Textové a obrazové informace pro uučitele
STROMY
- Jak funguje strom
- Kmen
- Kmen - řez stromem
- Kmen - kůra
- Větve
- Pařezy
- Kořeny
- Listy/jehlice
- Květy
- Plody, semena
- Stanoviště stromů
DRUHY STROMŮ - ZAJÍMAVOSTI
LES
DŘEVO
Jak funguje strom
LISTY
Listy stromů jsou malými továrnami na cukr. V nich se odehrává jeden z největších zázraků na naší planetě – výroba cukru z vody, kysličníku uhličitého, slunečního září a zeleného barviva (chlorofylu) - fotosyntéza. Cukr si strom stahuje do svých zásobáren pod kůrou (kambia). Když jeho „listové továrny“ přestanou pracovat, stáhne z nich strom vzácný chlorofyl, rozloží ho a na jaře znovu do pučících listů použije. Proces stahování zeleného barviva se navenek projeví zbarvováním listů.
Nejdříve se začnou zbarvovat listy jeřábů a třešní ptáčnic. Tyto druhy mají už naplněny své zásobárny, další cukr není kam ukládat, fotosyntéza skončila. Nejpozději se zbarvují olše. Jejich listy pracují v úsporném režimu až do příchodu zimy. Stromy využívají i slabé sluneční světlo k poslednímu doplnění cukerných zásob.
Zajímavý jev je možné pozorovat na osikách. Většina stromů nastavuje slunci svou svrchní stranu, spodní stranou listu dýchá. Životní taktika osik, jak přežít v konkurenci, je růst v houští, aby dovnitř mezi kmeny nepronikla zvěř, která by mohla zlikvidovat mladý osikový dorost. To má však jeden nepříznivý důsledek – koruny stromů mají menší prostor jak rozprostřít svou stromovou korunu slunci a zajistit si tak dostatek světla pro výrobu cukru. Osiky vyvinuly originální strategii – nastavují slunci na rozdíl od jiných stromů vrchní i spodní stranu listů, fotosyntéza může probíhat na obou stranách. Tuto vymoženost zajišťuje dlouhý řapík, díky němuž se listy i v nepatrném větru třepotají a nastavují slunci střídavě obě strany.
Nejdříve se začnou zbarvovat listy jeřábů a třešní ptáčnic. Tyto druhy mají už naplněny své zásobárny, další cukr není kam ukládat, fotosyntéza skončila. Nejpozději se zbarvují olše. Jejich listy pracují v úsporném režimu až do příchodu zimy. Stromy využívají i slabé sluneční světlo k poslednímu doplnění cukerných zásob.
Zajímavý jev je možné pozorovat na osikách. Většina stromů nastavuje slunci svou svrchní stranu, spodní stranou listu dýchá. Životní taktika osik, jak přežít v konkurenci, je růst v houští, aby dovnitř mezi kmeny nepronikla zvěř, která by mohla zlikvidovat mladý osikový dorost. To má však jeden nepříznivý důsledek – koruny stromů mají menší prostor jak rozprostřít svou stromovou korunu slunci a zajistit si tak dostatek světla pro výrobu cukru. Osiky vyvinuly originální strategii – nastavují slunci na rozdíl od jiných stromů vrchní i spodní stranu listů, fotosyntéza může probíhat na obou stranách. Tuto vymoženost zajišťuje dlouhý řapík, díky němuž se listy i v nepatrném větru třepotají a nastavují slunci střídavě obě strany.
I duby (v menší míře buky a habry) vyvinuly ojedinělou taktiku, jak využít poslední zbytky sluníčka k natankování energie v podobě cukerných zásob. Mladší jedinci, kteří ve vegetačním období trpí nedostatkem světla pod korunami vzrostlých sousedů, své listy neodhodí jako ostatní stromy. V kratičkém časovém úseku, kdy se prosvětlí koruny velkých stromů a slabé sluneční záření dopadá na jejich listy, si mladé doubky mohou vyrobit nepatrné zásoby cukru. Ty jim stačí tak akorát pro přežití, ne pro růst. Pak už ale nemají sílu listy odhodit. Hnědé zůstanou na větvích po celou zimu.
SEMENA, PLODY
Přežít – přežít jako druh, to je nejvyšší zákon stromů. Tomu je přizpůsoben celý koloběh jejich života. Každý druh stromu má pro přežití jinou taktiku. Všechny stromy zachovávají základní schéma: vykvetou, opylí se, z pylových zrn nechají vzejít semena, semena pak „odhodí“ na zem, aby z nich vzešla nová stromová generace.
„Strom ví“, že semena spadlá pod jejich koruny mají malou šanci vzejít, že pod stromy matek musí mládež počkat 100, 200 a více let. Výhodnější je dát mladým šanci dostat se dál. Každý druh stromu má pro cestu svých semen na nové stanoviště specifickou taktiku.
