Na zemi leží lidská kostra. U lebky se povalují dva kroužky, přes kosti dolních končetin je položen obrovský kámen, u nohou stojí nádoba. Nedaleko rodiče se třemi dětmi prohrabují písek. Tatínkovy hrábě právě narazily na drobný předmět, který se na slunci zablýskl. Rychle jej zase ukryl do písku a nejmenší holčičce nenápadně naznačil, kde má hrabat. Klárka poslechla a za pár okamžiků už v ruce drží třpytivý nález a jásá: „Hurá, našla jsem korálek!“
O půl hodiny později si rodiče i děti zouvají boty a kráčejí naboso po klikaté lesní cestičce. Jejich chodidla uvyklá pohybu v botách nejdříve váhají nad každým krokem, ale brzy si zvykají a vychutnávají jemnou masáž chůze po šiškách, větvičkách nebo kamínkách. Děti s výskotem balancují na kládách, skáčou po pařezech, brodí se bahnem i vodou. Jiřík se zaujetím zkoumá, jestli rozpětí jeho rukou dosahuje rozpětí křídel orla, Terezka zkouší, jestli doskočí dál než blecha, a nejmenší Klárka nechce odejít od rybářských prutů, kterými může z potoka vylovit rybu, raka nebo žábu. A zatímco děti řádí v zastřešené herně, tatínek zkouší bosýma nohama vytvořit z klacíků hranici a postavit z kostek věž.
Nejvíce času ale nakonec děti stráví v zákoutí u potoka, kde lze do kyblíčků nabírat vodu, lít ji do dlouhých dřevěných korýtek, vytvářet tekoucí vodě z kamínků, písku nebo větviček různé překážky a dole ji zase chytat do kyblíčku. Jiřík, Terezka i Klárka dovádějí a cákají, maminka na lavičce u pískoviště připravuje svačinu a tatínek už stihl obejít všechny stoly s hlavolamy. Teď dumá nad posledním – do dřevěného rámu se snaží vtěsnat čtyři „téčka“.
Archeologické naleziště, kilometr dlouhá stezka naboso, hlavolamy, úkoly. To je jen zlomek toho, co mohou děti i dospělí vyzkoušet a prožít v zážitkovém parku Zeměráj, který byl v lokalitě Budař u Kovářova otevřen teprve loni v květnu. Na ploše devíti hektarů se velcí i malí zabaví na celé dlouhé hodiny. Navíc se hravou a nenásilnou formou mohou i leccos dozvědět a naučit. Například při prohlídce vesnice z období raného středověku má každý možnost vytočit si na hrnčířském kruhu misku, upříst nit nebo si v roubené chýši se střechou ze slámy umlít mouku.
Společnost ArcheVia se rozhodla jít jinou cestou než tvůrci většiny podobných zařízení pro děti. Nenechala se inspirovat hlučnými zahraničními zábavními centry, ale českou krajinou, přírodou a historií. Zároveň návštěvníkům nabízí bohatství smyslových zážitků a propojuje je se získáváním nových vědomostí. V Zeměráji tak můžete nejen trénovat svou fantazii, kreativitu, zručnost, obratnost nebo třeba schopnost měnit zažité stereotypy, ale také na každém kroku obdivovat fantazii, kreativitu a hravost jeho tvůrců.
Martina Zirhutová