Přesahy tématu - Hudební výchova

bude doplněno

Zpívá se na melodii moravské lidové písně Muzikanti, co děláte.

 

Počepická pověst veršovaná

Poslechněte, co se stalo,
budete se tomu divit, a ne málo.

Kdysi dávno, dobrá řádka let už tomu, 
počepický zeman spěchá z lovu domů.

Za potokem u rybníka u vesnice
naříká tam cosi tuze převelice.

Čapí mládě, achich ouvej, žádná sláva,
jedno křídlo visí dolů, druhé mává.

Zeman těší nebožátko, nechej pláče,
pofoukáme, zavážeme kouskem fáče.

Od jara až do podzimku spolu žili,
převelice čáp se s pánem spřátelili.

Přišel podzim, jak to chodí, plískanice,
hejna ptačí odlétají ku Africe.

To se ví, že smutnějšího nad to není,
nežli milých přátelů dvou rozloučení.

Vojna přišla, zatáhlo se, černé mraky,
muži musí narukovat, zeman taky.

Doma ženy, koně, krávy, kupa dětí, 
a náš zeman padl Turkům do zajetí.

Věší hlavu, stýská se mu převelice,
kdeže jste, ach moje drahé Počepice. 

Potemnělo nebe, jako když se mračí, 
slunko skrylo převeliké hejno ptačí.

Mezi těmi křídly všemi jediného 
poznal zeman v okamžiku čápa svého.

Hola stráže, hoja, hoja, že nevíte, 
co našinec dokáže! To neumíte!

Zavolám a zapískám, v tom okamžení 
čáp přiletí a usedne ku vězení.  

Turek zlostí celý rudý, lháři, lháři! 
Není možná, čáp že sletí ku žaláři.   

Vsaď se tedy, když prohraješ, hlava dolů!   
Když vyhraješ, cha cha, cha, cha, můžeš domů.

Zeman písknul, zavolal, v tom okamžení
jeden čáp se snesl dolů ku vězení.

Turek běsní, u sta domů, u sta hromů. 
Stráže! Klíče! Himllaudon, běž si domů.

Přes hory a doly spěchá zeman mlázím,
po cestách ho přítel čapí doprovází.

Kdysi dávno, dobrá řádka let už tomu, 
počepický zeman došel z vojny domů.

Zemana i čápa chová země měkká,
Počepické ouřednická zpráva čeká.

Na vědomost všemu lidu zde se dává,
ve znaku že čápa máte. Sláva! Sláva!

Hanka Křížková

Jak Krčín přelstil čerty
 

S čerty nejsou žádný žerty, kdo si s nima píská,
s čerty nejsou žádný žerty, pozná peklo zblízka.

Krčín mince odečítá, kolik by to stálo,
chtěl by zámek, most a bránu, zlatek v truhle málo.

Chtěl by zámek, most a bránu, víno, zlaté svíce,
chtěl by to a chtěl by tamto, víc a ještě více.

Sudy piva, sudy vína, kdeco se mu líbí,
U sta hromů! Čert aby to! V truhle zlatky chybí.

S čerty nejsou žádný žerty, kdo si s nima píská,
s čerty nejsou žádný žerty, pozná peklo zblízka.

Vrzly dveře, hlas jakýsi slyšet znenadání:
Jsem tu, pane, abych splnil všechna tvoje přání.

Ďábel brko ukazuje, papír v ruce svírá,
Krčín stojí celý bledý, pot si s čela stírá.

Ďábel slova vytahuje: brána, most a zámek,
stáje, chlévy, rybník k tomu. Dva dny na to máme.

Sudy piva, sudy vína, sýpky plné píce.
Peklu na to dva dny stačí, ani o den více.

S čerty nejsou žádný žerty, kdo si s nima píská,
s čerty nejsou žádný žerty, pozná peklo zblízka.

Jakub Krčín krví svojí duši s peklem spojí.
U sta hromů! Čert aby to! Zámek za to stojí!

Setmělo se, blýskalo se, nebe skryly stíny,
čerti lítaj jako diví, nejsou kůže líný.

Hlína ze skal odletuje, z nebe padá kámen,
Krčín tuší, s jeho duší že je brzy amen.

Regent ví, že lstí si pomoh, když mu do bot teklo,
lest je jeho ruka pravá, přelstí samo peklo.

Čert je mocný od půlnoci jenom do svítání,
moc a síla odejde mu s ranním kokrháním.

Jeho kohout zakokrhá už před rozedněním.
Tohle časné kokrhání smlouvu s ďáblem změní.

S čerty nejsou žádný žerty, kdo si s nima píská,
s čerty nejsou žádný žerty, pozná peklo zblízka.

 

Hanka Křížková

Čertovo břemeno

Tak to na tom světě chodí, tak to schází,
tak to na tom světě chodí, tak to schází,
tuze malou dobrotu,
chamtivost a lakotu čert
doprovází.

V Nadějkově boží stánek převelice
zchátralý je, ve střeše děr na tisíce.
A když vítr sílí,
v kostele v tu chvíli
zhasnou svíce.

Marně prosí nadějkovské velebníček,
marně prosí o měďák či o troníček.
Copak by to stálo,
sami máme málo, ach,
kostelíček.

Pomoc nikde velebníček nenachází?
Marná snaha! Jak když hrách na stěnu hází.
„Pámbu“ na to kouká,
okny vítr fouká,
zlatky schází.

Tma jak v ranci, venku boží dopuštění,
nad městečkem jako když se čerti žení.
Tuze malá dobrota,
chamtivost a lakota
se v peklo mění.

Dobrá vůle silnější než čerti v díře,
rychtář sází zlaté mince v dobré míře,
sousedé se přidají,
zlaťáky jen cinkají
do hmoždíře.

Bude nový stánek boží, svatá Máří!
Čert si dupne kopytem. Tak to se zmaří!
Nedopustím více
hořet vaše svíce
na oltáři.

Letí s větrem, pod ním Chlumec věže vzpíná,
za ním hlasy pekelné, ty kůže líná!
Už je s tebou amen,
když v tom skála, kámen,
prach a špína.

Letí zpátky, pod balvanem těžce funí,
hrozivě a temně pod ním země duní,
už se blíží, kámen shodí,
kostel k zemi doprovodí,
tohle umí.

Za Selcem se polehounku rozednívá,
nový kostel všemi svými zvony zpívá.
Zní nebeské amen.
Upuštěný kámen
stiskla hlína.

Třeba je si z toho vzíti poučení.
Dobrý člověk jedním skutkem lecco mění.
Lakotu i čáry,
láry, fáry, máry
dobro změní.

Hanka Křížková