Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Školy na Sedlčansku za 2. světové války, úryvek z diplomové práce

 

15. březen 1939 znamenal zásadní obrat od demokraticky zaměřené tendence československého školství, základního pilíře národní kultury. Kultura se stávala politickým nástrojem okupovaného lidu, byla známkou národní hrdosti, prostředkem odboje. Tomu se snažili nacisté zabránit jak ideovým tlakem, tak bezprostředním nátlakem a likvidací českého školství.

Ministerstvo školství vydalo nařízení o respektování dané politické situace, loajálnosti k Velkoněmecké říši a úctě k Vůdci. Ze škol bylo vyloučeno vše, co souviselo s českými tradicemi. Propagovat se měly myšlenky o nadřazenosti germánské rasy, byla zavedena plošná výuka německého jazyka, postupně se rušily střední školy, na podzim 1939 byly zavřeny vysoké školy.

Postoj nacistů k řešení otázky českého školství v Protektorátu Čechy a Morava i v odtržených Sudetech nebyl zcela jasný. Podle koncepce K. H. Franka měla být z  pohraničí část českého obyvatelstva odstěhována či zlikvidována, a část asimilována, tedy germanizována. Další diskuse se týkaly toho, zda české školství potlačit úplně, nebo připustit základní vzdělání v českém jazyce, případně získávat české děti do německých škol. V praxi byla situace taková, že se s Čechy jednalo jako s podřadným, neplnoprávným národem. Proto se jediným úředním jazykem stala němčina a veškeré české školství i osvěta byly zakazovány.[18]   

Veškeré učebnice procházely tvrdou cenzurou, v mnohých byly provedeny korektury nebo byly zcela vyřazeny. Nesměla probíhat výuka dějepisu, dějin literatury a filozofie. Preferována byla výuka drilem a zvyšování tělesné zdatnosti. To vše mělo vést k posilování vůle a přesvědčení o jedinečnosti německého národa.[19]

Měšťanské školy byly považovány za výběrové, proto se výrazně snížil počet tříd a s tím souvisel pokles počtu žáků. Většina dětí musela proto dokončit školní docházku na obecné škole. Navýšily se počty žáků ve třídách až na 60 a učitelé měli vyšší úvazky (30 hodin týdně). Dívky byly v přístupu ke středoškolskému vzdělání diskriminovány. Mládež byla posílána na nucené práce do Německa, což mělo taktéž germanizační podtext.

Učitelům, kteří chtěli dále vykonávat své povolání, byla roku 1943 nařízena zkouška z němčiny. V roce 1944 došlo k totálnímu nasazení učitelů i studentů, ve školách byly zřízeny vojenské ubytovny nebo sloužily k jiným účelům.[20]

Všechna tato opatření ze strany nacistů vedla k odbojové činnosti českého národa, včetně učitelstva. Mnozí byli popraveni nebo vězněni v koncentračních táborech, přesto ilegální činnost Učitelské unie výrazně pomohla v boji proti nepříteli. Přes veškeré strádání se pokrokoví učitelé upínali k myšlenkám na nové školství v osvobozené vlasti. Pod vedením Ladislava Koubka vypracovali návrh nového pojetí jednotné školy, který je dokladem spolupráce mezi komunistickým a ostatním odbojem.[21]

Druhá světová válka znamenala pro Sedlčany úpadek školství. Kromě všeobecných změn, které platily pro celý Protektorát Čechy a Morava, mělo Sedlčansko ještě další specifika. Roku 1943 byly Sedlčany vystěhovány a na jejich území zřízeno SS vojenské cvičiště. Většina rodin hledala útočiště u příbuzných či známých v okolních vesnicích, kam také začaly chodit do škol jejich děti. Děti zaměstnanců SS vojenského dvora navštěvovaly provizorní obecnou školu, Volksschule, která po zabrání školních budov německými vojáky  našla útočiště v budově děkanství. Probíhalo zde střídavé vyučování, neboť počet žáků převyšoval kapacitu dočasné školy.[22]

 

Zpracováno podle diplomové práce:

HOLANOVÁ, L. Historie školství v Kosově Hoře. Didaktické zpracování oslav výročí školy, 2010

scroll to top