Komunizmus, deník hospodáře

 

Cílové zaměření 
Porozumět okolnostem a příčinám, které předcházely událostem 17. listopadu 1989, politické situaci v zemi od roku 1948 po sametovou revoluci.
 

Doporučený věk 10 – 15 let

 

Obsah a charakter aktivit
Žáci vyhledávají informace v textu, vyvozují informace nepřímo vyjádřené, předvídají děj a zdůvodňují své předpoklady, učí se klást otázky na text, rozvíjejí dovednost formulovat svůj názor, sdílet ho a zdůvodnit. V aktivitě se pracuje metodou Řízené čtení, Podvojný deník, Kladení otázek.

Pomůcky
Text: Deníku hospodáře Jana Mladoty

Autoři příspěvku
Ivan Bauer, Květuše Krüger, Eva Zirhutová

 

 

Z deníku hospodáře Jana Mladoty

Jaro 1948
Rána jsou ještě chladná, ale vrby u potoka už mají kočičky. Vypadá to, že jaro přijde letos brzy. Musím ještě spravit vrata od maštalí a říct Lojzíkovi, ať prohlédne stroje. Táta by se v hrobě obracel, kdybych je neměl v „cajku“. Snad se nám maličké narodí, než začnou práce na poli. Dej nám Pán Bůh dobrý rok.
Kdo ví, co bude? Komunisti se dostali k moci. Gottwald má plnou pusu Ruska a dělnické třídy. No, proč ne? Dobrý dělník nebo dobrý sedlák má co říct, ale v Rusku to prý vypadá všelijak.

Zima 1949
Sněhu po kolena, mrzne, až praští. Stahovali jsme dnes dřevo, koně dostali zabrat, ale Pán Bůh zaplať, dřeva je dost a les, radost pohledět. Skoro všechny loňské semenáčky se chytily. Ludmilce bude brzy rok, na jaře jí udělám v sadu houpačku.
Loni tu komunisti založili družstvo, a ať prý taky vstoupíme. Slibují hory doly, ale kdo by o to stál? To může chtít  leda ten, co nikdy nedělal na svým, kdo se nestaral o svůj dobytek a svoje pole a les. Včera v hospodě povídal Málek, že budou komunisti zabírat sedlákům půdu. Prý po vzoru Ruska. Raději nedomýšlet. Jestli ten stát povedou jako to družstvo tady, tak potěš Pán Bůh. Nevěřím jim ani zlámanou grešli.

Podzim 1951
Už týden se válí mlhy, nevlídno, až je z toho jednomu nanic. Zima na sebe letos nedá dlouho čekat.  Naštěstí je už úroda ve stodole, jen na sadu zbývá sebrat jablka. Ludmilka už začíná chodit.
Tak tu máme pátým rokem komunismus. Od slibů se přešlo k vyhrožování. Kdo nepůjde dobrovolně, tomu prý stejně všechno seberou, a ještě bude mít polízanice. Někdo to už nevydržel a do družstva vstoupil, ještě je nás ale dost, co si stojíme za svým. Jenže před měsícem chodila po vsi komise. Obcházeli všechny statky. Šel s nimi i Rajlich. Nikdá se neuměl postarat o své a teď má hlavní slovo.
Sýkoru nařkli, že špatně hospodaří, všechno mu sebrali. Rodinu Dřízů naložili na náklaďák i se starou tetou a odvezli je někam do pohraničí. Jen peřinu si mohli vzít a raneček jídla. Když vyváděli u Votrubů z maštale koně, starej Votruba to neunesl, utekl. Druhý den ho našli na větvi u vrbiček.
Čekám, kdy dojde na mě. Mám pro strach uděláno, ale o ženu a Ludmilku se bojím.

Léto 1955
Vzpomínám na vás. Vidím Vás na dvorku, jak sypete kuřatům, jak večer sedíte na zápraží, sluníčko pomalu zapadá za Routovu stodolu. Dá Pán Bůh, zase budeme spolu. V lednu budu mít odkroucenou polovinu, ještě čtyři roky.
Máme tu teď dobrou partu. Na cele jsou s námi dva kněží a jeden člověk, co učil historii na filosofické fakultě. Řekl něco ostřejšího na adresu prezidenta a dostal čtyři roky. Než přijdu domů, budu znát dějiny lépe než Kostková, co nás měla na základce. Jen tam dole, v podzemí, tam se ukrajují naše životy rychleji, než jsme si ochotní připustit.
Gottwald prý pronesl v parlamentu větu: „ My se chodíme do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem.“
Až jednou tahle hrůza skončí, bude třeba spočítat, kolik hlav to odneslo.
Tak Ludmilka jako jediná není v pionýru? Jsi statečná ženská, Vlasto!

