlišitelné v základní hmotě zastoupené drobnějšími krystaly minerálů. Nejčastěji se uvádí při popisu horniny.

pyroklastická hornina - Hornina složená z úlomkovitého sopečného materiálu vyvrhovaného ze sopečných jícnů pří explozivní erupci. K vyvrhování úlomků dochází jak na zemském povrchu, tak i méně často pod vodní hladinou. Velikost částic může být značně různorodá. Nezpevněná pyroklastika dopadající na zemský povrch označujeme souhrnně jako tefra, po jejich stmelení vzniká hornina tuf.

 

sedimentární (usazená) hornina - Vzniká rozrušením starších hornin, transportem materiálu a usazením (sedimentací), popř. vyloužením a vysrážením z roztoků. Rozlišuje zpevněné a nezpevněné sedimenty. Z genetického hlediska sedimentární horniny rozdělujeme na: klastické - složené z úlomků (jíly, písky, pískovce); organogenní - významně zastoupené odumřelými organismy (vápence, uhlí) a chemogenní - vzniklé vysrážením z roztoků (evapority).

 

sedimentární pánev - Představuje prostor (depresi), kde docházelo k ukládání sedimentárních hornin. Prostor mohl být vytvořen v důsledku tektonických procesů a následnému lokálnímu poklesu území. K usazování dochází nejčastěji ve vodním prostředí.

 

sericitizace - Proces druhotné přeměny silikátových minerálů, především živců. Vzniká minerál sericit (jemnozrnná světlá slída).

souvrství - Základní stratigrafická jednotka určité oblasti. Označuje soubor vrstev vzniklých za podobných podmínek.

 

stratigrafie - Věda zkoumající posloupnost vzniku horninových jednotek a jejich relativní vztah. Základní stratigrafickou jednotkou je horninové těleso.

 

struktura horniny - Vyjadřuje vlastnosti minerálních složek, jejich vzájemné vztahy a uspořádání.

 

subdukční zóna - Místo, kde zemská (litosférická) deska je podsouvána pod jinou. Zasouvaná chladná deska (nejčastěji v podobě oceánské kůry) proniká do velkých hloubek, kde působí vysoké teploty a především tlaky. Dochází k jejímu tavení a uvolňování plynných a kapalných roztoků. Teto proces je jeden ze základních mechanismů pohybu zemských desek. V subdukčních zónách zaniká oceánská kůra.

 

tektonické procesy - Pochody, při nichž dochází k pohybům a poruchám v zemské kůře. Jsou součástí deformačních procesů. Příkladem může být křehké porušení v podobě zlomů nebo například orogeneze (tvorba horstev).

 

textura horniny - Způsob uspořádání součástek horniny a jejich vzájemné prostorové vztahy.

turbiditní proud - Vodní proud, který nese velké množství suspenze a pohybuje se při dně vlivem gravitace, často i na velké vzdálenosti a po svazích s nepatrným sklonem. Může být důsledkem podmořských skluzů, zemětřesení, ale také přínosu hustých suspenzí vodními toky.

 

ultramafická hornina - Hornina složená především z tmavých minerálů. Nejčastěji se jedná o hlubinnou vyvřelou horninu.

 

vrásnění - Soubor procesů doprovázejících horotvorný cyklus. Dochází k rozsáhlé deformaci vyvolané působením dynamických sil. Významná vrásnění v historii Země se shodují se srážkami velkých kontinentů. Na jejich vzájemném kolizním kontaktu došlo k vytvoření velkých pásemných horstev.

 

vulkanická (sopečná) činnost - Zahrnuje aktivní pronikání magmatu na zemský povrch (pevninu nebo mořské dno).

vulkanosedimentární hornina - Hornina vzniklá vulkanickými a sedimentárními procesy. Produkty obou pochodů mohou být smíšeny nebo usazeny ve střídajících se vrstvách. Příkladem vulkanosedimentární horniny je tufit.

 

Západní Karpaty - Nejzápadnější část karpatského pásemného horstva. Vznikly v průběhu alpinského vrásnění koncem druhohor a v třetihorách. Pokrývají velkou část Slovenska. Zasahují do Polska, Maďarska i na území Moravy. Na území České republiky sousedí s Českým masivem.

zbřidličnatění - Zjednodušený termín označující vznik podobné dělitelnosti v tektonicky silněji deformovaných horninách.

 

zemská kůra - Nejsvrchnějším pevným obalem Země. Od zemského pláště je oddělena významným rozhraním, tzv. Mohorovičičovou diskontinuitou, která byla pod kontinenty ověřena v hloubkách 20-90 km a pod oceány v podstatně menších hloubkách pohybujících se okolo 10-50 km. Rozdělujeme ji na kontinentální a oceánskou kůru.

 

zlom - Projev křehkého porušení horniny, podél kterého nastal pozorovatelný pohyb, tj. bloky hornin byly vůči sobě posunuty.

zrudnění - Označuje buď výskyt určitých rudních minerálů v hornině, nebo proces vedoucí ke vzniku těchto minerálů.

 

žilné horniny - Jsou to magmatické (vyvřelé) horniny, u nichž došlo k proniknutí magmatu podél poruch ve starší hornině a následnému utuhnutí. Většinou mají protáhlý tvar s rozměry od centimetrů až po desítky kilometrů.