Ukázky výuky - Pověsti Sedlčanska II

 

Dobrá atraktivní výuka místních regionálních pověstí má šanci prohloubit vztah žáků k místu školy a jejího okolí, k regionu, ve kterém děti žijí, odkud pocházejí jejich prarodiče a kde většinou pracují i jejich rodiče. Téma Pověsti zároveň nabízí možnosti, jak jejich prostřednictvím rozvíjet čtenářské a komunikační dovednosti, širokou škálu dovedností  rozumových, jak integrovat výuku do jiných předmětů a zapojit do ní rodiče a prarodiče, místní subjekty a odborníky z regionu.
 

 

Téma Pověsti Sedlčanska jsme rozložili do tří etap (tří školních roků).
Druhá etapa byla opřena o dvě regionální pověsti: Počepický čáp a Pověst o hradu Vysoký Chlumec.

Cílem výuky druhého bloku bylo:
Upevnit znalost základních rysů literárního žánru pověst a získané znalosti uplatnit ve vlastní tvorbě,
obohatit slovní zásobu žáků o archaické výrazy vyskytující se v pověstech, bájích a pohádkách,
rozvíjet u žáků čtenářské dovednosti: přednes textu (Vypravěči pověstí), práce s textem formou testových úloh, porozumění dějovému sledu událostí (posloupnosti),
rozvíjet dovednost klást otázky metodou Barevné otázky.
Cíle jsme rozpracovali do konkrétních výstupů (výsledků učení žáků), viz komentář na konci příspěvku.

 

K nastaveným cílům a výstupům jsme promysleli metody a učební činnosti. Ujasnili jsme si, jaké pomůcky budeme potřebovat, které pomůcky máme a které bude třeba vyhotovit, koho z místních lidí a odborníků v regionu do přípravy a realizace tématu zapojíme.

 

Téma bylo odučeno v roce 2018  v malotřídní škole v Počepicích.
Vyučující: Jana Hubičková a Mirka Svobodová
Spolupracovníci: učitelka ZUŠ Sedlčany Diana Pinkasová
Odborné konzultace: Eva Zirhutová

Druhou etapu výuky místních pověstí žáci zahájili u PC testovou úlohu Racochy na didaktickém portálu UBU (Učení Bez Učebnic) /www.ubu-dp.cz/index.php?id=3486. S pověstí seblíže seznámili různými aktivitamin již v minulém školním roce. Úloha má formu testových úloh PISA, obsahuje otázky, na které žáci hledají správné odpovědi. Žáci měli možnost individuálně se rozhodnout pro obtížnost, na které budou úlohu řešit.
Někteří žáci pracovali nejprve na lehčí úloze, pak na těžší variantě, několik dětí řešilo jen úlohu lehkou, jeden žák, jen variantu těžší.

Paní učitelka seznámila děti s vývojem bájí a pověstí, jejich ojedinělým znakem - vypravěčským uměním šiřitelů této ústně podávané tradice.
Společně, chorálovým čtením s výrazným přednesem, si děti s paní učitelkou pověst Racochcy přečetly. Zájemci pak měli možnost vyzkoušet si přednes pověsti před třídou samostatně.

 

Žáci dostali tabulku se třemi sloupečky. První sloupec obsahoval 10 archaických výrazů. Úkolem žáků bylo vyplnit druhý a třetí sloupec. Do druhého sloupce měli žáci zapsat odhad významu starého slova, do třetího najít skutečný význam slova, potvrzení odhadu. Třetí sloupec žáci plnili s dopomocí portálu UBU, příspěvku Slovníček předků  www.ubu-dp.cz/index.php?id=26.

 

Dvojice žáků dostala sadu pěti ilustrací. Úkolem žáků bylo seřadit obrázky tak, aby z nich vznikl příběh. Svůj příběh si žáci nejprve ve dvojici promysleli a zkusili si ho souvisle převyprávět. Zájemci pak mohli svou verzi příběhu představit před celou třídou. Poté žáci dostali stručný zápis pověsti Počepický čáp, jak je zachycený v místní kronice a na základě popisu vytvořit sled ilustrací, který odpovídá zapsané pověsti.