Jaro 1967
Jaro přišlo letos brzy, ani jsem nestihl prořezat jabloň u vrátek. Nikdy už to nebude jako dřív. Osm let pod zemí, zdraví pryč.
V televizi včera ukazovali, jak někde zase postavili sochu Masaryka. Lidi jsou plní optimismu, demokracie se skloňuje ve všech pádech. A noviny bez cenzury už se zase dají číst. Jen aby ti nahoře, Dubček, Stránský, Svoboda, měli dost síly to proti Rusku ustát. Nebudou to mít lehké.

Snad Ludmilku čeká lepší budoucnost, než byla ta naše. Do škol se zase vracejí kantoři, co byli vyhození nebo zavření, může se otevřeně mluvit i otevřeně psát.
Říkají tomu komunismus s lidskou tváří, ale já vím svý. Do tý tváře jsem se díval osm let hodně zblízka.

Zima 1969
Smutnej čas. Nebe ocelový, až z toho jde mráz po zádech. Těžce se mi dýchá, uran si bere svou daň.
Zítra pohřbívají Palacha. Lidi přijdou. A nebude jich málo, ale na „velkýho bratra“ to nestačí. Přijel si nás pohlídat s tanky. Zase se bude zavírat. Lidi, co nechtějí mlčet, to odnesou.
Všechno jednou skončí, komunismus není výjimkou. Jen já se toho už asi nedožiju.

Zima 1989
Poslední zvonění! Konec vlády jedné strany! Havel na Hrad!
Tak jsme si to vyzvonili.

-IB-;- EZ-

 

V návrhu pro práci s textem metodou Řízené čtení jsou  pod jednotlivými částmi textu umístěny otázky na text. Je na zvážení učitele, jaké otázky a kolik žákům zadá. Rozhoduje se podle vyspělosti žáků, časové dotace, kterou práci s textem může věnovat nebo výukového záměru. 

 

Před čtením:

• Psali jste si někdy svůj deník? Nebo znáte někoho, kdo si deník píše? Proč si lidé deníky píší?
• Může mít podle vás na psaní deníku vliv nějaká politická situace či událost v zemi?
• Co by potom mohlo být obsahem takového deníku?
•  

Během čtení:

Jaro 1948

Rána jsou ještě chladná, ale vrby u potoka už mají kočičky. Vypadá to, že jaro přijde letos  brzy. Musím ještě spravit vrata od maštalí a říct Lojzíkovi, ať prohlédne  stroje. Táta by se v hrobě obracel, kdybych je neměl v „cajku“. Snad se nám maličké narodí, než začnou práce na poli. Dej nám, Pán Bůh dobrý rok. Kdo ví, co bude? Komunisti se dostali k moci. Gotwald má plnou pusu Ruska a dělnické třídy. No, proč ne? Dobrý dělník nebo dobrý sedlák má co říct, ale v Rusku to prý vypadá všelijak.

 

PAUZA

 

Otázky:

• Jakou atmosféru navozují první řádky? Dávají tušit, co se bude odehrávat v textu, který za nimi následuje?
• Mohla by být za větou: Táta by se v hrobě obracel, kdybych je neměl v „cajku“. Věta: Inu, stará škola! Co by tato věta řekla o textu navíc?
• Co myslíte, že si mohl Mladota v tuto chvíli myslet o komunistech?
• Dozvídáme se něco o poválečné době?

 

Zima 1949

Sněhu po kolena, mrzne, až praští. Stahovali jsme dnes dřevo, koně dostali zabrat, ale Pán Bůh zaplať, dřeva je dost a les, radost pohledět. Skoro všechny loňské semenáčky se chytily. Ludmilce bude brzy rok, na jaře jí udělám v sadu houpačku.
Loni tu komunisti založili družstvo a ať prý taky vstoupíme. Slibují hory doly, ale kdo by o to stál? To může chtít  leda ten, co nikdy nedělal na svým, kdo se nestaral o svůj dobytek a svoje pole a les. Včera v hospodě povídal Málek, že budou komunisti zabírat sedlákům půdu. Prý po vzoru Ruska. Raději nedomýšlet. Jestli ten stát povedou jako to družstvo tady, tak potěš Pán Bůh. Nevěřím jim ani zlámanou grešli.

 

PAUZA

 

Otázky:

• Podle vyjádření „Jestli ten stát povedou, jako to družstvo tady, tak potěš Pán Bůh“ si můžeme domýšlet, že si Mladota o komunistech nemyslí nic dobrého. Z čeho ale může tak usuzovat? Ví něco, co v textu zatím uvedeno není?
• Máte vy nějaké znalosti (osobně nebo z doslechu) o té době a o tom, jak tehdy komunisté vedli družstva?
• Jak rozumíte tomuto výroku/zápisku: To může chtít  leda ten, co nikdy nedělal na svým.
• O čem vypovídá věta. Pán Bůh zaplať, dřeva je dost…
• Dá se usoudit z textu, jestli se Mladota trápí tím, co by se mohlo stát, kdyby komunisté začali zabírat půdu ?
• Změnilo se něco na jeho vnímání komunistů?

