O Květušce a její zahrádce, František Hrubín (1. až 2. třída)

 

Práce s knížkou Františka Hrubína O Květušce a její zahrádce je zaměřena na  rozvoj dovedností, které předcházejí čtení a psaní, na podporu zájmu o knížky, na zážitky z četby prostřednictvím výtvarných a dramatických aktivit.

Autorka příspěvku Jana Dvořáková je učitelkou mateřské školy a lektorkou mateřského centra Klíček (Mezno).
Práce s knížkou   byla realizována od podzimu do jara v rámci dvouhodinových bloků v klubovně mateřského centra s dětmi ve věku 3 – 6 let.

 

 

Sedli jsme si na koberec do kroužku. Doprostřed jsem položila první dva obrázky z pohádky a začala vyprávět dětem příběh o tom, jak byla v lese chaloupka, ve které žili dědeček a babička. Když byli starouškové hodně staří, sto let už přešlo nad nimi, na nové jaro nečekali a navždy odešli do zimy. Když pak přišlo jaro, nebyl, kdo by se staral o zahrádku, a protože se zahrádce stýskalo, setřásly květiny na zem růžové a bílé lístky a z nich se narodila holčička Květuška.

Místo vyprávění jemožné číst dětem zkrácenou verzi veršované pohádky nebo vyprávění s četbou veršů propojit.

Chaloupka stála maličká,
v ní dědeček a babička,
veselí pořád, stále čilí
jak holoubkové, sobě žili.
Na podzim jednou stařečkové,
dyž sto let přešlo nad nimi,
na nové jaro nečekali
a navždy odešli do zimy.

Chaloupka  po nich osiřela,
zahrádka osiřela též.
A všechno zapadalo sněhem,
sníh všude, kam jen pohlédneš.

Když sešel sníh a jaro nastalo,
zahrádce tolik se tu stýskalo,
neměla pro koho kvést a zrát,
nebyl  tu, kdo by ji měl rád.

I začala se jednou steskem chvět
a střásla na vonnou zahrádku
růžový květ a bílý květ
a dala v ní život děvčátku.
A že se z květů narodilo,
Květuška všichni mu říkali,
květiny, ptáci, stromy, slunce,
celé dny se sním laskali.

 

Na zem jsem rozložila zelený ubrus, děti na něj skládaly různé vystřižené květiny. Kolem zahrádky pak postavily  z kostek plot. Když byla naše zahrádka hotová, sedli jsme si k ní a povídali si o tom, jakou kdo má doma zahrádku, jak je o ni třeba pečovat, co se musí na zahrádce udělat před zimou, proč je třeba některé kytičky přikrýt. Měla jsem pro děti připraveny ubrousky (kousky látek). Sedla jsem si dál od zahrádky, děti se posadily kolem mě a společně jsme si několikrát přeříkali říkanku, prostřednictvím níž se budou odvíjet další aktivty provázející děti dějem pohádky.

Rychle vrátky do zahrádky.
Než nás zima chytí, přikryjeme kvítí,
než  mrazíci pustí zimu, schováme je pod peřinu.
 

​Děti si za doprovodu říkanky braly ubrousky, chodily k zahrádce a příkrývaly jimi kytičky. Některé květiny ale zůstaly (záměrně) nepřikryté.

 

 

Když byla naše zahrádka připravená na zimu, namalovali jsme si vodovými barvami a bramborovými tiskátky Květušku.

 

 

 

Sedli jsme si do kroužku, doprostřed jsem položila třetí Trnkův obrázek a pokračovala ve vyprávění pohádky, jak přišel podzim a kytičkám bylo zima, jak se do zahrádky nastěhovali skřítci holomrazíci. Děti si pozorně prohlížely obrázek a popisovaly, co všechno mrazíci s květinami v zahrádce dělali.

 

 

 

Skřítky holomrazíky jsme si nakreslili. Děti tupovaly zmačkaným papírem modrou barvu na bílý papír, tuší a dřívkem kreslily mrazíky.

