Rozhovor je jednou s klasických výukových metod, která zprostředkovává žákům přísun informací z vnějšího prostředí. Nejčastěji se využívají ve výuce rozhovory s lidmi, kteří jsou odborníky na probírané téma, řidčeji s lidmi, kteří sdílejí s dětmi svůj osobní příběh. Někdy mají žáci hlubší povědomí o tématu, předem připravené otázky, jindy má rozhovor spontánnější charakter.
Dobrý rozhovor může navodit atmosféru, ve které jsou aktivní i ti, kteří informace přijímají - žáci. Oproti jiným cestám získávání informací má jednu velikou přednost - nese osobní sdílenou zkušenost.
Ne vždy ale přinese rozhovor efekt, který od něj očekáváme - obohacení dětí o zkušenosti a nové informace. Důvodem je většinou malá didaktická praxe lidí, kteří rozhovor poskytují, s tím, jak děti oslovit. Monotónní projev, obtížné formulace, přemíra informací a další negativa mohou zapříčinit u dětí nezájem, malou vnímavost až nekázeň.
Dobrý rozhovor má být:
Kromě klasické formy rozhovoru můžeme ve výuce využít i jeho modifikace, které eliminují do jisté míry negativa klasického způsobu.
ROZHOVOR NA DÁLKU
Tento způsob rozhovoru použijeme, když člověk, se kterým chceme rozhovor zprostředkovat, ho nemůže z časových nebo jiných důvodů poskytnout jako přímé setkání s dětmi. Rozhovor je vedený korespondenčně formou otázek a odpovědí.
ROZHOVOR UČITELE ZASTUPUJÍCÍHO HISTORICKOU (NEBO SOUČASNOU) POSTAVU
Učitel, dobře znalý tématu, zastupuje známou (nebo smyšlenou) postavu. Děti mu pokládají otázky související s tématem.