Topoly, osiky, vrby, jívy – tzv. pionýrské stromy, preferují variantu dostat se co nejdál od svých matek. Na cestě za novým domovem jim pomáhá vítr. Jejich malinká lehká semínka jsou opatřena chloupky nebo jsou ukryta v chomáčcích vaty, která silný vítr přenáší do mnohakilometrové vzdálenosti. Pokud dopadnou do zalesněné lokality, vzejít nemohou, šancí je pro ně prostor panenský, nezalesněný: paseky, vyhořelé plochy, průmyslové zóny ... Tady mají šanci předejít ostatní druhy stromů, zakořenit a co nejrychleji vyrůst. Výhoda delšího doletu je vykoupena tím, že zrníčka postrádají jakékoliv vlastní zásoby živin, že musejí živiny čerpat ze země. Pokud je půda dopadu suchá a neúrodná, semínko svůj boj o život prohraje. Může se však rozhodnout, že první rok nevyklíčí, že růst nastartuje později. Šanci vyklíčit má ještě několik let.
„Strom ví“, že semena spadlá pod jejich koruny mají malou šanci vzejít, že pod stromy matek musí mládež počkat 100, 200 a více let. Výhodnější je dát mladým šanci dostat se dál. Každý druh stromu má pro cestu svých semen na nové stanoviště specifickou taktiku.
Topoly, osiky, vrby, jívy – tzv. pionýrské stromy, preferují variantu dostat se co nejdál od svých matek. Na cestě za novým domovem jim pomáhá vítr. Jejich malinká lehká semínka jsou opatřena chloupky nebo jsou ukryta v chomáčcích vaty, která silný vítr přenáší do mnohakilometrové vzdálenosti. Pokud dopadnou do zalesněné lokality, vzejít nemohou, šancí je pro ně prostor panenský, nezalesněný: paseky, vyhořelé plochy, průmyslové zóny ... Tady mají šanci předejít ostatní druhy stromů, zakořenit a co nejrychleji vyrůst. Výhoda delšího doletu je vykoupena tím, že zrníčka postrádají jakékoliv vlastní zásoby živin, že musejí živiny čerpat ze země. Pokud je půda dopadu suchá a neúrodná, semínko svůj boj o život prohraje. Může se však rozhodnout, že první rok nevyklíčí, že růst nastartuje později. Šanci vyklíčit má ještě několik let.
Břízy, habry, javory, jasany a jehličnany mají semena poněkud těžší, létání pro ně není tak snadné jako u topolů a vrb. I přesto zvolily také taktiku létací. Jejich semena jsou opatřena něčím, co létání usnadňuje, co jim pomůže dostat se od mateřského stromu za pomocí větru - zpomalovače letu: rotory, vrtulníková křidélka...
Nejpomaleji z nich se rozšiřuje jedle a to rychlostí cca 300 metrů za rok. Její křidélka jsou malá, takže klesají k zemi rychleji a navíc její semeno není tak velké, aby o ně stáli ptáci. Rozšiřuje ji sice pták ořešník, ale ten své sklady mívá na suchých místech, kde je menší šance vyklíčit. Borovicím a smrkům se létá snadněji, rychlost šíření je o něco vyšší.
Duby, buky a jírovce mají semena těžkých vah. Tyto stromy uzavřely nepsané spojenectví se zvěří: myšmi, veverkami, ptáky. Svá semena opatřily pro zvěř výživnými a chutnými tuky a oleji. Bukvice rozšiřují především myši a veverky. Myši si v dosahu cca 10 metrů od buku semena bukvic uskladňují v doupátkách. Když během zimy padnou za oběť dravcům, hnízdo zůstane prázdné a semena mohou vyklíčit. Před myším domkem se dají spatřit hromádky vyloupaných bukvic. Veverky ukrývají ve svém několik set metrovém teritoriu žaludy a bukvice v počtu, které převyšuje jejich potřeby. Některé zásoby nenajdou, čímž dají ukrytým semenům šanci růst. Na delší vzdálenost odnáší žaludy a bukvice sojka. Průměrná rychlost bukové teritoriální jízdy je 400 metrů za rok. Rychlost šíření dubů je o něco větší. Jírovce nemají jinou možnost nežli se za pomoci silného větru vzdálit od mateřského stromu na několik metrů. Na větší vzdálenosti je vysazuje jen člověk. Těžké plody mají na rozdíl od svých lehkých příbuzných velkou zásobou živin, kterými zásobují stromová miminka téměř celý první rok života. Pokud těžká semena během prvního roku nevyklíčí, další zimu nepřežijí, uhnijí.
I jeřáb zvolil taktiku rozšíření pomocí zvěře – ptáků (kvíčal, kosů, drozdů...). Láká je na červená „jablíčka“- malvičky, v nichž jsou ukryta semínka. Ptačí výtrusy v několika kilometrech od stromu jsou šancí pro semena vzejít a zakořenit na panenských půdách.
stejně jako osiky a břízy.
stejně jako osiky a břízy.
Některé stromy tvoří semena každý rok, některé jednou za dva až pět let (duby, buky). Zatím zůstává záhadou, jakým způsobem se stromy dohodnou, který rok bude plodným. Skutečností je, že bohatou úrodu žaludů a bukvic spustí všechny stromy jednoho druhu najednou.
