Aktivity pro práci se souborem místních pověstí

 

Cílové zaměření učební aktivity
Rozšířit povědomí žáků o místních/regionálních pověstech
 

Doporučený věk
8 – 13 let

Pomůcky
Soubor místních pověstí z okolí školy nebo místního regionu (vhodné jsou kratší pověsti nebo zkrácené verze), regionální mapy nebo naskenované mapy, provázky (špejle, stuhy...), nastříhané kartičky z kartonu; proužky z barevných papíru s nápisy: AUTOR POVĚSTI, KNÍŽKA POVĚSTÍ, NADPŘIROZENÝ JEV, MÍSTNÍ NÁZVY A JMÉNA POSTAV, STARÁ SLOVA (ARCHAICKÉ VÝRAZY), PONAUČENÍ

 

Nepředpokládáme, že výsledkem učení o místních pověstech budou znalosti názvů pověstí, obsahů a míst, kde se odehrávají. Žáci by měli prokázat dobrou orientaci na místní mapě, měli by být schopni nalézt místa, kde se ta která představená pověst odehrává, případně i bližší určení dle místních krajinných lokalit. Měli by znát autora/autory významných místních knížek pověstí, případně známou  regionální postavu/nadpřirozenou bytost (např.  pověsti o Jakubovi Krčínovi – Sedlčansko; pověsti o Fabiánovi – Brdy).
Z časových důvodů je žádoucí věnovat širšímu souboru pověstí jen omezený čas, ponechat časový prostor pro detailnější a hlubší práci s texty  jen vybraných  pověstí. Navržené aktivity respektují omezený čas, který učitelé souboru pověstí mohou věnovat. Doprovodné aktivity  jsou navržený tak, aby přispěly k prohloubení zážitku z četby a pomohly ukotvit téma v paměti.
 

Učitel má připravený soubor místních pověstí. Čte žákům jednu pověst za druhou a četbu prokládá aktivitami, kterými udržuje zájem a pozornost žáků, prohlubuje zážitek z četby nebo napomáhá porozumění pověstem jako literárnímu žánru. Aktivity zařazuje před četbou pověsti nebo po četbě. Učitel může vybrat jednu až dvě aktivity a těmi prokládat četbu pověstí v celém výukovém bloku nebo využívá na proložení četby širší škálu aktivit, která vždy odpovídá specifickému  charakteru té které pověsti.

Žáci mají před sebou mapu regionu a nastříhané maličké čtverečky papíru. Učitel sdělí místo, ke kterému se pověst, kterou bude číst, vztahuje. Žáci místo vyhledají na mapě. Po dočtení nakreslí na kartičku symbolické vyobrazení nadpřirozeného jevu z pověsti a umístí je na mapu.

Po dočtení pověsti se žáci sesednou do kruhu. Doprostřed umístí papír s názvem přečtené pověsti, od něj pak vytvoří ze špejlí (provázků...) paprsky. K paprskům připojí proužky barevných papírů s výrazy: AUTOR POVĚSTI, KNÍŽKA POVĚSTÍ, NADPŘIROZENÝ JEV, MÍSTNÍ NÁZVY A JMÉNA POSTAV, STARÁ SLOVA (ARCHAICKÉ VÝRAZY), PONAUČENÍ.
Žáci si vybavují z paměti slova a slovní spojení, kterými by mohli jednotlivé části „myšlenkové mapy“ doplnit. Slova zapisují na proužky papíru a vkládají do mapy k odpovídajícím nadřazeným pojmům.

Není žádoucí, aby učitel vyžadoval od žáků zvýšenou soustředěnost, apeloval na zapamatování dat poslechu. Hlavním záměrem je prožitek z četby, plnění mapy informacemi je druhořadé.

Učitel před čtením vybere z pověsti tři klíčová slova, napíše je na tabuli. Žáci ve dvojicích nebo malých skupinách vymýšlejí/předvídají na základě vybraných slov děj pověsti. Učitel může jednu až dvě dvojice vyzvat, aby svůj vymyšlený příběh sdělily ostatním.

Učitel promítne jeden obrázek pověsti (pokud existuje v regionu k pověstem i obrazová knižní publikace). Žáci ve dvojici odhalují/dedukují  příběh, děj, klíčovou událost, kterou ilustrace zobrazuje.
Pracují ve dvojicích. 

Žáci vytvoří dvou až tříčlenné skupiny. Po dočtení pověsti si každá skupina vylosuje (vybere) jednu situaci z příběhu, pantomimicky ji nacvičí a předvede ostatním žákům.

Každý žák si vytáhne z pytlíku jedno slovo obsažené v pověsti (různé slovní druhy). Žáci postupně jeden po druhém slova předvádějí. Pokud po několika minutách třída předváděné slovo neodhalí, žák napíše na tabuli nápovědu, k jakému slovnímu druhu předváděné slovo přináleží.

Žáci vytvoří čtyřčlenné skupiny. Po dočtení pověsti si každá skupina vylosuje (vybere) jednu situaci z příběhu a vytvoří k ní živý obraz ze svých těl.

Po dočtení pověsti napíše učitel na tabuli tázací zájmena: KDO, CO, KDE, KDY, KOLIK,  JAK, PROČ. Žáci společně nebo ve dvojicích vymýšlejí a zadávají otázky k přečtené pověsti.
obměna: pro vymýšlení otázek použijí grafické schéma Rybí kost.

Po dočtení pověsti vybere učitel nebo někdo z žáků jedno slovo obsažené v textu. Slovo neprozradí. Ostatní se na vybrané slovo doptávají otázkami, na něž dostávají odpověď ANO, NE.

Akrostich
Akrostich je báseň, v níž počáteční písmena každého verše tvoří slovo, jméno nebo větu.
Po dočtení pověsti vybere učitel klíčové slovo obsažené v textu, jméno nebo název pověsti. Jednotlivá písmena vybraného slova zapíše pod sebe. Žáci společně, ve dvojici nebo samostatně vymýšlejí ke každému písmenu slovo, slovní spojení nebo větu, která souvisí s přečtenou pověsí, něčím ji charakterizuje.

Příklad: Jak se pan Krčín s čerty spřáhnul

Kruťas
Regent
Čerti
Intriky
Náhrobek zůstal prázdný