Dášeňka čili život štěněte, autorův jazyk a styl

 

Karel Čapek. Dášeňka čili život štěněte

 

Učební činnosti s knížkou Dášeňka jsou zaměřeny na dovednost vnímat mistrovství autorova vyprávění, bohatost jeho jazyka a schopnost zajímavým, nevšedním způsobem popsat obyčejné věci. Žáci se učí vnímat Čapkův literární styl prostřednictvím svých vlastních malých literárních pokusů popsat některé jim známé děje a události.

 

Doporučený věk
7 – 10 let

 

Pomůcky
Soubor úryvků z knížky Dášeňka
Soubor ilustrací z knížky Dášeňka

Portál UBU - Učitelé - Pomůcky - Osobnosti - Čapek Karel - Dášeňka

Učitel napíše na tabuli větu: NARODILO  SE ŠTĚNĚ DÁŠEŇKA. Promítne na stěnu první  ilustraci narozeného štěněte  z knížky Dášeňka (obrázky malé Dášeňky rozdá dětem do lavic).  Děti se společně snaží detailně popsat,  co na obrázku vidí, případně čemu se právě narozené štěně podobá, co jim připomíná.
Poté žáci, opět společně, promýšlejí  věty, kterými by mohlo začít povídání o štěněti,  jemuž dali jeho lidé jméno Dášeňka. Učitel  začátek příběhu zapíše na tabuli, načež rozdá žákům první úryvek z knížky popisující první dny narození štěněte tak, jak je zapsal Karel Čapek. Žáci si úryvky přečtou a sdílejí své dojmy z autorova vyprávění, případně jeho stylu a jazykových prostředků. Učitel jim v tom je nápomocný, sám modeluje své dojmy a postřehy z ukázky.

 

Když se to narodilo, bylo to takové bílé nic, do hrsti se to vešlo, ale poněvadž to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.
Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky, třebaže za moc nestály. Kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké  a slaboučké a s chůzí to bylo, holenku, teprve potíž.

Učitel napíše na tabuli větu: DESÁTÝ DEN DÁŠEŇKA  OTEVŘELA  JEDNO OKO A POPRVÉ ZAŠTĚKALA. Promítne na stěnu druhou ilustraci. Žáci společně  detailně  popisují druhý obrázek. učitel je vedek tomu, aby při popisu použili i příměry a metafory. Učitel dětem pomáhá a sám vymýšlí jednoduchá i méně obvyklá přirovnání. Ve dvojicích pak žáci zapisují pokračování vyprávění  o životě štěněte na podkladě promítnutého obrázku.
Zápisy si žáci přečtou v sousedících dvojicích. Některé výtvory pak nechá učitel přečíst před celou třídou.
Následuje četba ukázky Karla Čapka a  sdílení dojmů ze spisovatelova jazyka. Do hovoru může vstoupit i učitel a upozornit na věci, které zaujaly jeho. 

 

Toho dne, když Dášeňka slavila desítidenní  výročí svého života, potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, které se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu, ale tehdy  to jen tak vyjeklo, jako když nůž po talíři sjede.
Lidi, takové oko, i když je jen jedno, je znamenitý vynález: jen mrkneš a víš, a víš, ouha tady je stěna, tuto jakási propast, a to bílé, to je máma.

Postup stejný jako při práci s druhou ukázkou.

 

Poté, co se naučila dívat na svět, ozval se opět hlas přírody: „ T, Dášeňko, když už máš ty kukadla, dívej se před sebe a zkus chodit.“ Dášeňka tedy pohnula ouškem, že jako slyší a rozumí, a zkusila chodit. Nejdřív vysunula pravou přední nožičku dopředu, a co teď? „ Teď dej dopředu levou zadní,“ napovídal jí hlas přírody. Sláva, povedlo se to. „A teď tu druhou zadní. , ne přední! I ty hloupá Dášeňko, vždyť jsi nechala ještě jednu nožičku vzadu! .Tu pravou zadní si  zastrč pod zadeček! Ne, to není nožička, to je ocásek., ocáskem se nedá chodit. To si pamatuj, Dášeňko, o ocásek se nemusíš starat, ten jde za sám za nožičkami.“

Při zpracování čtvrté ukázky dostanou žáci 4 obrázky. Každý žák sám si obrázky prohlédne a podle jednoho, dvou, tří  nebo všech čtyř ilustrací zapíše čtvrtou část vyprávění.

 

Pojď sem, malá, tady máš misku s mlíčkem. Cože, ty nevíš, co se s tím dělá? Inu, strčí se k tomu čumáček, vyplázne se jazyk, namočí se v tom bílém a honem se zasune zpátky, aby na něm zůstala kapka toho bílého. Nedívej se tak hloupě, Dášeňko, nic na tom není. Dášeňka nic, jen poulí oči a třese ocáskem.  Ech, ty hloupá, když to nejde jinak, musím ti do mlíčka strčit tvůj nechápavý nos, chtěj nebo nechtěj! Dášenka je zdrcena násilím, které se na ní stalo. Má čumáček a vousy smočené v mléce a namoutě kutě, ono  je to dobré.

Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček bylo vyceděno. Kde se nejlíp dělají ? Dášeňka se rozhodla pro mou pracovnu, ale někdy dává přednost jídelně. Na čem se nejlíp spí? Na utěrkách, v člověčí náruči, uprostřed záhonu květin, na smetáku, v tašce nebo  na lopatce se smetím.
Dášeňka se nevyhne žádné lidské botě. To je věc člověka, aby se vyhnul štěněti, no ne?  Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že se smeták vyhne jí.  Hlavní, co má na práci je běhat, hryzat, přetahovat se, zápasit a drbat zadní nohou za uchem .

Učitel rozdá žákům několik výtisků knížky Dášeňka, nechá je knížkou listovat. Upozorní je, aby si všimli i informací na prvních a posledních stránkách knížky.

 
Žáci společně nebo ve dvojici zapisují na proužky papíru postřehy, o kterých se na základě četby a listováním knížkou domnívají, že charakterizují autora Karla Čapka (např.“ Byl dobrým spisovatelem. Psal knížky pro děti. Měl rád zvířata. Uměl malovat. Byl fotografem.). Proužky se zapsanými větami žáci umístí na nástěnku ke jménu Karel Čapek.

 

Dobrovolný domácí úkol:
Sestavit z ilustrací, vlastních vytvořených textů a textů K. Čapka z knížky list, koláž, sešitek...

Povinný úkol:
Naučit se číst s výrazem (přednesem) 4 vybrané úryvky z Dášeňky.