Děti si vzaly své mrazíky a sesedly se kolem mě. Společně jsme si několikrát přeříkali říkanku, prostřednictvím níž se bude odvíjet další děj pohádky.
 

Vr-zy, vr-zy, bude zima br-zy,
zavřete si okenice, než přiletí metelice,
vr-zy, vr-zy, bude zima br-zy.

 

Děti se proměnily v holomrazíky. Každý mrazík dostal natříhané proužky igelitu. Za doprovodu říkanky běhaly děti po třídě, třásly třásněmi a "zamrazovaly" věci, kterých se dotkly.

 

Nakonec jsme umístili do naší zahrádky malované mrazíky ke kytičkám, které nebyly přikryté.

 

 

 

 

Pokračovala jsme ve vyprávění, jak přilétla baba Zimnice, jak přikryla zahrádku sněhem, rozfoukávala vichry, kvílella za komínem a mrazila, až to za nehty zalézalo. Děti popisovaly, jak vypadá jejich zahrádka v zimě: krmítka, tátové odhazují sníh z cestiček, ve sněhu jsou vidět stopy lidí a zvířátek.... a před okny stojí sněhulák. Pro další pokračování pohádky jsme si několikrát přeříkali říkanku, prostřednictvím níž se bude odvíjet další děj pohádky.

 

Jedna koule, druhá koule, třetí koule, klobouk nos,
sněhuláček stojí venku, na mrazu a bez bot - bos.

Jeden knoflík, druhý knoflík, třetí knoflík, čepice,
sněhuláček stojí rovně, i když fičí vánice.

 

Děti si udělaly z papírů koule a házely je na "sněhuláka" vytvořeného ze tří obručí, které držely maminky dětí.

Na koberci jsme si vytvořili velkou babu Zimnici (hlavu, paže). Pod ní byl nasypaný sníh z kousků papírů.

 

 

Rozložila jsem doprostřed dětí další obrázky z knížky a vyprávěla, jak byla baba Zimnice na Květušku zlá, jak ji nutila otevírat v zimě okýnka, chodit na mráz, vařit sněhové knedlíky....

Za jedné zimní noci slyší,
Květuška na okno zaťukat...
To zuřící skřítci holomrázci
utíkají si po své práci.

Ženou se skřítci ze všech stran,
co je tu pláče a co ran:
to v Květuščině zahrádce
jak zvony zazvonily
motyky, rýče, lopaty,
sekyry, nůžky a pily.

Květuška na zamrzlé okno dýchne
a venku babičku vidí stát,
otevře jí a dál jí pozve.
Z podivné babičky jde mráz.
vyrazí baba okno, zhasí oheň,
jak střípky ledu skřípá její hlas:
„Hej děvče, zůstanu tu s tebou,
vyhánějí mě odevšad,
budeš mi sloužit ve dne v noci,
uděláš, co si budu přát!“

Nechala dveře otevřené,
sníh nahrnul se do síně,
lehla si do něho a spala.
Vyhaslo teplo v komíně.
Květuška pláče pod peřinou,
mráz v každém koutku světnice.
Chuděrka neví, že k ní přišla
dotěrná baba Zimnice.

Zlá byla baba na Květušku,
na svoji malou, drobnou služku.
Květuška pro ni k obědu
sněhové koule dělá,
prsty jí křehnou od ledu,
sníh utírá si z čela.

A nikde nemá zastání,
baba ji na mráz vyhání
a divné práce ji dává:
do nůše vítr nachytat,
sněhové vločky počítat.
Květuška poplakává,
slzy jí mrznou na tváři,
nic se jí z toho nedaří.

 

Babu Zimnici si děti namalovaly bílou a tmavě modrou temperou štětcem a filcovými tiskátky na světle modrý podklad. 

 

Hrnečky pro babu Zimnici jsme vytvářeli několika výtvarnými technikami: malba temperou (remakolovými barvami), kresba černou tuší na modrý podklad, kresba zmizíkem na inkoustový podklad.

