Ochraptělá kukačka

Josef Brukner

Ochraptěla kukačka,

přišla domů plačky,

zavolali doktora,

toho pro kukačky.

Doktor přišel, dostal dukát,

nařídil jí: Nesmíš kukat.

Javor a modřinka

Jiří Svoboda

Spadaly lístky z mladého javora.

Padaly smutně, padaly do dvora.

A teď tam leží smutné dlaně

a sněží, sněží, sněží na ně.

Javoru není do hovoru.

Usedla modřinka na javoru:

Jsi ještě mladé javorové dítě.

Nebýt mě, tak ta zima utrápí tě.

Ale dej na slova modřinky:

sníh zahřeje ti kořínky

a listy potom zase...

Přiletí? Javor ptá se.

Nepřiletí, kdepak!

Z tvého proutí,

z tvých větviček vyrostou ti.

Jezevec

František Kábele

Za vesnicí pod lesem

u zelené meze,

leze, leze jezevec,

zelí z pole veze.

Za jezevcem dívá se

zajíc u meze,

kam ten tlustý jezevec

zelí zaveze.

Šnek

autor bude doplněn

Lez ty šnečku, lez,
pár kroků je les.

A v tom lese v měkkém mechu,
hříbek má svou hnědou střechu.
kousek mu ji sněz.

Lez ty šnečku, lez,
pár kroků je les.

Nebudeš-li na lístečku
okukovat sedmitečku,
můžeš tam být, milý šnečku,
ještě dnes.

Konvalinka

autor bude doplněn

V lese v trávě spinká
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

O smutném slavíkovi

autor bude doplněn

Přilét slavík do údolí

pláče, až mě srdce bolí.

Řekni ptáčku, co tě mrzí

proč ten pláč a proč ty slzy?

Postavil jsem hnízdo v keři,

nanosil jsem do něj peří,

aby do něj nefoukalo,

aby se v něm dobře spalo.

Tři vajíčka šedobílá

ukryta v tom hnízdě byla,

hřál jsem je a opatroval,

před deštěm je křídly schoval,

že mláďata ještě v máji

do skořápky zaťukají.

Ale včera v nočním čase

vichřice k nám přihnala se.

Větve láme, ryčí, hvízdá,

neušetří ani hnízda.

mé hnízdo už také není,

rozbilo se o kamení.

Neplač ptáčku polétavý,

pláčem se nic nenapraví.

Největší dub najdi v lese,

který vichrem neohne se,

tam si hnízdo postav znova,

tam se i tvé ptáče schová.

Ať si vichr ze vší síly

burácí a lesem kvílí,

vám to bude jako vlání,

jako tiché kolébání.

Kdy přestala šiška naříkat
autor bude doplněn

Byla jedna šiška,

lekala ji výška.

Kouká po okolí,

hlava ji moc bolí,

hlava se jí motá,

co má ze života?

Prosí všecky v lese,

ať jí někdo snese.

Veverky tu mršku,

šup! shodily s vršku.

Leží na jehličí,

zase strachy kvičí,

že je tu jak v trní,

že ji hlava brní.

Prosí zástup jedlí,

aby ji hned zvedli.

Nezvedly ji jedle.

Babička šla vedle,

chtěla smažit jíšku,

sebrala tu šišku.

Teplo sálá z kamen,

prozpěvuje plamen.

Byla jedna šiška,

lekala ji výška…

Chytrá liška

Jiří Havel

Povídala časně zrána

na pasece lišce vrána:

Takhle už to nejde dál!

Víckrát nechci vidět sýry!

Sehnala jsem ementál

a byly v něm samé díry!

Liška řekla: Vím, co s ním,

podej sýr, já díry sním!

Říjen
Jiří Havel

Všem posílá obálku,

a v ní jednu zvláštní zprávu:

STROMY TĚ ZVOU NA VÝSTAVU

do lesů a do parků.

Vidět bude ze všech míst,

a kdo přijde, na oplátku

odnese si na památku

krásně obarvený list.

