Pračlověk na sklonku doby kamenné

 Toulky českou minulostí, Petr Hora, úryvek z knížky

 

Pohleďme mu „do tváře“.  Na první pohled není mezi ním a námi velkého rozdílu.

Člověk na sklonku doby kamenné je především vynikajícím lovcem. Na stezkách vedoucích k napajedlům kope jámy, nastražuje pasti. K velkým zvířatům se přibližuje lstí, třeba maskovaný kožešinami. Na mamuty a divoké koně organizuje obrovské kolektivní lovy. Má dobrá kopí a oštěpy s ostrými kamennými nebo kostěnými hroty. Má luk a šípy. Má laso. Má dýku. Pazourek dovede opracovávat neobyčejně zručně a jemně. Z jediného kilogramu kamene dokáže naštípat sto metrů kamenných břitů.

Bydlí ve stanech z kůží, polozemljankách. Vede pohyblivý život nomádů z místa na místo.

Dovede šít přiléhavé obleky z kůží.

Obřadně pohřbívá své mrtvé a provází je do záhrobí bohatými dary. Má své první šamany a patrně i vůdce.

Vyřezává sošky žen a v temnu hlubokých jeskyň maluje monumentální výjevy – nádherné, podmanivé lovecké scény. Vytváří nejstarší a hned napoprvé dokonalé umění. Bude trvat celá tisíciletí, než se lidstvo uměleckým výtvorům pravěkých lovců mladší doby kamenné přiblíží.