 

Každý žák dostal kartičku se slovem Pověst. Úkolem bylo zapsat na lístek typické znaky tohoto literárního žánru, rozpomenout se na vědomosti získané v minulém školním roce. Po dokončení zápisu žáci chodili po třídě. Na znamení učitele se zastavili, utvořili dvojice, lístky si navzájem ukázali, porovnali své zápisy a případně informace doplnili. Poté chodili žáci po třídě ve dvojicích. Na znamení se žáci zastavili, vytvořili čtveřice, porovnali a případně doplnili zápisy. Aktivita pokračovala stejným způsobem, dokud se nespojili žáci celé třídy. Výsledek práce představili učiteli. Učitel jejich zápis zapsal na tabuli a chybějící údaje doplnil.

Metoda Barevné otázky rozvíjí schopnost uvažovat a logicky myslet, srozumitelně formulovat otázky a odpovědi, podkládat odpovědi na otázky důkazy, sdílet pomocí otázek a odpovědí vlastní dojmy, zkušenosti a názory, porozumět hlavním myšlenkám obrazů (textů, situací), záměrům jejich autorů.
Při zavádění metody do výuky klade otázky učitel, případně u obtížnějších otázek i modeluje odpovědi, později kladou žáci otázky sami sobě navzájem. Žáci si při práci s barevnými otázkami sami volí obtížnost, na které budou pracovat. Při tvorbě otázek se opírají o sadu pěti barevných  karet: žlutá, zelená, modrá, červená a fialová. Karty obsahují tázací zájmena, modelové příklady otázek a návody, jak otázky tvořit. Nejjednoduší jsou otázky „žluté“, obtížnější „zelené, modré, červené a fialové“.
Žáci mohou pracovat samostatně, ve dvojici nebo v menších skupinách.

Žluté otázky

„Žluté otázky“ jsou takové, na které lze vytvořit  jednoznačnou odpověď. Informace pro tvorbu odpovědi lze nalézt přímo v obrázku (textu, situaci). Na žluté kartě jsou napsána tázací zájmena : kdo, co (čeho, o čem, čí...),  jak (jaký, jaká, jaké, jací), kde, kdy, kam.

KDO letí nad krajinou?                                   JAK se tváří stráž?                            
CO roste u rybníka?                                       CO má vězeň na rukou?
KOLIK je na obrázku mráčků?                       KDE je čáp?
KDE je komín?                                               KAM ukazuje vězeň?
KAM se dívá čáp?                                         KOLIK mají postavy na obrázku dohromady bot?

Zelené otázky

„Zelené otázky“ jsou takové, na které lze odpovědět propojením více informací obsažených v obrázku (textu, situaci). Odpověď není zřejmá přímo. Správné odpovědi jsou ty, které žák dokáže doložit a zdůvodnit na základě informací, které z obrázku (textu, situace) vyčetl. Zelená karta obsahuje modelové otázky: Kdo asi? Co asi? O čem asi. Čí asi?  Jak (jaký, jaká, jaké, jací) asi? Kde asi? Kdy asi? Kam asi? Proč asi?

KDY se asi děj na obrázku odehrává? (Co vám pomohlo odhadnout roční dobu?)
JAKÉ  asi stromy rostou vlevo od domu? (Podle čeho jste to poznali?)
JAK majetný je asi vězeň? Je to spíše chuďas nebo člověk bohatší? (Podle čeho usuzujete?)
Odhadněte z výrazu tváře strážce, jestli je to člověk přísný a krutý nebo člověk mírnější povahy.

Modré otázky

„Modré otázky“ směřují k podstatě sdělení, obsahu, problému. Pomáhají žákovi uvědomit si význam hlavní myšlenky, důležitých informací, případně odhalit záměr autora obrázku nebo textu a jeho výrazovým prostředkům. Učí žáky shrnovat podstatné informace.
Modrá karta obsahuje modelové otázky: Co je na obrázku (v textu, situaci) to nejdůležitější? Co se z obrázku (textu) může odstranit a význam se nezmění? Proč autor obrázek (text) vytvořil, jaký byl jeho záměr? Jak by se obrázek (text) mohl jmenovat, jaký název ho nejlépe vystihuje?