Svatojánek
autor bude doplněn

Na palouček svítí brouček,

volá na něj beruška.

Kdo jsi broučku na paloučku?

Svatojánská světluška.

Před kvítím a za kvítím,

kdo chce, tomu posvítím.

Otázka pro konvalinky
Michal Černík

Konvalinky,
povězte mi,
co zlého jste
našly v zemi.

Povězte mi,
z čeho máte
květ i plody
jedovaté.

Sova

Jiří Svoboda

Sovička mrzutá sedí a nedutá,

jen se mračí,

květy ji neblaží, slunce jí překáží

i zpěv ptačí.

Sovičko mrzutá, kdo ani nedutá,

sedí v tichu,

na radost mrzí se a na svět mračí se,

ten je k smíchu!

Sovička mrzutá sedí a nedutá

ani slova.

Zpívejte celý den, ona se mračí jen,

vždyť je sova.

Mech
Hanka Křížková

Mech je mokrým pokojíčkem pro houby,
mech je polštář pro toho, kdo zabloudí.
Mech je postel a lenoška medvědů,
bez mechu si les představit nesvedu.
Veverečka seskočila do mechu,
když dělala mezi stromy neplechu.
Mech jí chytil do měkkého kožichu
a tak, prosím, choďte v lese potichu.

Mnohonožka popleta
Hanka Křížková

Mnohonožka, chudák malá,
nožky špatně spočítala.
Zas dvě chybí! S tím už asi
nenadělám nic.
Když to ale přepočetla,
měla o dvě víc.
Himl laudón, zaklela si!
Zbořil by se svět,
kdybych měla místo sto noh
třeba jenom pět?

Těžký život ježka

T. R. Field

Na úpatí Sněžky

potkal jsem tři ježky,

všichni tři šli pěšky,

život je holt těžký.

Pavučina
Hanka Křížková

Pavučina,
každá jiná,
když se k ránu zatřpytí,
kapky rosy
pro kohosi
nachytá si do sítí.

Pavučina,
každá jiná,
sta pavoučích krajkoví.
Tolik krásy!
Jak to asi
dělá, to nám nepoví.

Polámal se mraveneček

Josef Kožíšek

Polámal se mraveneček –

ví to celá obora.

O půlnoci zavolali

mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,

potom píše recepis:

Třikrát denně prášek cukru,

bude chlapík jako rys.

Dali prášky podle rady,

mraveneček stůně dál,

celý den byl jako v ohni,

celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,

pátý těšil: Neplakej!

Zafoukám ti na bolístku,

do rána ti bude hej!

Zafoukal mu na bolístku,

pohladil ho po čele,

hop!, a zdravý mraveneček

ráno skáče z postele.

Bačkůrky z mechu

Milena Lukešová

Ty se ti povedly, ty zelené bochánky,

ty se ti, lese, povedly!

Hřib na to vsadí sametovou hlavu:

Takový mech, jako ty dnes,

neumí ani jeden les.

I lesní tůň to šeptá do ouška,

když láká nohatého kolouška:

Obuj si mé bačkůrky z mechu.

Jsou tiché jako já

a možná ještě tišší.

Tvá kopýtka v nich nikdo neuslyší.

AKÁT
Ptala se Agáta mámy a táty:
Narodila jsem se pod akáty?

Ještě jsme tvé jméno neměli,
když právě akáty voněly.

Letěl list, spadl do bláta
a my si řekli – Agáta.

BOROVICE

Křivolaké borovice na stráni
nad hladinu řeky větve naklání.
Stařičké jsou, a přesto nám nezdá se,
že by jim věk něco ubral na kráse.

BŘÍZA

Břízka bílá, spanilá,
na slunku se slunila.
Chtěla to, či nechtěla?
Teď je žlutá docela.

BUK

Říká se, že kluk,
zdravý je jak buk.

Kluk má čepici,
buk má bukvici.

Kluků plná ves,
buků celý les.

DUB

V dubovém lese
všechno se třese
a na zemi pod duby
zpívají si žaludy.

