Vrby

ZŠ Kamýk n. V., vyučující Michaela Krajská, 1. a 2. třída

 

Toto výukové téma bylo zařazeno v březnu před blížícími se velikonočními svátky.

Cílem je nejprve uvědomění si stromů  v přírodě, v okolí bydliště dětí, okolí školy, řeky, v lesích.

Chceme, aby žáci při práci znovu zapojili co nejvíce smyslů  - zrak, čich, hmat. Aby si uvědomili, proč jsou vrby spojovány s jarem a Velikonocemi, ale také jaký užitek z vrby mají lidé dnes a  jaký měli v minulosti.

Téma je vhodně propojeno ve vyučovacích předmětech žáků 1. a 2. třídy.

Vrbové kočičky se staly symbolem jara a Velikonoc. Využití vrby je různorodé. Vysazovala se u rybníků a řek pro zpevnění břehů, její dřevo je důležitým materiálem v dřevořezbářství, poddajné vrbové proutky se dodnes používají pro hledání vody, pletení pomlázek a v košíkářství, kde jsou jiným materiálem nenahraditelné.

Jsou první pastvou pro včely. Jejich květy - kočičky ( nejkrásnější najdeme na vrbě jívě) - patří bezesporu k prvním poslům jara. Staří Čechové věřili v zázračnou moc kočiček a proto se s nimi setkáme v řadě pověr, legend, pověstí a pohádek. Nechybí ani v lidových písničkách. Sedávali na nich vodníci a na březích potůčků mezi vrbičkami tančily vodní víly, které lákaly důvěřivé mládence.

Také čarodejnická košťata se svazovala vrbovým proutím. A patřilo k povinnostem každého venkovského kluka vyrobit jarní píšťalku a uplést pořádnou pomlázku - z vrby a vrbových proutků.

Naši předci věřili, že se v čerstvě uříznutých prutech vrby, břízy a dalších stromů skrývá životadárná omlazující a uzdravující síla.

 

1.třída

Žáci si prohlédli obrázky vrb  z knížek a encyklopedií. Spolu jsme si nejdříve sdělili pocity - vrba je velká, malá, stará, hnědá, vysoká, široká....

 

Přečetla jsem dětem mnou vyhledané informace o vrbě a především využití vrby - větvičky, květy, pruty...

Děti potom dle své volby kreslily obrázky s tím, co jim utkvělo v paměti nebo je nejvíce zaujalo.

 

 Na co se vrba využívá? Košťata, sochy, nábytek, pomlázky, košíky, pruty na hledání vody, píšťalky.

 

Společně jsme potom na velký arch papíru vrbu namalovali a okolo ní nalepili obrázky, které děti vytvořily.

 Děti vymýšlely slova, která je napadly k tématu Vrba. Tyto slova jsme zapisovali na tabuli. Děti potom  vyhledávaly dvojice nebo i více slov, která spolu souvisí. Nakonec ve skupinách vybraly pět slov, která vrbu nejvíce charakterizují a společně je zapsaly.

Pohádka - čtení s předvídáním

 Žákům jsem přednesla básničky o vrbě, vrbových proutcích, vodnících. Společně jsme potom vybrali ty, které se nám líbili nejvíce. Ve dvojici potom děti vybraly hádanku a básničku, obě byly obsahem o vodnících. Vše doplnily obrázkem vodníka, který sedí na vrbě.

 

hádanka : Sedává na vrbě, není to kos, zelený kabátek a mokrý šos. Kdo to je ?

 

básnička:    Řezám proutky u potoka,

                     hastrmanka na mě kouká.

                     Hastrman se rmoutí,

                     že mu řežu proutí.

                     Vylez hastrmane z vody,

                     spletu proutky dohromady

                     a pak ti dám jednu,

                     potopíš se ke dnu.

 

 Žáci měli vytvořit ilustrace k příběhu O vrbové víle.

Přinesla jsem do školy větvičky vrby, které se mi podařilo nařezat při nedělní vycházce okolo potoku Brzina.

Větvičky jsme s dětmi zkoumali několika smysly - zrakem jsme prohlíželi, jakou barvu vrbový proutek má. Došli jsme k závěru, že proutky vrby jsou žluté a lesklé.

Potom jsme si vzali proutky do rukou a hodnotili jejich pevnost, ohebnost, drsnost, hladkost. 

Dále jsme zkusili k vrbě čichat, nezjistili jsme však žádnou charakteristickou vůni. Oloupali jsme z části proutků kůru a teprve poté se dětem zdálo, že něco cítí.

Nakonec se děti pustily do splétání různých jednoduchých výrobků z proutí. Vzniklo několik malých pomlázek - nejčastěji ze tří prutů a také dekorační  velikonoční ozdoby na dveře či okna. Některé se nám podařilo prodat na velikonočních trzích ve škole.

 

Z této vyučovací hodiny jsme měli velkou spoustu fotografií, bohužel, než jsem je stačila uložit, kolega ze školy mi je z fotoaparátu smazal.

Ve vlastní knihovně jsem našla knížku Milana Nyklese - Vodnické pohádky. Nafotila jsem dětem některé příběhy z této knihy, společně jsme si je přečetli a popovídali si o textu. Hlavním úkolem dětí bylo porozumění textu, vysvětlení, proč nejčastěji vodníci v pohádkách sedávají na vrbách a jak si sami děti vodníka představují. Děti mohly bohatě využít svoji představivost a fantazii.

Úryvek z knihy

Děti, které měly možnost sehnat vrbu, dostaly za úkol přinést na příští hodinu prvouky vrbové proutky. Prvňáčci se tohoto úkolu zhostili bezvadně, přinesli různé druhy vrby. Společně jsme si proutky prohlédli, dali je do vázy s vodou, ozdobili je kytičkami na kolíčku a pravidelně je zalévali. Čekali jsme, co se s nimi stane za několik týdnů. Po určité době jsme naši práci zhodnotili. A výsledek?

Vrby se zazelenaly.

Společně jsme s dětmi v 1. třídě jsme si v rámci hudební výchovy představili jaro písničkou, tanečkem a hraním na jednoduché hudební nástrojky.

 

Nejdříve děti vytleskávaly po slabikách, co všechno nám jaro do přírody přineslo. A tak jsme se dozvěděli, že je to

bí-lá sně-žen-ka   bí-lá ble-du-le   žlu-tý nar-cis   čer-ve-ný tu-li-pán  ze-lená trá -va .... travičku zelenou jsme si hned zaké zazpívali a společně po slabikách vytleskali.

Potom jsme si zkusili na různé hudební nástrojky představit a zahrát, jak zpívají ptáci. Nejlepšího výsledku jsme dosáhli při hraní paličkou na xylofon. Proto si to děti zkusili jeden pom druhém a zároveň jsme si některé zpěvné ptáčky vyjmenovali.

 

Nakonec jsme si nacvičili jarní písničku o vrbách. Děti se ji naučily nejen zpívat, ale také se na písničku pohybovat.

Jarní píseň