
Pátá třída - děti včetně paní učitelky už 4 roky spolupracují s místním občanským sdružením a díky tomu jsou často tam, kde se v obci nebo krajině něco děje. Kde něco nového vzniká, něco starého se upravuje. Využili jsme jejich zájmu i ochoty a v době, kdy probíraly téma odpady jsem se společně s nimi pokusili vymyslet, jak zabránit vzniku černé skládky na Hrozném vršku u silnice na Dobříš.
Na tématu spolupracovali:
Školní družina, Eva Zirhutová, Dagmar Gregorová
Nejprve jsme se na místo vypravili s dětmi z družiny. Děti dostaly fotoaparáty (jeden do dvou až tříčlenných skupin) a lístek s úkoly, čeho si mají na skládce všímat, pro jaké otázky pořídit fotografické odpovědi.
Když nechal obecní úřad v Nečíni na jaře místo na Hrozném vršku vyčistit, byl dobrý důvod začít přemýšlet o tom, co udělat, aby sem zase lidé nezačali odpadky vyvážet.
Děti se rozdělily do dvojic nebo malých skupin. Nejprve dostaly úkol rozpomenout se na různé způsoby oslovení lidí, když jim někdo chce sdělit: nejezdi, nedělej, nevstupuj, neotvírej......
Děti si většinou vzpomněly na cedule s nápisy ZÁKAZ, na kamerové systémy, značky a zvuková znamení.
Při druhém úkolu se měly zamyslet nad tím, do jaké míry jsou u nás v Čechách lidé ochotní zákazy resektovat, které skupiny lidí více, které méně, jaké procento lidí na zákazy nedá.
Děti svorně odhadovaly padesátiprocentní poslušnost a shodly se na tom, že skupinou, která nejméně dbá příkazů a zákazy ji navíc ještě provokují k opačnému jednání, jsou mladí.
Shrnula jsem to, co jsem se zatím od dětí dozvěděla:
Nakonec jsme si připomněli všechna místa v krajině a obci, kde se v poslední době něco vytvořilo a upravilo: Vrbové tunýlky, Lavičky, Bronzový poklad, Dětské hřiště. Na žádném místě není tabule se zákazy. Přesto, že se všude dá něco zničit nebo vzít, stalo se to za poslední 2 roky jen ojediněle.
Výsledkem naší společné práce by měly být návrhy cedulí na Hrozný vršek. Návrhy předáme architektovi, který s námi už delší dobu spolupracuje, aby se jimi nechal inspirovat a vymyslel takovou, jednu, která se pak na místo skládky umístí.
Prvním a možná nejdůležitějším krokem, je vymyslet nápis )slovo, větu), která by lidi oslovila a přiměla je odpadky neodhodit.
Děti opět pracovaly ve dvojicích a trojicích. Vymýšlely nadpisy a zapisovaly je na archy papíru.
I přesto, že samy vydedukovaly, že zákazy u 50%lidí nefungují a u mladých dokonce provokují k tomu udělat to naschvál, začaly se archy plnit zastrašujícími nadpisy:
Objevily se i mírnější formy sdělení:
Jednou se dokonce objevilo slůvko PROSÍM.
Bez zákazů a příkazů byl nápis
Jeden nápis nezapřel nás, Čechy. S humorem vyzýval:
Každý žák si vzal 2 žetony a umístil je na dva archy s nápisy (kromě svého), které mu připadaly pro náš účel nejvhodnější.
text bude doplněn