Doba železná

Ivan Bauer, EvaZirhutová

 

Doba železná – krátké období pravěkých dějin, ve kterém se na scéně objevují Keltové (tajemstvími opředená civilizace) a s nimi nový kov, železo.

Kdo byli Keltové? Obávaní bojovníci, zdatní jezdci, vynikající řemeslníci. Kovali železo, rýžovali zlato, tkali vzorované vlněné látky, na hrnčířském kruhu točili krásné nádoby, prováděli tajemné obřady, stavěli dokonalá opevnění, razili zlaté mince a tepali šperky. Uměli stavět velká sídliště zvaná oppida. Přišli do české kotliny, pobyli pět set let a odešli. Zůstaly nám po nich opuštěná sídliště, starodávné obyčeje, které slavíme dodnes (Dušičky, Pálení čarodějnic), názvy řek a hor (Vltava, Metuje, Labe), dokonce pojmenování naší země, pod kterým nás znají ostatní národy světa – Bohemia.

Po Keltech osídlily naše území na kratší čas germánské kmeny a později, už natrvalo, lid, který si vybral srdce Evropy za svůj domov – Slované.

Na konci pravěku se objevuje nový tvrdý a odolný kov – železo. Oproti bronzu má jednu velkou výhodu - železné rudy, ze které se železo v peci taví, je v přírodě všude dost. A s novým kovem vzniká i nové řemeslo – kovářství. Rčení: „Není muže nad kováře“ platilo téměř dva a půl tisíce let.