4. Příchozí z nebe

 

V roce 1945 se východní fronta začala blížit i k Čechám – a před ní se za nocí snášeli z oblohy sovětští parašutisté. Jejich úkolem bylo vytvářet partyzánské oddíly, navazovat spojení s domácím odbojem a místním obyvatelstvem, provádět zpravodajsou činnost a diverzní akce. Okolí Dobříše s rozsáhlými řídce obydlenými lesy se pro tento typ válčení dobře hodilo, proto tu letadla postupně shodila poměrně velké množství výsadků. Šlo tak o jedno z mála území v Čechách, kde se skutečně na nějaký čas rozhořela partyzánská válka.

 

Pochodeň

Kolem partyzánského hnutí (nejen v okolí Dobříše) je dodnes mnoho nejasného. Po válce se k němu přihlašovali lidé, kteří s ním ve skutečnosti neměli nic společného a v 50. letech byly z ideologických důvodů dokonce falšovány, dodnes je tedy možné o této části odboje číst velmi rozporuplné údaje. Podle serióznějších zdrojů své skupiny na okupované území vysílal jednak tehdejší sovětský komisariát národní bezpečnosti NKGB (ty měly především zpravodajské úkoly) a jednak partyzánský štáb při 4. ukrajinském frontu. Ten měl na Podbrdsku v posledních měsících války asi 10 skupin, v nichž působilo okolo 800 lidí.

První výsadek se v této oblasti uskutečnil 25. března 1945, kdy se do zdejších lesů snesli příslušníci oddílů Poznancy (Pátrač) a Fakel (Pochodeň). V dalších dnech následovaly oddíly Priboj (Příboj), Grom (Hrom), Škval (Vichřice), Uragan I a Uragan II, Sever, Praha a Smrt fašismu. Šlo o takzvané organizátorské výsadky – jejich hlavním úkolem bylo připravovat podmínky pro přistání dalších výsadků, navazovat kontakty s místním odbojem, zejména komunistickým, organizovat partyzánské oddíly z místních obyvatel a uprchlých zajatců, získávat a vysílat zpravodajské informace a provádět diverzní akce. V závěrečné fázi války bylo jejich úkolem zajištění personálu a archivů německých bezpečnostních služeb a být u přebírání moci po Němcích takzvanými národními výbory. Každá z těchto skupin měla přibližně 10 až 20 členů (velitel, komisař, dva radisté, zdravotník specialisté na sabotáže a další členové). Postupně ale kolem sebe shromáždily stovky lidí z řad místního obyvatelstva.

Výraznou stopu ve válečné historii Dobříše zanechal oddíl Fakel vedený plukovníkem s krycím jménem Bogun Petrovič (skutečným jménem Jakov Aleksejev Kozlov). Jejích 24 členů (podle jiných zdrojů jen 21) dopadlo poblíž dvoru Trnová a základnu si zřídili v opuštěném kamenolomu pod vrchem Baba. Okamžitě navázali spojení s místním obyvatelstvem, které je zásobovalo jídlem a ošacením. Oddíl Fakel pak připravoval místa přistání pro další vysazené skupin a koordinoval jejich činnost. Partyzáni se také brzy spojili s místním odbojem vedeným generálem Beránkem.

 

Boj s Gestapem

Přítomnost partyzánů neušla Gestapu – mimo jiné i díky donašečům z řad místního obyvatelstva. Další výsadky se proto neobešly bez ztrát. Němci připravily falešné signály vymezující dopadové plochy, na což doplatili životem velitel a komisař skupiny Uragan i další parašutisté. Německé jednotky se také snažily partyzány obklíčit, takže ti museli za přestřelky opustit svůj tábor pod Babou, kde zanechali většinu svého vybavení. Přesto skupiny dál pokračovaly v činnosti a od poloviny dubna se zaměřily také na monitorování situace v samotné Praze. Podle některých pramenů místní lidé zorganizovali dopravu do hlavního města i veliteli Kozlovovi.

Jednou z posledních vysazených skupin v této oblasti byla jednotka Smrt fašismu, jejíž členové přistáli v noci z 1. na 2. dubna 1945 mezi Malou Lečicí a Novou Vsí pod Pleší. Kromě Rusů byl mezi parašutisty i několik žen, jeden německý antifašista původem z Čech a jeden Polák. Jeden z parašutistů se při dopadu těžce zranil, ale podařilo se ho zachránit. Partyzáni pak navázali spojení s místní odbojovou skupinou „Srp a kladivo“, o níž jsme psali v minulém díle tohoto seriálu.

Hlavním úkolem skupiny bylo narušovat železniční dopravu, především na trati mezi Prahou a Plzní – údajně tu vyřadili z provozu 3 lokomotivy a na několika místech poškodili trať. Organizovali také odbojové skupiny z místního obyvatelstva v prostoru od Nového Knína až po Kamýk, Příbram a Jince. Většina těchto údajů ale pochází z propagandistické literatury minulého režimu, takže je nutné je brát s určitou opatrností. Seriózní zhodnocení této etapy místního odboje zatím chybí.

Jisté je, že už 4. května 1945 se partyzáni plukovníka Boguna společně s odbojáři generála Beránka přesunuli do Dobříše a zřídili tu svůj štáb. Němci se však nehodlali vzdát tak snadno a poslední dny války měly městu i širokému okolí přinést řadu dramatických zvratů.

 

Jan A. Novák