Ukázky výuky - Pověsti Sedlčanska I

 

Dobrá atraktivní výuka místních regionálních pověstí má šanci prohloubit vztah žáků k místu školy a jejího okolí, k regionu, ve kterém děti žijí, odkud pocházejí jejich prarodiče a kde většinou pracují i jejich rodiče. Téma Pověsti zároveň nabízí možnosti, jak jejich prostřednictvím rozvíjet čtenářské a komunikační dovednosti, širokou škálu dovedností  rozumových, jak integrovat výuku do jiných předmětů a zapojit do ní rodiče a prarodiče, místní subjekty a odborníky z regionu.

 

Téma Pověsti Sedlčanska jsme rozložili do tří etap (tří školních roků).
Cílem první etapy bylo seznámit žáky s regionální pověstí Racochy a jejím prostřednictvím se základními rysy žánru pověst,
uplatnit ve výuce tématu metody a výukové činnosti podporující rozvoj čtenářských dovedností odpovídajících úrovni žáků 2. – 3. třídy: předvídání textu, vyjasňování neznámých slov z kontextu, shrnování.

Cíle jsme rozpracovali do konkrétních výstupů, viz komentář na konci příspěvku.

K nastaveným cílům a výstupům jsme promysleli metody a učební činnosti. Ujasnili jsme si, jaké pomůcky budeme potřebovat, které pomůcky máme a které bude třeba vyhotovit, koho z místních lidí a odborníků v regionu do přípravy a realizace tématu zapojit.

 

Téma bylo odučeno v roce 2017/2018  v malotřídní škole v Počepicích.
Vyučující: Jana Hubičková a Mirka Svobodová
Spolupracovníci: učitelka ZUŠ Sedlčany Diana Pinkasová
Odborné konzultace: Eva Zirhutová

Paní učitelka přinesla do třídy  petrolejovou lampu a vyzvala žáky, aby prostřednictvím otázek nalezli  téma dnešní výuky. Na otázky odpovídala ANO, NE,  dětem pomáhala i slovíčky: voda, přihořívá, hoří. S dopomocí tak děti nalezly výrazy, související s tématem hodiny: stará slova, slova našich babiček a dědečků (archaické výrazy). Žáci se pak rozpomínali na neobvyklá stará slova, která znají z pohádek nebo z vyprávění prarodičů.
Před další prací zadala paní učitelka domácí úkol: sejít se s prarodiči a sepsat staré výrazy pro věci, které dříve tvořily součást jejich domácností. Děti dostaly pro rodiče a prarodiče ke zvláštnímu, dobrovolnému domácímu úkolu průvodní dopis. 

Paní učitelka rozdala dětem text - regionální pověst Racochy. Text byl rozstříhaný na čtyři části.

 

Racochy

Matěj se vracel večer z Drážkova přes Racochy do Hrachova. Kdo neznáte Racochy, věřte, že je lepší kopci tomu se vyhnout. Kříž tam postavili a všem těm čárům světelným konec udělali, ale jeden nikdy neví! Však teta pobízela „ jdi už, Mates, jdi“ ! Teprve, když louč zapálila, vzal se k domovu.

Cesta pod nohama ubíhá, písek pod botama skřípá, jak sedlák krok natahuje. Však už má víc než polovic kopce za sebou, však už vršek Racochy vidí, když v tom ... hrklo v něm, jak ve starých pendlovkách. Kolem kříže světlo jako o polednách. Nebo, že by...? Že by tam na kopci hořelo?  Obilí je na troud suchý. Radši ani nedomyslet! „Měj se Matěj na pozoru ,“ povídá k sobě, „abys špatnou myšlenkou neštěstí nepřivolal“.
Sedlák zvolnil krok, jen tak, aby si odvahy dodal, když v tom to uviděl.  Kdeže světlo! To světýlek na tisíc! A kolem kříže v jednom roji. Matěj stojí jako přimrazený. I čas zůstal stát v tom podivném vidění. Krom těch světýlek, když ale nic dalšího nebylo, sebral chasník odvahu a vykročil k domovu. Jen ruce v pěst pevněji sevřel.

Už, už, zdá se, má to podivné vidění za sebou, když v tom nový přízrak a ještě hrůznější prvého! Postava jakási hubená z temna lesa se blíží. Plášť sahá jí po paty, kápě obličej skrývá. A zrovna k němu míří a světýlka kolem ní a „Bože pomoz,“ postava meč vytahuje. Není na co čekat! Dolů z kopce chlapisko pádí,  jako by mu za patama hořelo. A postava za ním. Meč zasvištěl mu nad hlavou, až vítr chomáč vlasů nadzvedl.  To už je ale sedlák pod kopcem, to už  Racochám  záda ukazuje.

