Evropa na počátku 17. století

 

Doba, ve které žil Jan Amos Komenský, se lišila od té naší v mnohém. Byla to doba velkých změn, převratných objevů i náboženských rozporů. Lidé už věděli, že Země není placka, kterou nesou na hřbetě plovoucí želvy, ale ještě neprokázali, že obíhá kolem Slunce. Už mohli číst tištěné knihy, ale většina lidí číst neuměla. Dovedli léčit mnohé nemoci, ale pořád neznali jejich pravou příčinu.

 

• Mohla by se i naše doba označit jako doba převratných změn? Pokud ano, jakých?
• Doplň větu, která by mohla být v „učebnicích“ v roce 2500: Lidé už věděli, že Země obíhá kolem Slunce, ale ještě nevěděli, že...
• Kterému ze tří tvrzení bys dal přednost, zdůvodni proč:
   a) Dá se předpokládat, že v budoucnu najde věda léky na všechny lidské  nemoci.
   b) Nemoci jsou přirozenou součástí lidského života, nikdy nemohou být odstraněny úplně.
   c) Nemoc souvisí i s lidskou psychikou, proto věda  nemůže nalézt léky na všechny nemoci.
• Kdo první podal nezvratný důkaz o tom, že Země není placatá?

 

Na rozdíl od nás byli však víc otevřeni velkému Tajemství života, které nazývali Bůh. Žít s Bohem si však jedni vykládali tak a druzí onak, a tak vznikla v Evropě dvě početná uskupení věřících. Katolíci a protestanti.  Dokud v Čechách vládl císař Rudolf II., dokázali se věřící obou vyznání tolerovat.  Existence jedněch nebyla podmíněna likvidací druhých. Na přelomu 16. a 17. století se ale situace vyhrotila, Evropa se rozdělila. Na jedné straně stála katolická Itálie, Španělsko a země rakouských Habsburků, na straně druhé byly protestantské země jako Anglie, Německo, Švédsko a Nizozemí. Mezi zeměmi docházelo ke střetům, ve kterých nešlo jen o víru, ale i o moc a nadvládu v Evropě. Názorové konflikty vyústily ve vojenské – vypukla třicetiletá válka.

 

• Myslíte si, že jednou budou lidé schopni odpovědět na všechny otázky nebo některé zůstanou vždy velkým tajemstvím? Např. Co bylo před Velkým třeskem, kdo k němu dal impuls? Končí život člověka smrtí?
• Byly v našich dějinách i jindy nežli v 17. století situace, kdy se za víru zavíralo a zabíjelo? (15. století Hus, „hon na čarodějnice“, komunizmus) Máte pro to nějaké vysvětlení?
• Proč je pro některé lidi těžké tolerovat jiný názor, jiný pohled na jednu a tu samou událost?

 

Čechy stály uprostřed sporů s věřícími jednoho i druhého tábora. Katolíků u nás bylo málo, ale byli silní. Protestantů bylo víc, ale nebyli jednotní – kališníci, členové Jednoty bratrské, kalvinisté. Stalo se, že katolická strana v čele s panovníkem Ferdinandem II. začala potlačovat tu nekatolickou. Protestanti si to nenechali líbit a vzájemné konflikty nakonec přerostly ve vojenské střetnutí.  Nekatoličtí šlechtici a zástupci měst nedokázali ani vyzbrojit dostatečně početné žoldnéřské vojsko, ani sehnat silné zahraniční spojence. Zlomová bitva na Bílé hoře skončila tragickou porážkou s ještě tragičtějšími následky. Kdo včas neuprchl, byl krutě potrestán. Více než 20 předáků nekatolické strany bylo popraveno, jejich hlavy vítěz pro výstrahu vyvěsil na věže Karlova mostu. Následoval zákaz vyznávat jinou nežli katolickou víru a vyhnání nekatolíků za hranice země.

 

• Z jakých zemí mohla přijít pomoc katolíkům v našich zemích? Lze najít oporu pro odpověď na tuto otázku v některém předchozím odstavci?
• Stát uprostřed sporu je nezáviděníhodná situace nejen mezi národy, ale i mezi skupinami lidí nebo dvěma jedinci. Máte s tím osobní zkušenost?

 

Ani po skončení třicetileté války nebylo pro Čechy lépe. Vestfálský mír sice ukončil válečné útrapy, drancování a hladomory, Čechy ale zůstaly od té doby na dlouhých tři sta let jen poslušnou částí Habsburské monarchie bez práva na volbu vlastního panovníka. Protestantské země jako zmíněná Anglie nebo Nizozemí se po válce vydaly k modernějšímu, demokratičtějšímu uspořádání, otevřely se více podnikání a obchodu.

 

• Čechy byli 300 let součástí Habsburské monarchie. Celé toto období je označováno v českých dějinách jako doba temna. Proč?