 

 

Vypravění pokračovalo s obrázkem baby Zimnice, která začala na začátku jara ztrácet sílu a chřadnout. Chodila do lesa k chladné studánce, ale i tam voda rozmrzala, led praskal a zem kolem se zelenala.

 

Když přijde jaro, chřadne baba,
okolo chaloupky se vleče slabá.
I chodívá si posedět
ke studánce na zahradu.
S vodou tak chladnou jako led,
a živa je z toho chladu.

 

Obrázky zobrazující začátek jara u studánky děti vytvořily kresbou modrou tuší, barevnými pastely a koláží z nastříhaných krabic od mléka, které připomínají led. 

 

Další děj pohádky jsme opřeli o říkanku.

 

Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi?
Byla zima mezi námi, ale už je za horami.
Hu,hu,hu, jaro už je tu.
 

Povídali jsme si o tom, jak přichází jaro, zelená se tráva, klíčí semínka, rozkvétají kytičky...
Do lesa vyšly i děti v naší pohádce, děti z blízké vesnice, natrhat si první květiny a dělat věnečky. 

 

Děti si vytvářely z různě zdobených barevných papírů kytičky. Květiny pak nalepovaly na čelenky.

 

Květuška zatím o dětech v lese nic nevěděla. Starala se o svou zahrádku a byla zase šťastná. Zalévala, plela, trhala kytičky a zdobila se jimi.
 

Květušku na jaře si děti vytvořily z barevných bapírů a ubrousků.

 

Květuška však jen rozkvétá,
vesele hledí do světa,
zahrádku zase jako loni,
sem tam se za motýli honí.
Slunko se opře do hlíny,
ze semen rostou květiny,
srdíčka, velké zvonky,
macešky, šalamounky,
kosatce, růže, pivoňky,
a z jader hrušně, jabloňky,
a pecek třešně, slívy.
Dějí se velké divy!
„Květuško, růže, poupátko,
ještě něco ti chybí?
Jak se ti u mne líbí?
„Líbí se mi tu, zahrádko,
stromy zas rozkvétají
a voní jako v máji.“

 

Konečně se Květuška s dětmi potkala. Děti ji učily hrát různé hry, které mají rády a Květuška je na oplátku pozvala na hostinu do rozkvetlé zahrádky.

 

Potůček děti vyhání:
„Nechte už toho koupání!“
Vylezly děti z vody
a běží na jahody.
Obklopí děti Květušku,
usednou na měkkou podušku.
Stále se vyptávají,
dech se jim při tom tají.:
Květuško, pověz, co tě trápí?“
„O zahrádku už málo dbám,
pořád strach ze Zimnice mám.“
„Jsme s tebou, nemusíš se bát!“
„Ale co se zahrádkou, děti?!
„Zahrádka neuletí,
budem ti v práci pomáhat!“
„A co až přijde zima, mráz?“

Květuško, zimu máme rádi
a zima zas má ráda nás.
Co ta se s námi navyvádí.“
I vzaly děti Květušku
do kola mezi sebe
a tančily a tančily,
až roztančily nebe.
 

Tak, jak se pohádka odvíjela od podzimu k jaru, doplňovali jsme výtvarné a dramatické aktivity i tvorbou keramickou. Děti si nejprve vytvořily keramickou destičku podzimních plodů: jablíček a hrušek, bránu a klíček do zahrádky, destičku s Květuščiným domečkem a zahrádkou. S dopomocí maminek vyrobily hrnečky, keramickou postavičku Květušky, motýlky a nakonec talířky na hostinu pro děti.

 

Powerpointová prezentace - soubor ilustrací

• Soubor O Kvetusce_ilustrace.ppt pro PowerPoint
• Soubor O Kvetusce_ilustrace.pdf

 

Powerpointová prezentace - soubor ilustrací s texty

• Soubor O_Kvetusce_ilustrace_a_verse.ppt pro PowerPoint
• Soubor O_Kvetusce_ilustrace_a_verse.pdf

 

Soubory obrázků

• soubor_malych_obrazku.pdf
• obrazky_z_knizky.zip ZIP archiv souborů v tiskové kvalitě