„A fuj tajbl, potvora jedna“, ulehčuje sobě řízně, „ta mi dala“. „Však moc nescházelo“, myslí si, „a bylo o jednoho nebožtíka na Hrachově víc“.
 

S pověstí žáci pracovali metodou Čtení s předvídáním. Nejprve společně s paní učitelkou (chorálovým čtením) přečetli první odstavec. Po dočtení žáci pracovali ve dvojici, předvídali další pokračování příběhu. Sdílet své nápady s ostatními mohli jen ti, kteří dokázali opřít pokračování textu o vodítka v přečtené části pověsti, zodpovědět otázku:  Proč si myslíš, že pověst pokračuje tak, jak jsi navrhnul? Co v přečteném textu ti pomohlo předvídat děj?
př. Myslíme si, že Matějovi se něco přihodí, protože je tam věta: je lepší kopci tomu se vyhnout.
Podobným způsobem pracovali žáci i s ostatními odstavci.

Po dočtení  celé pověsti žáci dostali tabulku se třemi sloupečky. V prvním sloupečku bylo zapsáno pět výrazů: louč, pendlovky, troud, chasník a kápě. Úkolem dětí bylo nalézt tato slova v textu a z kontextu nebo vlastní zkušenosti odhadnout jejich významy.  Nejprve žáci společně s paní učitelkou vyhledali slovo louč a do druhého sloupce tabulky zapsali odhad jeho významu: něco co hoří. Na dalším plnění tabulky pracovali žáci sami ve dvojicích. Po dokončení práce neznámá slova s paní učitelkou vyjasňovali a do posledního sloupce zapisovali jejich správné významy.

 

 

Po dokončení tabulky si žáci opět vzali text pověsti. Jejich úkolem bylo samostatně nebo ve dvojici vyhledat a podtrhnout další méně obvyklé prvky textu: neobvyklá a „zvláštní“ slova, věty, obsahy sdělení. Po dokončení úkolu děti četly nalezené pasáže a za dopomoci paní učitelky se snažily popsat, co je na nich neobvyklého: nadpřirozené jevy, citově zabarvená slova (expresivní výrazy), místní reálné krajinné názvy, nepřirozený (archaický) slovosled – prvky, kterými autor textu chce  vtáhnout čtenáře do děje, zaujmout, zprostředkovat jim zážitek.
Paní učitelka zapisovala výrazy na tabuli. Žáci následně hledali v zápisech slova/slovní spojení, která mají něco společného. Společný znak s dopomocí paní učitelky popsali.

 

 

 

Necelá polovina dětí a jejich rodičů a prarodičů splnila dobrovolný domácí úkol: sestavit slovníček starých výrazů používaných v domácnostech na Sedlčansku. Potěšila odezva jednoho rodiče: Děkujeme za zajímavý domácí úkol. Archaická slova od rodičů paní učitelka zaslala tvůrcům portálu UBU“ jako podklad pro vyhotovení  interaktivní digitální úlohy: Slovníčky předků. Žáci si pak na portálu mohli ověřit, zda vybraným výrazům rozumí a umí nalézt z nabídky tří popisů ten správný.

http://www.mistoprozivot.cz/index.php?id=26

 

 

 

Předchozí práce s textem byla zaměřena na vyjasňování neznámých slov a jazykové prvky typické pro žánr pověst, v další  práci se žáci učili posoudit text jako celek, nalézt hlavní sdělení, shrnout text. Nejprve hledali ve dvojicích hlavní sdělení odstavců pověsti, shrnovali obsah do jedné věty. Společně s paní učitelkou se po dočtení každého odstavce  dohodli na jednotné formulaci – zápisu věty.  Čtyři vytvořené věty mohou posloužit jako opora pro převyprávění pověsti.

 

Matěj chce jít domů z Drážkova do Hrachova přes kopec Racochy.
Na kopci u křížku byly tisíce světýlek.
Objevila se i postava s mečem a chce Matěje zabít.
Matějovi se podařilo utéct a dostat se  domů.

Děti se zamýšlely nad názvem pověsti, navrhovaly podle vlastního posouzení a představ název výstižnější původního: Racochy.

