Ukázky z výuky: Od konce války po Sametovou revoluci

 

Přiblížit žákům prvního stupně, co se dělo v naší zemi po skončení II. světové válce až k událostem kolem 17. listopadu 1989 není lehké. Pozvala jsem si na pomoc lektora dějepisu pana Ivana Bauera. Společně jsme připravili čtyřhodinovou výuku a společně jsme ji i odučili.
Střídali jsme metody, při kterých jsou aktivní žáci s těmi, ve kterých stojí výuka na učiteli, nechali jsme děti hrát, dívat se, soustředěně poslouchat, promýšlet, sdílet, kreslit a psát.

Poněvadž jsme malá škola a musíme žáky na prvním stupni na některé předměty spojovat, výuky se účastnili zároveň žáci páté a třetéí třídy.

Radka Andrušíková, ZŠ Chlum                                                                                                                              

 

 

Do třídy vešel kronikář (lektor Ivan Bauer). Měl  plášť, bílou košili a starobylou čapku. Vešel, rozhlédl se kolem a se zaujetím se začal ptát, kde se to ocitl a na co která část techniky kolem slouží. Okamžitě navodil atmosféru doby hodně minulé. Děti byly vtaženy do dějea a nadšeně mu všechno vysvětlovaly.

Dramatický vstup jsme poté ukončili. Povídala jsem si s dětmi o tom, co před chvílí zažili, osvětlili jsme si pojmy historie, historik, dějiny, archív, fakta, kronikář. Děti jsem seznámila s tématem, které nás během následujících čtyř hodin čeká: historická doba mezi druhou světovou válkou, jejíž výuku jsme právě dokončili, a událostmi roku 1989. Než se pan Bauer převlékl do civilu, pustila jsem žákům pár fotografií (10 - 12) na interaktivní tabuli. Fotky  byly uspořádány záměrně nahodile, nechronologicky. Puštěny byly rychlou prezentací, šly ve smyčce několikrát, aby je děti vnímaly jako  celek, v našem případě zamotaný.

 

 

 

Další blok výuky jsme začali scénkou, na které se podílela celá dvojtřída včetně nás dvou učitelů. Tématem bylo rozšíření vlastní továrny, podání žádosti o přístavbu na patřičném úřadě. Dvojice majitelů stály ve frontě, záměrně dlouho. Okusili jak nepříjemnost dlouhého čekání, tak rozčarování z přijetí úředníky (p.Bauer a já) pozdravem Čest práci soudruhu. S majiteli továrny jsme jednali tak, aby pocítili ....... zpolitizování jejich čistých úmyslů. Po rozhovoru, který je uč částečně vyvedl z míry, následovalo zamítnutí jejich žádosti, šok z roztrhání jejich výtvoru továrny a z odvedení do imitovaného vězení. Pak jsme pustili hudbu: INTERNACIONÁLU a to hodně hlasitě. Žáci si až zacpávali uši. Tak ohlušující je komunizmus. Některé děti vnímaly hudbu nelibě, jiní lhostejně, dva žáci začali pochodovat, vyjadřovat radost.

Na dalším souboru fotografií jsem dětem ukázala kolektivizaci zemědělství. Páťáci sami uváděli příběhy z vlastních rodin.

Učili jsme se o poválečném komunismu. Velice mě zaujalo, jak si na vše komunisti dělali nárok, jak obsadili vládu, jak překrucovali pravdu a jak lidé nemohli nic vést, třeba továrnu, když jste nebyl komunista. (Ondra)

Metodický komentář
Doporučuji nešetřit na hlasitosti. Je dobré vyzvat pak děti, aby se vyjádřily k tomu, jak hudbu cítily. 
Přiblížit dětem tak těžké téma jakým je komunizmus padesátých let dramatikou bylo jednioznačně přínosné. Prožít si to na vlastní kůži. Nebylo pak zapotřebí více slov. Žáci porozuměli pojmu konfiskace majetku, znárodnění, politický vězeň a mohli jsme postoupit dál. 

 

Promítla jsem dětem fotky Milady Horákové, proces s Horákovou + audiozáznam jejího přiznání. Žáci měli vyjádřit, jak záznam pochopili, co se z něho dozvěděli. Pan Bauer jim pak objasnil, že to, co říkají se opravdu ze záznamu dozvěděli a dobře ho pochopili, ale že skutečná pravda byla úplně jiná. Nechtěli tomu uvěřit.

Fotografie z úvodní prezentace jsem nyní dětem pustila velmi pomalu a chronologicky uspořádaně. Děti do toho říkaly své poznatky a dojmy. Ještě jednou období prožívaly a zároveň si fixovaly události i jejich časovou posloupnost. Prezentace končila záběry ze Sametové revoluce. Tu již žáci znali z předchozí výuky oslav výročí listopadových událostí.

Abychom nekončili tak pesimisticky zkroušeni událostmi téžké doby, měl každý žák vyjádřit, co dobrého vnímá na životě doby dnešní, co se mu v naší zemi v současnosti líbí, z čeho má radost. Děti se mohly vyjádřit i k výuce s panem Bauerem.