KOŘENY
Kmen
Co se dá s dětmi pozorovat, objevovat, zkoumat.
- Pro všechny stromy je tou nejlepší polohou kmene na cestě vzhůru poloha svislá. Pro smrky, jedle a modříny dokonce tou jedinou, kterou si sami od sebe volí. Pouze vnější okolnosti, jako např. pád sousedního stromu je dokáží přimět přímou cestu vzhůru za světelem opustit.
- Listanaté stromy občas zvolí růst za světlem i šikmo vzhůru. Všelijak se natáčejí, vyhýbají překážkám.... hlavně se dostat ke světlu? Volí raději riskantní polohu kmene, která hrozí zlomením. Užít si trochu sladkého života (fotosyntézou si na slunci vyrobit cukr) je pro ně lepší variantou, nežli čekat ve stínu na nejistou příležitost. Krkolomné vychýlení je možné vidět u dubů, habrů, ...zvlášť na okrajích lesů.
- Rozdvojený kmen je vždy pro strom ohrožující. Rodvojení kmene ve tvaru U může strom přežít, při rozdvojení V hrozí roztrhurí. Z rozsohy vyvěrá tekutina, v ní se uhnízdí bakterie, voda a hniloba.
- Nejčastější příčinou poranění kmene je odlomení větve. Menší rány dokáže strom brzy zacelit. Zalije je smolou, aby se k vnitřnímu dřevu nedostal hmyz. Na kmeni pak zůstane jen "kosmetická jizva". Rány po odlomení velkých větví strom zalít nedokáže. Obnažené dřevo pak často napadnou brouci, hlubší ránu zalije voda, v ní se usadí bakterie a houby, které narušují vnitřnídřevo stromu.
- Staré stromy obrůstají mechem, břečťanem, lišejníky, parazitují na nich dřevokazné chorošovité houby (často na padlých nebo starých břízách) .....
Kmen - řez stromem
Co se dá s dětmi pozorovat, objevovat, zkoumat.
- Letokruhy (roční přírůstky) – jarní světlá část rote rychleji, letní tmavá část pomaleji.
- Stáří stromu dokládá počet počet letokruhů.
- Na hromadách polen lze odhadovat, které klády jsou z jednoho stromu, která kláda je z nejspodnější části kmene (většinou nemá kruhový obvod), která z nejhořejší.
- Kresba připomínající hvězdici je tvořená suky, tzvn. místy, kde od kmene odstupovaly větve,
- Tmavší uskupení několika letokruhů vypopvídá o tom, že v těchto létech strom strádal, např. nedostatkem vláhy (suchá léta), podmáčením, odolával napadení škůdci apod.
- Jestliže není střed kmene uprostřed řezu, vypovídá to o jeho stanovišti. Strom mohl být z jedné strany více vystaven větru, stál pravděpodobně na okraji lesa...
- Anomálie na řezu mohou svědčit o místech zranění stromu.
Kmen - kůra
Co se dá s dětmi pozorovat, objevovat, zkoumat.
- Kůra stromů je jako lidská kůže. Za mlada hladká a pružná, ve stáří suchá a vrásčitá. Borovice, duby a jedle douglasky tvoří vrásčitou borku záhy, buky až ve 200 letech.
- Stejně jako lidská kůže se i vrchní kůra neustále odlupuje a odpadává, pod ní se tvoří kůra nová. Nejčastěji je vidět takto samovolně odpadlá borka u paty borovic.
- U některých druhů stromů se odlupuje kůra v tenkých plátcích: bříza, mladá borovice, u některých v mohutných kusech (starší borovice).
- Břízy si vytvoří velmi tvrdou kůru už v mládí, nejdříve ze všech stromů. Je jim obranou proti vysoké zvěři. Břízy jsou pionýrskými dřevinami, obrůstají odlesněné plochy jako první stromy, jsou tudíž vystaveny ožeru víc nežli stromy nepionýrské.
- Ve starší rozpraskané kůře se snáze drží voda a umožní, aby starý kmen začal obrůstat mechem.
- Strom dýchá nejen listy a kořeny, ale i kůrou - průduchy ve tvaru jemných podélných vrásek.
- Poranění kůry strom zalévá pryskyřicí
Větve
Co se dá s dětmi pozorovat, objevovat, zkoumat.
- Větve listnatých stromů odstupují od kmene šikmo vzhůru. Může ponich snadněji stékat voda ke kmeni a kořenům.
- Větve smrků odstupují většinou od kmene vodorovně nebo šikmo dolů, aby po nich stékala voda dál od kmene a nepodmáčela kořeny. Původní stanoviště smrku je na horách, kde je dostatek, občas nadbytek vody. pokud je lidé vysazují uměle v sušších oblastech, trpí smrky nedostatkem vláhy.
- Pro učitele »
- Mateřská škola »
- Les »
- Textové a obrazové informace pro uučitele