„Pod dubem, za dubem,
tam si na tě počíháme,
pod dubem, za dubem,
tam tě oškubem".

HABR

Habr je tajemný
posvátný strom,
tvrdý jak kámen,
těžký jak zvon.
Pevný jak skála,
temný jak mrak,
věřte, či nevěřte,
je to tak.

JAVORY
Řekli si javory:
život je změna.
Na podzim oblékly se
do žluta a do červena.

LÍPA

Kam ty včelky spěchají?
Na lipový květ.
Až z něj šťávu vysají,
budou dělat med.    

JILM

Zase už pod jilmy spadaly penízky,
průsvitné lupínky. Kde je jich víc?
Beru je do dlaní, dávám je do misky,
škoda jen, že za ně nekoupím nic.

JEŘABINY

Blízko Svaté Kateřiny
zčervenaly jeřabiny.
Oranžové korálky
světélkují do dálky –

budou hody, budou hody,
pojďte ptáčci zobat plody!

HÁDANKA

Děti, znáte ježky, co nechodí pěšky
a jsou o nich knížky?

Jejich kožich píchá, mají plná břicha
a padají z výšky.

„Známe je z čítanky –

kaštany, kaštánky."

(natšak)

LÍPA

Kam ty včelky spěchají?
Na lipový květ.
Až z něj šťávu vysají,
budou dělat med.

MODŘÍNY

Kdy se les schovává pod zlatou peřinu?

Když podzim obarví jehličí modřínů.

OSIKY

Povězte, veselé osiky,
proč máte tak dlouhé řapíky?
Smály se osiky pod strání:
„Aby měl vítr co na hraní“.

OLŠE

Na břehu Malše
stěžují si olše.
„Zase přišla velká voda,
mele břehy, to je škoda.
Břeh musí být podepřený
o kameny, o kořeny.“
Naříkají – mokré celé:
„Voda břehy podemele“.

SMRK

Starý velký smrk
natahuje krk
a vedle něj smrček
natahuje krček.

TIS

Stojí pán v rokli,

vrásčitý a zmoklý.

Pozor na něj, jedovatý
je od hlavy až po paty.

TOPOL

Nastavují větru záda
v zástupu a pospolu,
kámoš vedle kamaráda,
topol vedle topolu.

Ozvěna

Josef Hora

Zakleta v lese, spím a probudím

svůj hlas jen hlasem tvým.

Do ticha skal, do mrákot mechu

jdu provázet dech tvého dechu

a v listí kolébavý smích

vydechnu obraz kroků tvých.

Zavolej, až tu zbloudíš sám,

vidinám snů tvých tělo dám.

Zavolej, přijdu, večer, k ránu,

na rtech tvých úst se rtoma stanu,

na prsou tvých mých očí zdvih

se zrodí v očí záblescích,

dva ptáci vzlétnou v čirém jase.

Zavolej, stvoř mě, živý hlase!

Listopad

Jan Čarek

Vzdychla stopka, uronila

kapku slzičku:

Já už ten list neudržím

ani chviličku.

Býval lehký jako vánek

– vzdychá dojata –

a teď není k unesení,

jak je ze zlata.

Jak nejlépe ulovit (jakékoliv) zvíře

Josef Brukner

Jak se vlastně loví?

Lovec řekne: „Puškou.“

Spisovatel: „Slovy.“

Malíř: „Barvou. Tužkou.“

Puškou ulovené

na pokraji lesa

do zelené trávy

naráz mrtvé klesá.

Slovy ulovené

celé dlouhé časy

• o lukách a lesích

s námi povídá si.

Tužkou ulovené,

barvou malované

radovat se, skákat

nikdy nepřestane.

Kde je ten les?

Václav Vokolek

KDE JE TEN LES?

Na strach shořel.

KDE JE TEN STRACH?

Píseň ho vzala.

KDE JE TA PÍSEŇ?

Do krve se rozedrala.

KDE JE TA KREV?