 

Podzim 1951

Už týden se válí mlhy, nevlídno, až je z toho jednomu na nic. Zima na sebe letos nedá dlouho čekat.  Naštěstí je už úroda ve stodole, jen na sadu zbývá sebrat jablka. Ludmilka půjde brzy do školky.
Tak tu máme třetím rokem komunismus. Od slibů se přešlo k vyhrožování. Kdo nepůjde dobrovolně, tomu prý stejně všechno seberou a ještě bude mít polízanice. Někdo to už nevydržel a do družstva vstoupil, ještě je nás ale dost, co si stojíme za svým. Jenže před měsícem chodila po vsi komise. Obcházeli všechny statky. Šel s nimi i Rajlich. Nikdá se neuměl postarat o své a teď má hlavní slovo.
Sýkoru nařkli, že špatně hospodaří, všechno mu sebrali. Rodinu Dřízů naložili na náklaďák i se starou tetou a odvezli je někam do pohraničí. Jen peřinu si mohli vzít a raneček jídla. Když vyváděli u Votrubů z maštale koně, starej Votruba to neunesl, utekl.  Druhý den ho našli na větvi u vrbiček.
Čekám, kdy dojde na mě. Mám pro strach uděláno, ale o ženu a Ludmilku se bojím.

 

PAUZA

 

Otázky:

• Proč Mladota píše, že sám o sebe se sice nebojí, ale má strach o ženu a dítě?
• Jak by mohlo být jeho blízkým ublíženo?
• Co myslíte, že se stane – bude muset Mladota své pole i les odevzdat, anebo vymyslí něco, čím si zachová osobní důstojnost? Co by to mohlo být? Co vlastně má na výběr?
• Jak se mohlo stát, že někdo, kdo nerozumí hospodaření, rozhoduje o kvalitě práce druhých hospodářů?
• Co se v pohraničí s rodinou Dřízů mohlo dít dál?
• Byl konec života pana Votruby v té době ojedinělý?
• Jaké vlastnosti Jan Mladota pravděpodobně měl, když mohl pronést větu: Mám pro strach uděláno?
• Důvod k sebevraždě – přijít o koně - se může zdát dnešnímu čtenáři nedostatečný. Dá se z kontextu článku vyvodit, že ten důvod byl hlubší, nežli se dočteme v této jedné větě?
• Jaký posun nastal v jeho vnímání komunistů?

 

Léto 1955

Vzpomínám na vás. Vidím Vás na dvorku, jak sypete kuřatům, jak večer sedíte na zápraží, sluníčko pomalu zapadá za Routovu stodolu. Dá Pán Bůh, zase budeme spolu. V lednu budu mít odkroucenou polovinu, ještě 4 roky.
Máme tu teď dobrou partu. Na cele jsou s námi dva kněží a jeden člověk, co učil historii na filosofické fakultě. Řekl něco ostřejšího na adresu prezidenta a dostal 4 roky. Než přijdu domů, budu znát dějiny lépe než Kostková, co nás měla na základce. Jen tam dole, v podzemí, tam se ukrajují naše životy rychleji, než jsme si ochotní řipustit. Gottwald prý pronesl v parlamentu větu: „ My se chodíme do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem.“ Až jednou tahle hrůza skončí, bude třeba spočítat, kolik hlav to odneslo.
Tak Ludmilka jako jediná není v pionýru? Jsi statečná ženská, Vlasto!

PAUZA
 

Otázky:

• Proč Mladota píše své ženě, že je statečná? V čem spočívala její statečnost?
• Jak se asi mohl Mladota do vězení dostat? Kolik let mu přisoudili?
• Co znamená tato věta: „Jen tam dole, v podzemí, tam se ukrajují naše životy rychleji, než jsme si ochotní připustit.“
• Jakou atmosféru navozují předešlé řádky? Dávají tušit, co se bude odehrávat v textu, který za nimi následuje?
• Proč jsou v cele s Mladotou v takové míře vězněni vzdělaní lidé (učitelé, kněží)? Ti přece neměli hospodářství.
• Jaký posun nastal v jeho vnímání komunistů?

 

Jaro 1967
Jaro přišlo letos brzy, ani jsem nestihl prořezat jabloň u vrátek. Nikdy už to nebude jako dřív. Osm let pod zemí, zdraví pryč.