 Nebezpečná cesta
 Kdo se bojí, ať tam nechodí
 Odvážný Matěj
Černá paní na Racochách
 

 

Celkovému porozumění textu napomohla i další práce – dramatizace pověsti. Žáci vytvořili tři skupiny. Hledali v textu klíčové postavy, citáty a situace, které by se daly předvádět a vymýšleli způsoby, jak to udělat. Každá skupina pak připravila svoji originální verzi zdramatizování pověsti.  Někdo předvedl pověst jako pantomimu, jiná skupina zvolila variantu vypravěč   +  „pohyblivé kulisy“, ve třetím zpracování převládaly dialogy. Všichni splnili zadanou podmínku kolektivní práce: do představení musí být zapojeni všichni členové skupiny.

Závěr aktivity po odeznění emocí patřil krátké reflexi práce ve skupinách. Děti hledaly odpovědi na otázky: 

Kdo přípravu dramatizace skupiny vedl a řídil? Jak se mu to dařilo? Jak rozděloval role „hercům“? Byly přijaty všechny nápady členů skupiny? Jde vzít ohled na všechny nápady? Jak vést přípravu spolupráce skupiny příště? Chce si vyzkoušet roli vedoucího někdo jiný, a pod.

 

Na motivy pověsti „Racochy“ připravila paní učitelka Pinkasová ze ZUŠ Sedlčany tři dvouhodinové výtvarné bloky. Obsahově byly zaměřeny na tři hlavní znaky literárního žánru pověst: nadpřirozené, nereálné jevy, reálný prostor/krajina, expresivnost vyprávění. Hlavním cílem výtvarných aktivit byl však prožitek, umocnění zážitků vyvolaných pověstí.
Výtvarné aktivity byly zaměřeny na krajinu a prostor, kde se pověst odehrává, světlo -  „tisíce světýlek“, emoce: strach a údiv.

„Jako obvykle jsem byla připravena motivovat žáky různého věku četbou a vyprávěním. Nebylo to potřeba, děti měly pověst výborně zažitou díky předchozí dramatizaci. Pamatovaly si velmi dobře i detaily.
V první dílně jsme se zabývali prostorem. Žákům jsem rozdala různé druhy tenčích papírů a černé rudky. Měli za úkol chodit po škole a frotážovat povrchy. Co to je frotáž? Najdete si hrubší stěnu, dlaždičky, dlažbu, různé struktury např. na topení apod. Položíte na to jemnější papír a přejíždíte rudkou po povrchu papíru, postupně se vám na papíře objevuje struktura materiálu. Dříve nežli začali žáci pracovat s připravenými frotážemi, dívali jsme se z oken třídy na kopcovitou krajinu okolí školy, podobnou té, ve které se pověst odehrává. Poté žáci z papírů vytrhávali kopce, kopečky, stromy - krajinu, kterou putoval Matěj. Vše nalepili na formát A2, na černou čtvrtku. Hlavní postavu, Matěje, žáci dokreslili barevnými křídami. Děti samy chtěly podle pověsti umístit do krajiny kříž. Použili jsme zlatou fólii, ze které si každý žák kříž vystřihl a do své krajiny umístil."

 

 

"Děti dostaly za úkol přinést si na další hodinu různé typy baterek. Sešly se nám malé, střední i velké zdroje světla. Ve škole jsme našli poměrně tmavou chodbu, kde jsme začali experimentovat se světlem, jak ho vnímáme v dálce a naopak zblízka. Zkoumali jsme barevnost zdroje světla. Poté jsem rozdala čtverce vystřižené ze čtvrtky A3, děti si je přilepily na stoly malířskou lepenkou. Na paletu žáci ode mne dostali vodové (temperové) barvy: bílou, žlutou, červenou. Povzbudila jsem je, aby se při malování zdrojů světla pokusili namíchat co nejvíce valérů. Každý žák svůj obrázek pojal po svém.
Po dokončení tohoto úkolu, si na obrazy vzniklé v předchozí hodině děti dotvářely světélka a světelná vidění, která viděl Matěj na Racochách."