Kalná voda ji vzala.

KDE JE TA VODA?

Do pouště utekla.

KDE JE TA POUŠŤ?

Stínu se zalekla.

KDE JE TEN STÍN?

Utekl do pekla.

Havrani

Jan Skácel

Ať vraní, nebo nevraní,

na nebi letí havrani.

A zatímco si děti hrají,

havrani krásně krákorají.

Krajem se jejich krákot nese

a hnízda mají v černém lese.

V tom lese roste jabloň zlatá

a krákorají havráňata.

Proměny

Jiří Dědeček

Jak se ze lva

stane želva,

jak se z bobra

stane kobra,

jak se z tygra

stane vydra,

jak se z páva

stane kráva?

Těžko.

Ale někdy

se to stává…

Bačkůrky z mechu

Milena Lukešová

Ty se ti povedly, ty zelené bochánky,

ty se ti, lese, povedly!

Hřib na to vsadí sametovou hlavu:

– Takový mech, jako ty dnes,

neumí ani jeden les.

I lesní tůň to šeptá do ouška,

když láká nohatého kolouška:

– Obuj si mé bačkůrky z mechu.

Jsou tiché jako já

a možná ještě tišší.

Tvá kopýtka v nich nikdo neuslyší.

Dva medvědi hráli dámu

Vít Janota

Dva medvědi hráli dámu

kostky měli ze salámu

šachovnici z cukrlat

Kdo zvítězil? Přece hlad

Co všechno se může stát

Jiří Havel

Prý se mají stěhovat

sovy do Sovince,

husy do Husince,

vlci do Vlčkovic,

• osli do Oslovic,

kuny do Kunína,

bobři do Bobrova,

do Kačic kačeny,

do Jelence jeleni,

raci do Rakovce

a do Ovčár ovce,

do Zaječí zajíci

a do Králík králíci,

do Pětipes psi

a do Lvové lvi,

do Losin losi,

do Kostelce kosi,

myši do Myšína,

sobi do Sobína,

kozli do Kozlova,

pávi do Pávova,

do Jehnic jehňata,

do Selce selata,

ježci do Ježova,

drozdi do Drozdova,

do Svinova vepři,

do Moldova moli,

do Volyně voli…

Tak dost! Žádné stěhování!

Tady končí všechno lhaní!

Ať se každý zasměje

a zůstane tam, kde je!

Trhám broukovi nožičky

Karel Hynek

Je podzim

a jako padá listí

brouku

budou ti padat nožičky

až ti je začnu trhat

brouku

sem teď vítr

První

úplně si vochrnul

dyť přijde zase jaro

brouku

Druhá

teče z tebe ňáká šťáva

kdybych byl kluk

tak bych brečel

ale já jsem vítr

Třetí

přilítla sem vosa

ty si ji sem zavolal na pomoc

Čtvrtá

ležíš si na zádech

už máš jenom dvě nohy

už nepolezeš do skulinky

Pátá

eště se cukáš?

utrhnu ti poslední nohu

ale tykadla ti nechám

Šestá

jen půlka šestý

ty si mi ucuk

ty mizero

druhá půlka

už ležíš

už se nehejbáš

jen se koukáš

já sem jako podzim

Šídlo

Zdeněk Kriebel

Modrá jehla šije vzduch

nad rákosem u lopuch.

Dělá na něm dlouhé stehy,

jak by k němu šila břehy.

Okřídlená jehlo v síti,

kde máš ouško? Kde máš niti?

Ještě smyčku, uzel, kruh…

šije, šije znova vzduch.

Sova

Jiří Svoboda

Sovička mrzutá sedí a nedutá,

jen se mračí,

květy ji neblaží, slunce jí překáží

i zpěv ptačí.

Sovičko mrzutá, kdo ani nedutá,

sedí v tichu,

na radost mrzí se a na svět mračí se,

ten je k smíchu!

Sovička mrzutá sedí a nedutá

ani slova.

Zpívejte celý den, ona se mračí jen,

vždyť je sova.