Červené otázky

Červené otázky předpokládají znalosti a vědomosti „ležící mimo obrázek (text)“, odpovědi nelze z obrázku (textu) vyčíst, je třeba je různým způsobem z různých zdrojů nalézt.

Jak se jmenuje násroj, který drží strážce vězení v pravé ruce? (halapartna)

Fialové ozázky

„Fialové otázky“ jsou osobní odezvou každého žáka na obrázek, text, situaci. Odkrývají žákův postoj k celému obrazu (textu, situaci) nebo jeho dílčím částem: líbí/nelíbí, zajímá/nezajímá..., umožňují sdílet osobní pohled, vnímání, zkušenost, názor, řešení. Odpovědi žáků na „fialové otázky“ se různí podle osobní zkušenosti a znalostí žáků.

Proč se asi poslední čáp zastavil nad domem? Má něco společného s domem a jeho  majiteli? Co asi?
Může čáp nějak pomoct vězni dostat se z vězení? Jak?

 

 

 

Žáci měli za úkol samostatně nebo ve dvojici napsat pověst Počepický čáp -  rozvinout stručnou verzi zápisu z kroniky. Pracovali se třemi podklady: zápisem pověsti v kronice, sadou pěti ilustrací, mapou Počepic a okolí (s místními názvy) a seznamem hlavních znaků pověstí.
S pověstí pracovali  dvoukolově, nejprve napsali pracovní verzi, tu pak společně s paní učitelkou a za dopomoci spolužáků „vylepšovali“.
Žáci dostali možnost porovnat své výtvory s někým, kdo pověsti umí vyprávět i zapisovat. Dopisem oslovili pana Ivana Bauera, který jim pověst zapsal a doručil.

 

Počepický čáp

            Jednou zjara vypadlo z čapího hnízda mládě. Pádem si poranilo křídlo. Bolavé a vyčerpané doklopýtalo k rybníku, schoulilo se u břehu a čekalo na nejhorší. Šel kolem počepický vladyka, pán zdejší tvrze. Že to byl člověk dobrého srdce, navíc i dovedný ranhojič, vzal mládě k sobě, křídlo mu obvázal a staral se o ně, dokud nezesílilo a nezačalo létat. Pro jeho bělostnou barvu mu dal jméno Bilísek.
            Když na podzim čapí hejna táhla na jih, vypustil pán svého čapího kamaráda, aby se připojil ke svým druhům. Bilísek zakroužil nad tvrzí, křídly zamával na poslední pozdrav a majestátním letem zmizel v zapadajícím slunci.
            Přešly týdny a měsíce, přišla vojna. Vojna s Turkem. Vojna zlá a krutá. Počepický vladyka byl povolán stejně jako další čeští páni a rytíři. Mnoho jich padlo, mnoho jich bylo zajato. Zajat byl i počepický vladyka. Domovem se mu stalo vězení. Zamřížovaným okénkem smutně vyhlížel kousek nebe nad sebou a oblaka plující tiše jak voda v počepickém potoce.  „Jak daleko jsou zelené kopce, bílá tvrz a rybníček velký jako dlaň? Jak daleko je drahá domovina?“ Tak rozmlouval sám se sebou, když vtom… nad hlavou mu prolétlo ptačí hejno. Vladyka poznal mezi všemi svého Bilíska, i zrodil se v jeho hlavě nápad:             „Pane,“ obrátil se ke svému vězniteli, „když zavolám, jeden z těch čápů ke mně přiletí. Znám ho a on zná mě!“
            „Cože? Ty si chceš dělat blázny?“ ohradil se drsně turecký pán. „Kdo to jakživ slyšel, poznat jednoho čápa mezi tisíci!“ A už si chystal karabáč, aby svým slovům dodal důraz.
Počepický ale trval na svém. Pán znejistěl: „Tak si ho zavolej! A jestli tě pozná a přiletí, při bradě Prorokově přísahám, že ti vrátím svobodu.“
            Vladyka se vyklonil, protáhl ruku mříží, zamával na čápa a zavolal: „Bilísku!“ A ještě jednou: „Bilísku!“A bylo v tom zvolání tolik vroucnosti a tolik touhy, kolik jí jen zajatec daleko od domova může mít. Tu, jakoby zázrakem, jeden čáp opustil hejno a přistál na střeše vězení. Pak se klouzavým letem snesl k zemi, zaklapal zobákem a sklonil hlavu.
            Turečtí nevěřícně kroutili hlavami. „No tohle!“ Ale slib je slib a sliby musí plnit i turečtí páni. Vladyka dostal svobodu. 
            Tak se dobro vrátilo k tomu, kdo jej zasel, a štěstí přišlo k tomu, kdo z neštěstí pomohl.