 

Válka v Čechách snížila počet obyvatel o třetinu. Mnoho vesnic zpustlo. Ubylo lidí, přibylo práce. Šlechta zakazovala stěhování, aby si udržela pracovní síly. Zvýšil se počet dní v týdnu, ve kterých museli poddaní robotovat, tedy pracovat  bez odměny na panských pozemcích. Šlechtic byl na svém panství neomezeným pánem i soudcem. A tresty byly přísné. Mrzačení, řezání uší nebo utnutí ruky bývalo mnohde běžné. Popravy byly veřejné.
 

Do takové doby se narodil Jan Amos Komenský, v takové době žil, psal a všelijakým způsobem se snažil najít cestu z labyrintu utrpení. Z utrpení vlastního, utrpení svých spolubratrů jednoty bratrské, z utrpení prostého lidu i útrap všeho druhu ve světě.

 

• Lidí podobného zaměření jako Komenský, kteří se zasadili nebo zasazují o zmírnění utrpení ve světě, je v dějinách lidstva víc. Znáte někoho z nich?
   

 

Doba, ve které žil Jan Amos Komenský, se lišila od té naší v mnohém. Byla to doba velkých změn, převratných objevů i náboženských rozporů. Lidé už věděli, že Země není placka, kterou nesou na hřbetě plovoucí želvy, ale ještě neprokázali, že obíhá kolem Slunce. Už mohli číst tištěné knihy, ale většina lidí číst neuměla. Dovedli léčit mnohé nemoci, ale pořád neznali jejich pravou příčinu.

Na rozdíl od nás byli však víc otevřeni velkému Tajemství života, které nazývali Bůh. Žít s Bohem si však jedni vykládali tak a druzí onak, a tak vznikla v Evropě dvě početná uskupení věřících. Katolíci a protestanti.  Dokud v Čechách vládl císař Rudolf II., dokázali se věřící obou vyznání tolerovat.  Existence jedněch nebyla podmíněna likvidací druhých. Na přelomu 16. a 17. století se ale situace vyhrotila, Evropa se rozdělila. Na jedné straně stála katolická Itálie, Španělsko a země rakouských Habsburků, na straně druhé byly protestantské země jako Anglie, Německo, Švédsko a Nizozemí. Mezi zeměmi docházelo ke střetům, ve kterých nešlo jen o víru, ale i o moc a nadvládu v Evropě. Názorové konflikty vyústily ve vojenské – vypukla třicetiletá válka.

 

Čechy stály uprostřed sporů s věřícími jednoho i druhého tábora. Katolíků u nás bylo málo, ale byli silní. Protestantů bylo víc, ale nebyli jednotní - kališníci, členové Jednoty bratrské, kalvinisté. Stalo se, že katolická strana v čele s panovníkem Ferdinandem II. začala potlačovat tu nekatolickou. Protestanti si to nenechali líbit a vzájemné konflikty nakonec přerostly ve vojenské střetnutí.  Nekatoličtí šlechtici a zástupci měst nedokázali ani vyzbrojit dostatečně početné žoldnéřské vojsko, ani sehnat silné zahraniční spojence. Zlomová bitva na Bílé hoře skončila tragickou porážkou s ještě tragičtějšími následky. Kdo včas neuprchl, byl krutě potrestán. Více než 20 předáků odboje bylo popraveno, jejich hlavy vítěz pro výstrahu vyvěsil na věže Karlova mostu. Následoval zákaz vyznávat jinou nežli katolickou víru a vyhnání nekatolíků za hranice země.

 

Ani po skončení třicetileté války nebylo pro Čechy lépe. Vestfálský mír sice ukončil válečné útrapy, drancování a hladomory, Čechy ale zůstaly od té doby na dlouhých tři sta let jen poslušnou částí Habsburské monarchie bez práva na volbu vlastního panovníka. Protestantské země jako zmíněná Anglie nebo Nizozemí se po válce vydaly k modernějšímu, demokratičtějšímu uspořádání, otevřely se více podnikání a obchodu.

Válka v Čechách snížila počet obyvatel o třetinu. Mnoho vesnic zpustlo. Ubylo lidí, přibylo práce. Šlechta zakazovala stěhování, aby si udržela pracovní síly. Zvýšil se počet dní v týdnu, ve kterých museli poddaní robotovat, tedy pracovat  bez odměny na panských pozemcích. Šlechtic byl na svém panství neomezeným pánem i soudcem. A tresty byly přísné. Mrzačení, řezání uší nebo utnutí ruky bývalo mnohde běžné. Popravy byly veřejné.

Do takové doby se narodil Jan Amos Komenský, v takové době žil, psal a všelijakým způsobem se snažil najít cestu z labyrintu utrpení. Z utrpení vlastního, utrpení svých spolubratrů jednoty bratrské, z utrpení prostého lidu i útrap všeho druhu ve světě.