Aktivity přibližující charakteristické rysy žánru pověst

 

Aktivity přibližující charakteristické rysy žánru pověst

 

Cílové zaměření
Vybavit žáky základními znalostmi o charakteristických rysech literárního žánru pověst.

 

Pomůcky
soubor pověstí se zastoupením typických znaků žánru; grafické schéma – tabulka pro zápis znaků; pomůcky pro vytvoření myšlenkové mapy

 

 

Charakteristické rysy pověstí

Děj pověsti se odehrává na konkrétním místě. V textu se vyskytují pomístní názvy obcí, významných staveb, krajinných lokalit, jména hradních pánů, vladařů i místních občanů

V pověstech se většinou vyskytují i nadpřirozené bytosti, zázračné jevy: čerti, vodníci, bílé paní, bludičky, světélka, duchové, bludné kořeny atd.

Text pověsti často obsahuje názvy věcí, které se již běžně nepoužívají, archaické výrazy.

Vypravěči a zapisovatelé pověstí vypráví příběh tak, aby zaujali čtenáře, používají jazyk bohatý na tzv. expresivní výrazy: citoslovce, citově zabarvená slova, přímé řeči, krátké věty a zvolání...

Někdy mívají pověsti na konci textu mravní ponaučení.

 

doporučený věk 7 – 8 let

 

Žáci pracují samostatně nebo ve dvojici. Obdrží vytištěnou pověst (krátký text s výraznými charakteristickými znaky). Úkolem je podtrhnout všechna slova/slovní spojení, které  při čtení zaujmou. Po skončení práce vyzve učitel žáky, aby podtržené výrazy zapsali na tabuli. Žáci musí sledovat, aby jeden výraz nebyl na tabuli zapsaný dvakrát.
Žáci pak s dopomocí učitele spojují výrazy, které jsou si něčím blízké: jména míst a lidí; nadpřirozené jevy; citově zabarvená slova; stará slova (archaické výrazy). S dopomocí učitele žáci hledají pro podobná slova obecné pojmenování/nadřazený pojem. Ten pak zformulují tak, aby jim byl srozumitelný a zapamatovatelný.  
Učitel zapíše zformulované znaky pověstí na tabuli. Pokud některý chybí, učitel ho doplní, žáci vyhledají jeho doložení v textu.

Příklad:
místní názvy a jména
stará slova
nadpřirozené jevy(zázraky)
výrazná („citová“) slova

 

Učitel vyzve žáky, aby se charakteristické znaky pověstí sami nebo s dopomocí spolužáka naučili.
 

Učitel napíše na tabuli čtyři slova, která se vyskytují v pověstech, např. vědro, loutna, klekání, kalamář.
Žáci nejprve sdílením ve dvojici, pak celá třída  hledají pro zapsanou skupinu slov obecný pojem/nadřazený výraz, např. stará slova...
Učitel zapíše na tabuli postupně další sady slov, žáci pro ně vyhledávají nadřazené pojmenování:
bílá paní, bezhlavý rytíř, bludný kořen, ohnivé zjevení - nadpřirozené jevy, zázraky
rytíř Jan z Dubé, Hulanův mlýn, Babí hora, hrad Křivoklát - názvy míst, místní názvy a jména
Prásk!, nebíčko, huráááá, jémine – např. „pocitová slova...

 

Žáci s dopomocí učitele vytvoří formulace pro charakteristické znaky žánru pověst.
V další výuce pak s nimi pracují: vyhledávají příklady k jednotlivým charakteristickým znakům v textu,  podtrhávají nalezené výrazy pastelkami, vypisují je do tabulky apod.
 

Žáci  pracují ve dvojici nebo v malých skupinách. Dostanou  vytištěnou pověst (krátký text s výraznými charakteristickými znaky). Úkolem je  promyslet/zvážit a podtrhnout slova/slovní spojení v textu, o kterých se domnívají, že jsou pro žánr pověst typické. Poté se žáci snaží na základě podtržených výrazů zformulovat alespoň jeden znaky/rys, který žánr pověst charakterizuje. Výsledky své práce sdílejí společně se střídou a zapíšou na tabuli.
Pokud žáci nenalezli všechny typické znaky, vyzve je učitel k dohledání,  případně jim vyvození nenalezeného znaku usnadní nápovědou.

 

Obměna:
Pro mladší žáky může učitel formulaci obecných, nadřazených pojmů usnadnit. Znaky pověstí  sám formuluje a jeden po druhém píše na tabuli. Žáci k nim postupně vyhledávají ve svých textech a přiřazují podtržené výrazy. 
Příklad (pověst Racochy): Učitel napíše na tabuli znak: Místní názvy a jména, žáci vyhledávají ve svých zápisech  podtržená slova, která s tímto charakteristickým znakem souvisejí: Drážkov, Hrachov, Racochy.

Žáci pracují samostatně nebo ve dvojici s textem pověsti a předtištěnou tabulkou, ve které jsou v prvním sloupci popsány charakteristické znaky pověstí. Úkolem žáků je vyhledat v předloženém textu pověsti příklady charakteristických znaků a zaspat je do odpovídající kolonky druhého sloupce tabulky.

Učitel přečte celou pověst bez přerušení. Před druhým čtením nakreslí na tabuli základní schéma mapy s větvemi, větve pojmenuje např. místní název;  nadpřirozené jevy; archaické výrazy/stará slova;  zvláštní (expresivní) výrazy; ponaučení;  autor, název sbírky (knížky pověstí). Žáci přečtou chorálovým čtením první odstavec pověsti. Vyhledávají v textu výrazy, které odpovídají  některému ze znakůpověsti a na tabuli je k příslušné větvi do mapy zapisují.

 

Obměna:
Učitel přečte celou pověst. Žáci se sesednou do kruhu, uprostřed na zemi je papír s názvem přečtené pověsti, od něj vedou ramena/paprsky (např. špejle) k barevným lístkům se znaky pověstí.  Žáci se rozpomínají, zda v pověsti zaznělo něco, čím by mohli mapu doplnit. Výrazy, na které se rozpomněli zapisují na kartičky papíru a přikládají k větvím mapy. Učitel pak čte znovu pověst po částech, žáci doplňují mapu nově nalezenými výrazy

1. Ověření znalosti žáci provádějí např. pomocí textu pověsti. Jeden zadává slova/slovní spojení z textu, druhý je přiřazuje k typickým znakům. Po chvíli si žáci role vymění.
2. Učitel zadává slova/slovní spojení, která se často vyskytují v našich pověstech, žáci je přiřazují k charakteristickým znakům (např. hrad Rabí, hospoda Zavadilka, Staňkův mlýn, bludička, bezhlavý rytíř, bílá paní, bludný kořen, kalamář, loutna, klekání, prásk...). Žáci pracují ve dvojicích nebo samostatně, snaží se ten který znak vybavit v paměti a pojmenovat ho. Pokud neví, mohou se podívat na učitelův nebo svůj zápis.
3. Žáci sami ohodnotí výsledek své práce, zvládnutí látky. Po dokončení aktivity  vstanou a rukou umístěnou před tělem v rozmezí od kotníků po temeno hlavy naznačí, do jaké míry se jim dařilo řešit zadané úkoly správně. Ruka u kotníků – nedařilo, ruka nad čelem – dařilo velmi dobře.