Ivan Bauer, ilustrace David Jiránek

Třetí místní pověst o tom, jak čerti položili základní kameny pro stavbu hradu Vysoký Chlumec, se stala podkladem pro výtvarné činnosti.
Vývarné zpracování bylo zaměřeno na podporu dovednosti řadit sled událostí (časovou posloupnost děje).

Bude doplněno

 

Plán výuky tematického celku Pověsti Sedlčanska  2 jsme opřeli o pět cílů a čtyři konkrétní výstupy:
 

Upevnit znalost základních rysů literárního žánru pověst a získané znalosti uplatnit ve vlastní tvorbě,
obohatit slovní zásobu žáků o archaické výrazy vyskytující se v pověstech, bájích a pohádkách,
rozvíjet u žáků čtenářské dovednosti: přednes textu (Vypravěči pověstí), práce s textem formou testových úloh, porozumění dějovému sledu událostí (posloupnosti),
rozvíjet dovednost klást otázky metodou Barevné otázky,
prohloubit zážitek z pověsti výtvarnými aktivitami.

 

Výstupy
Žáci sepíší vlastní verzi pověsti,  ve které uplatní znalosti základních znaků literárního žánru pověst
Žáci ověří své čtenářské dovednosti porozumění textu prostřednictvím testové úlohy (pověst Racochy)
Žáci zpracují výtvarnými technikami frotáže a kresby dějovou posloupnost pověsti Hrad Vysoký Chlumec
Žáci vyhotoví dobrovolný domácí úkol - Pomístní zeměpisné názvy okolí Počepic v paměti místních usedlíků

 

V návaznosti na cíle a výstupy jsme promýšleli metody (učební činnosti). Práci jsme opřeli o aktivity upevňující vědomosti o literárním žánru pověst a aktivty rozvíjející čtenářské dovednosti: dovednost porozumět textu na doslovné úrovni - práce s textem testovou metodou, dovednost číst text s přednesem, dovednost sestavit časovou posloupnost textu pomocí ilustrací, tvořivé psaní. Rozumové dovednosti klást otázky jsme procvičovali metodou Barevné otázky. 
Výuku realizovanou v předmětu Český jazyk a literatura jsme provázali s výtvarnou výchovou a zeměpisnými tématy v předmětu Člověk a příroda. Aktivity převážně rozumového charakteru jsme doplnili těmi, které prohlubují zážitek z pověsti, umožňují vlastní osobité vyjádření děje výtvarnými činnostmi.
Do výuky jsme zapojili členy rodin žáků a neziskovou organizaci v regionu UBU (Učení bez Učebnic),  která zpracovala testovou úlohu a zprostředkovala sepsání pověsti Počepický čáp a Hrad Vysoký Chlumec.

Do hodnocení jsme zapojili žáky na začátku výuky tématu. Společně jsme nastavili složky pro výslednou známku:

Dobrovolný domácí úkol za 1 - 2 body
Sepsání pověsti Počepický čáp za 1- 3 body
Výtvarné zpracování pověsti za 1 - 3 body
Testová úloha za 1 - 3 body
9 – 10 bodů je jednička, 7 – 8 bodů dvojka, atd.

Dobré výsledky prokázali žáci při řešení testové úlohy, obtíže jim dělalo psaní pověsti. Na podporu samostatného psaní se chceme v budoucnu více zaměřit . Překvapila nás velmi malá znalost archaických výrazů, které ještě v době poměrně nedávné byly běžnou součástí slovní zásoby získané četbou klasických pohádek.  
Zajímavá byla pro žáky opět spolupráce s externím pedagogem. Na hodiny výtvarné výchovy se vždy velmi těšili.