Josef Suk

 

„Jenom tady jsem byl opravdu živ. Jenom tady jsem tvořil.
Cesta z Křečovic do Sedlčan a cesta ze Sedlčan k Svatému Janu by mohla vyprávět, jak vyrůstalo moje dílo. Jsem pokorně vděčný našemu kraji, protože jeho čistá krása a opravdovost mě naučila vyjadřovat se v díle po svém a po našem.“
Jak vypadá krajina tak čistě krásná a opravdová, kterou velebí tyto řádky? A kdo je jejich autorem?
Není to malíř, není to básník ani spisovatel, je to hudební skladatel – člověk, který se tu narodil, žil a zemřel – Josef Suk.

„Můj otec byl řídícím učitelem. Jako čtyřletý chlapec chodil jsem do školy a sedával pod tatínkovým stolem. Jinde nebylo místo, vždyť nás chodilo tenkrát do jedné místnosti 200 dětí. To víte, že se to neobešlo bez rákosky. Já jsem obyčejně při takové výplatě byl první, aby lidi neřekli, že mi pan učitel nadržuje.“
Josef Suk se narodil v malé, světem téměř zapomenuté vsi na Sedlčansku, v Křečovicích. V sedmi letech se naučil hrát na housle, v osmi letech složil svou první skladbičku a v jedenácti odešel studovat do Prahy.

„Poslední volné prázdniny! Probíhal jsem se a dováděl s dětmi a tatínek mi dal úplnou volnost. Mohl jsem dělat, co jsem chtěl. Nastal ale konec prázdnin, odpoledne jsem si ještě hrál s kamarády, ráno v pět hodin mě maminka vzbudila polibkem, na dvoře stál forman s vozem. Matka mě doprovodila až ke křížku za vsí, křížek na čelo, ještě jedno přitulení, slzičky, forman práskl do koní – a již jsme ujížděli do Prahy.“
 V jedenácti letech mu skončilo bezstarostné dětství, v jedenácti letech mu začala práce, životní dráha muzikanta a skladatele. Lekce z hudby dostával od učitele z nejlepších – skladatele Antonína Dvořáka. Sukova houslová hra byla obdivovaná po celém světě. S Českým kvartetem odehrál 4 000 koncertů. Sláva a uznání ho provázely daleko za hranicemi naší země, přesto bolest a smutek byly jeho věrnými družkami. Jeho milovaná žena Otylka (dcera Antonína Dvořáka) zemřela po sedmi letech manželství, jeho syn vyrůstal bez matky a velmi, až velmi často i bez otce, který byl po většinu roku na cestách s muzikou.

„Přišly doby dobré i těžké, jak to v životě bývá. Zemřeli mi moji drazí. Mnozí lidé mě měli rádi, ale i mnozí, jak už to musí být, hodili po mně kamenem. Já měl ale mnoho co dělat, takže jsem neměl ani dost času ten kámen vrátit. Zármutek jsem překonával prací.“
Kdo umí poslouchat, uslyší všechnu tu lásku i bolest v Sukově hudbě. Jsou v ní melodie písní vorařů, marše pochodujících sokolů i peřeje Mastníku před soutokem s Vltavou. Je v ní tichá malebná krajina Sedlčanska, dohasínající tep srdce Otylky i smutek z rozloučení. Skladby slavné jako např. pochod V nový život, skladby pohádkově něžné jako Radúz a Mahulena, skladby plné krásy jako Serenáda.

„Říká se někdy, že moji spoluobčané mohou být na mě hrdí, ale to není správné, protože já jsem hrdý na to, že jsem se tu narodil, že jsem se tu naučil přemýšlet o životě, a té mé vděčnosti k rodnému kraji nebude nikdy konce.“
Sukova stezka, Sukův festival, Památník Josefa Suka v Křečovicích. Je dobře, že místní na svého rodáka nezapomněly – nejen jako na slavného skladatele, ale i dobrého, láskyplného člověka.

Eva Zirhutová