V televizi včera ukazovali, jak někde zase postavili sochu Masaryka. Lidi jsou plní optimismu, demokracie se skloňuje ve všech pádech. A noviny bez cenzury už se zase dají číst. Jen aby ti nahoře, Dubček, Stránský, Svoboda měli dost síly to proti Rusku ustát. Nebudou to mít lehké.

Snad Ludmilku čeká lepší budoucnost, než byla ta naše. Do škol se zase vracejí kantoři, co byli vyhození nebo zavření, může se otevřeně mluvit i otevřeně psát.

Říkají tomu komunismus s lidskou tváří, ale já vím svý. Do tý tváře jsem se díval osm let hodně zblízka.
 

PAUZA

 

Otázky:
 

• Proč myslíte, že Mladota v podstatě hází nová jména do stejného pytle s těmi starými?
• V čem je jiná věta: Jaro přišlo letos brzy, ani jsem nestihl prořezat jabloň u vrátek.  Nežli věta podobná na začátku textu? Jakou atmosféru navozuje?
• Horníci v uhelných dolech také pracují pod zemí, ale osm let této těžké práce ještě nemusí znamenat ztrátu zdraví. Bylo s touto prací spojeno ještě něco jiného, co se z textu nedozvídáme?
• Věta …zase postavili sochu Masaryka... dává tušit, že předtím ji odstranili. Jaký byl k tomu důvod?
• Sdílí Mladota optimismus, který kolem sebe vidí?
• Jaký posun nastal v jeho vnímání komunistů?
  
   

Zima 1969

Smutnej čas. Nebe ocelový až z toho jde mráz po zádech. Těžce se mi dýchá, uran si bere svou daň.

Zítra pohřbívají Palacha. Lidi přijdou. A nebude jich málo, ale na „velkýho bratra“ to nestačí. Přijel si nás pohlídat s tanky. Zase se bude zavírat. Lidi, co nechtějí mlčet, to odnesou.

Všechno jednou skončí, komunismus není výjimkou. Jen já se toho už asi nedožiju.

 

PAUZA

 

Otázky:

• Kolik je v tuto dobu Mladotovi asi let? Myslíte, že dokáže jít opět do nějaké revolty? Myslíte, že ho zase zavřou? Co konkrétně by musel udělat?
• Proč vlastně lidé tehdy označovali Rusko jako „velkého bratra“?
   

 

Zima 1989

Poslední zvonění! Konec vlády jedné strany! Havel na hrad!

Tak jsme si to vyzvonili.

 

Po čtení:

• Jaké máte dojmy z tohoto čtení?
• Znáte z literatury jiný deník nebo jiné knížky, kde byla forma deníku využívána?

 

Ukázku práce s textem připravila Květuše Krüger.

 

Metoda Podvojný deník prohlubuje vztah ke čtenému textu, probouzí asociace k vlastním zážitkům a zkušenostem. Pokud žáci pracují s metodou poprvé, je třeba způsob nové práce nejprve modelovat. Učitel přečte část textu a nahlas uvažuje o slovech, větách, myšlenkách, které ho v textu zaujaly, nahlas se rozhoduje pro výběr jednoho výrazu. Ten pak  v textu zvýrazní (podtrhne). Žáci poté sami čtou učitelem zadanou část textu a tužkou podtrhávají slova, výrazy nebo celé věty, které se jim líbí, připadají jim zajímavé, něčím zvláštní, něco jim připomínají. Po dokončení práce se učitel ujistí, že všichni úkolu rozuměli. Stejným způsobem pak žáci pracují s dalšími částmi textu.

Po přečtení celého článku pak žáci vyberou z podtrhaných výrazů jeden a zapíšou ho na volný list papíru nebo pod text. Posledním úkolem je připojit k vybranému výrazu/větě zdůvodnění, čím zaujal, proč si ho žáci vybrali. I tuto práci je třeba nejprve modelovat. Učitel přečte výraz, který si vybral z článku a nahlas zdůvodňuje proč, čím ho zaujal. Někteří žáci budou inklinovat ke zdůvodnění, že se jim vybraná pasáž líbí. Tento komentář není přípustný. Pokud si někdo neví rady, dostane se mu od učitele pomoci.

 

 

Text Deník hospodáře Jana Mladoty obsahuje značné množství neúplných informací, které mohou evokovat otázky a zvídavost dozvědět se víc, porozumět informacím, které jsou jen nastíněny.

Žáci čtou text potichu a na volný list si poznamenávají otázky, které je při čtení napadnou.
Se zapsanými otázkami pak může učitel pracovat různým způsobem, např. na některé otázky dávají odpověď spolužáci, některé zodpoví učitel, vybrané otázky  žáci proberou doma s prarodiči, na některé vyhledají odpovědi na PC.