Základní dělení Českého masívu

Český masiv lze rozdělit do čtyř regionálních jednotek, které byly vyčleněny na základě současných teorií jejich vývoje před sjednocením během variského vrásnění. Vzájemně se odlišují svojí stratigrafickou náplní, ohraničením vůči okolním jednotkám i tektonickým vývojem.

Jedná se o moldanubickou oblast (moldanubikum), tepelsko-barrandienskou oblast (středočeská oblast, bohemikum), sasko-durynskou oblast (saxothuringikum) a moravskoslezskou oblast (moravosilesikum). Z výše uvedeného dělení Českého masivu do našeho regionu zasahují pouze jednotky moldanubika a bohemika, proto se jim budeme věnovat blíže a zbývající zanedbáme.

Moldanubická oblast představuje jižní a jihozápadní část Českého masivu, pokrývá tak rozsáhlé oblasti Českomoravské vysočiny, Šumavy a Českého lesa. Jsou zde převážné zastoupeny silně metamorfované (přeměněné) starohorní a prvohorní horniny prostoupené četnými intruzemi magmatických hornin. Mezi největší tělesa patří rozsáhlé komplexy hlubinných vyvřelých hornin v podobě středočeského a moldanubického plutonu, dále pak například třebíčský pluton a řada drobnějších těles. Většina těchto magmatických těles je variského stáří. Znamená to, že vznikala v průběhu procesů variského vrásnění, nebo těsně po jejich odeznění. V tomto období se celá širší regionální oblast dostala do režimu uvolňování a rozpínání a tím zde mohlo dojít k vytvoření prostoru, kam magma intrudovalo (velice zjednodušeně řečeno, nateklo nebo bylo natlačeno) a ve velkých hloubkách utuhlo. Z magmatických těles, která vznikla před variským vrásněním, můžeme pro zajímavost zmínit i dvě drobná tělesa ortorul: světlickou ortorulu v jižních Čechách a doberskou ortorulu na pomezí Moravy, při hranicích s Rakouskem. Jde o jedny z nejstarších hornin na našem území. Svým stářím 2,1 a 1,3 miliardy let spadají do období starohor. K moldanubiku bývá někdy i volně řazena tzv. kutnohorsko-svratecká oblast, která jej lemuje ze severu. Našli bychom ji v blízkosti Kutné Hory, Hlinska a Poličky.

Tepelsko-barrandienská oblast je budována horninami mladších starohor a spodní části prvohor. Představuje zbytek starší části kůry, který byl během variského vrásnění zapracován do variského horstva. Na povrch vystupuje zejména ve středních a západních Čechách a v rámci Českého masivu ji najdeme ve středové části. Nejtypičtější oblastí je areál barrandienu, který zahrnuje slabě metamorfované sedimentární a vulkanické horniny mladších starohor nebo nepřeměněné sledy hornin prvohor od kambria do devonu. Dále se k této oblasti počítají i jednotky Železných hor a domažlické a tepelské krystalinikum v západních Čechách. Vrtným průzkumem byl rovněž prokázán výskyt těchto hornin v podloží České křídové pánve.

K tepelsko-barrandienské oblasti bývají rovněž řazeny i celky, jež se bezprostředně týkají našeho regionu, tzv. metamorfované ostrovy. Jedná se o zbytky pláště středočeského plutonu, které leží jako jednotlivé „kry" na tomto tělese v pruhu mezi Říčany a Blatnou. Najdeme zde vulkanické komplexy a sedimentární sledy starších starohor a mladších prvohor. Jak už napovídá samotný název, tyto horniny prodělaly přeměnu. V tomto případě mluvíme o tzv. kontaktní metamorfóze, která je způsobena přímým působením teplot, popř. tlaků na kontaktu s magmatem. Přeměna těchto hornin přímo souvisí se vznikem středočeského plutonu. Představme si to tak, že během variských procesů postupně docházelo k intruzi magmat ve velkých hloubkách, které působením velkých teplot a unikajících fluidních roztoku přeměnily horniny v nadloží. Magmata ve velkých hloubkách pod povrchem pomalu vykrystalizovala a dala za vznik středočeskému plutonu. Horniny ležící nad ním byly postupně rozrušeny a odneseny. Zbytky stropu pláště, které se zde zachovaly, představují dnešní tělesa metamorfovaných ostrovů. Často také mluvíme o tzv. ostrovní zóně.