 

 

"V posledním výtvarném bloku jsme se soustředili na ztvárnění tváře Matěje, ve které se zračil údiv společně se strachem. K inspiraci jsem použila obraz Edvarda Muncha Výkřik. Pokusili jsme se „číst“ jeho obraz. Nejdříve jsme si povídali o podobných zážitcích ze života, rozpomínali jsme se, jak vypadá někdo, kdo je vystrašený a bojí se. Shodli jsme se, že má vytřeštěné oči, ústa stažená do údivu. Všímali jsme si i způsobu malby E. Muncha, vyprávěla jsem o vývoji malířství a o rozličných přístupech k malbě, o expresionismu a jeho představiteli E. Munchovi. Pak jsem děti pobídla, aby se pokusily o expresivní portrét vystrašeného Matěje. Omezila jsem barevnost na černou, hnědou, červenou a žlutou. Povídali jsme si, jak vyjádřit štětcem expresi použitím barevných tahů štětce, zároveň jsem jim ale ponechala možnost vymyslet svůj způsob malby. Děti pracovaly na čtvrtkách formátu A3 přilepených na lavici malířskou lepenkou. Po dokončení se lepenka strhne, obraz je v bílém čistém rámu."

 

Závěr výuky celého tematického bloku Pověsti Sedlčanska I  patřil reflexi. 
Žáci se kromě jiného zamýšleli i na způsobu hodnocení jednotlivých částí učení a hodnocení celého teamického celku. Navrhovali, z jakých segmentů by se měla skládat výsledná známka. Dohodli se, že za rok při další práci na pověstech bude podle navrženého modelu paní učitelka jejich práci známkovat (hodnotit).
 

Žákovský návrh modelu "známkování"

Dobrovolný domácí úkol za 1 - 2 body
Dramatizace pověsti za 1- 2 body
Vyprávění jedné místní pověsti za 1 - 2 body
Výtvarné zpracování pověsti za 1 - 2 body
Testová úloha za 1 - 2 body
9 – 10 bodů je jednička, 7 – 8 bodů dvojka, atd.

 

Plán výuky tematického celku Pověsti Sedlčanska 1 jsme opřeli o tři cíle a čtyři konkrétní výstupy:

 

Cíle
Seznámit žáky s jednou regionální pověstí a vybavit je znalostmi hlavních znaků tematického žánru pověst
Rozvíjet čtenářské dovednosti: předvídání textu, vyjasňování neznámých slov z kontextu, shrnování
Zprostředkovat zážitek ze čtení pověsti integrací do více výukových předmětů, začlenit do výuky tématu dramatické a výtvarné aktivity

 

Výstupy
Žáci vyvodí prostřednictvím různých čtenářských aktivit základní znaky literárního žánru pověst
Žáci s dopomocí učitele vyvodí neznámá slova z kontextu
Žáci pověst v malých skupinách zdramatizují
Žáci vytvoří tři výtvarné objekty nesoucí základní rysy pověsti: nadpřirozený jev, místní zakotvení, exprese

 

V návaznosti na cíle a výstupy jsme promýšleli metody (učební činnosti). Práci jsme opřeli o aktivity rozvíjející dovednost vyhledat informace v textu za určitým účelem (nalézt archaické výrazy, expresivní výrazy, popisy nadpřirozených jevů, pomístní názvy), dovednost vyjasňovat neznámá slova, odhadovat jejich významy z kontextu, porozumět textu jako celku (shrnovat obsah odstavců textu, vymýšlet nové výstižné názvy pro pověst), předvídat děj pověsti s oporou o předchozí text.
Výuku realizovanou v předmětu Český jazyk a literatura jsme provázali s výtvarnou výchovou, aktivity převážně rozumového charakteru jsme doplnili těmi, které prohlubují zážitek z pověsti, umožňují vlastní osobité vyjádření děje a emocí.
Do výuky jsme zapojili členy rodin žáků a neziskovou organizaci v regionu, která zpracovala nalezené místní archaické výrazy a vytvořila z nich digitálních úlohy na portál UBU.

Při tvorbě plánu výuky jsme se opírali o materiál vyhotovený v rámci regionálního projektu MAP Sedlčansko: Podpora rozvoje Čtenářské gramotnosti, který jednoduchým a srozumitelným způsobem vymezuje/strukturuje čtenářské dovednosti tvořící obsah této vzdělávací oblasti.
 

Dobře se dařila práce, na kterou byli žáci zvyklí z předchozí výuky – společné diskuze, společné vyjasňování neznámých věcí, dramatizace textu.
Obtížnější byla pro žáky práce, ve které měli pracovat samostatně, zapisovat do tabulky (deskriptoru).
Zajímavá byla pro žáky spolupráce s externím pedagogem na výtvarných činnostech. Na hodiny výtvarné výchovy se vždy velmi těšili.