Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

O školních kronikách a školách na venkově

 

Školní kroniky byly zakládány už od počátku 19. století. Původně nebyly vázány na úřední předpisy, byly psány podle zájmů a schopností učitele. Ve starší době byly často jedinými kronikami v obci. V některých kronikách lze tudíž nalézt mnoho důležitých záznamů pro dějiny a život obce. Výnosem ze dne 3. února 1892 stanovila zemská školní rada zásady pro vedení školní kroniky, včetně závazné osnovy. Tato osnova dělila zápisy do tří základních kapitol – přehledné dějiny školy, stálá data a statistické přehledy.Předchozí dějiny školy měly být sepsány, pokud byly po ruce prameny k jejich sepsání a zároveň nebylo o těchto dějinách psáno v žádné monografii. Do rubriky Stálá data se měly zapisovat tyto skutečnosti: počátek a konec školního roku, důležité události z dějin Nejvyššího panujícího domu (tj. události týkající se rodiny císaře Františka Josefa I. – narození, svatby, výročí, úmrtí) a vlastenecké školní slavnosti, dále pak jiné školní slavnosti, náboženská cvičení, školní zkoušky a společné výlety, změny ve sboru učitelském – zde se nemělo zapomínat na vypsání dřívějších služebních poměrů nového člena sboru, dále změny ve stavu místního duchovenstva, pokud nějak ovlivnily školu, složení místní a okresní školní rady, změny ve školním obvodu, které mohly nastat přiškolením nebo vyškolením některých z jeho částí, stavební úpravy a změny na školní budově a v jejím zařízení, založení nebo rozšíření školní zahrady, cvičiště nebo tělocvičny, štěpnice či zkušebního pole, rozšíření školy o nové třídy, důležitá usnesení místní školní rady a okresní školní rady, vylíčení zdravotního stavu školní mládeže, občasná nebo trvalá přeměna celodenního vyučování v polodenní a naopak, přehlídky vykonané zemským a okresním školním inspektorem, návštěvy školy členy školních úřadů a vzácných osobností, dobrodincové školy, jak byly využity dary dané škole, kolik jich každý rok přibylo a jak byla podporována chudá školní mládež a nakonec jiné události důležité pro školu. Dále se měl vést statistický přehled počtu dětí do školy přijatých na počátku školního roku a pak na konci školního roku, úhrnný výkaz těchto dětí podle náboženského vyznání, statistický přehled počtu dětí školou povinných ve školní obci a počtu dětí do školy přijatých na počátku školního roku a na konci školního roku. Nejprve čerpá z informací o dějinách školy, popřípadě školství, v dané obci, jak je sepsal správce školy a poté z událostí zapsaných k jednotlivým školním letům.

Tyto předpisy dále upravil Školní a vyučovací řád z roku 1937. Školní kroniky byly nadále považovány za úřední knihy. Měly být psány na každé obecné škole mezi dalšími úředními knihami správcem školy. Školní kronika měla být psána chronologicky a měla obsahovat záznamy podobné záznamům, které určovalo už vynesení zemské školní rady ze dne 3. února 1892. Další změny se již týkaly jednotlivých rubrik kroniky.

Za okupace bylo nařízeno ukončit školní pamětní knihy rokem 1939 a založit nové. Tyto nově založené kroniky byly velmi stručné, obsahovaly jen základní údaje o škole a učitelstvu, nechyběly však zápisy o povinných oslavách.

Události z konce 2. světové války byly dopisovány zpravidla po osvobození. Někteří učitelé pokračovali v psaní přerušené kroniky, kam dopsali zpětně válečné události a dále pokračovali v jejím vedení. Vedle toho však často pokračovali také v psaní kroniky vedené od roku 1940, takže u některých škol se dochovalo více svazků kronik, které se časově překrývají. Některé školy založily v roce 1945 úplně nové svazky kronik.

Použitá literatura:

BAREŠOVÁ JANA, DOLEŽAL DANIEL, SMOLOVÁ VĚRA, SOKOLTOVÁ FRANTIŠKA, Kroniky a kronikářství okresu Příbram. Středočeský sborník historický 30 – 33, 2004 – 2007.

HRONEK JOSEF, Výbor zákonů školských: výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. července 1937, č. 105.513-I. Díl III., Školní a vyučovací řád pro školy obecné a měšťanské a pro školy (třídy) pomocné. Praha, Kropáč a Kucharský 1938, s. 143 – 146

KOLEK ROMAN, Kroniky a kronikářství v okrese Praha – Východ. Středočeský sborník historický 25, 1999.

PUBAL VÁCLAV, Kroniky a kronikáři. Praha, Národní muzeum, Ústřední muzeologický kabinet 1985.

Zákony školské. Oddíl 4., část 2, Vynesení, nařízení, usnesení a rozhodnutí c. k. zemské školní rady, c. k. místodržitele a c. k. finanč. ředit. zemského. Praha, Ústřední spolek jednot učitelských v království českém, nákl. vl. Rašín 1904, s. 627 – 629.

 

Před tím, než byly založeny obecné a měšťanské školy, mohly v obcích existovat jiné druhy škol.Většinou lze předpokládat, že pokud byla v obci fara, byla u ní založena i škola, kde farář vyučoval místní chlapce. Většina škol vznikla ale až v 18. století za panování císařovny Marie Terezie. Tyto školy byly založeny na základě zákona vydaného dne 6. prosince 1774, který nesl název Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy. Školní řád měl 79 paragrafů a počítal s výchovou chlapců i dívek.  Platil téměř 100 let, až do nové úpravy obecného školství, která byla v Rakousku provedena roku 1869. Školy měly být zřizovány ve městech i na vesnicích. V jednotřídních nebo dvoutřídních školách triviálních (v sídle far nebo u filiálních kostelíků) se měly děti učit číst, psát, počítat se čtyřmi základními početními úkony a jednoduchou trojčlenkou, základům hospodaření, náboženství a ve městech pak znalostem potřebným pro průmysl. Dívky se navíc učily šít a plést, a pokud to bylo možné, měly být vyučovány odděleně. Dle školního řádu měly děti chodit do školy alespoň 6 let, venkovským dětem ve věku od 6 do 12 let byly v létě poskytovány úlevy, aby mohly pomáhat svým rodičům na poli. Mladí lidé do 20 let měli v neděli navštěvovat 2 opakovací hodiny jako doplněk triviálního vzdělání. Porušování školní povinnosti však bylo časté a nebylo hned od počátku trestáno.

V každém kraji měla být dle nového školního řádu založena trojtřídní, později čtyřtřídní hlavní škola s ředitelem, katechetou (tj. učitelem náboženství) a 3 nebo 4 dalšími učiteli. V hlavní škole se kromě běžných předmětů triviální školy učilo základům latiny, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, slohu, kreslení, geometrii, základům hospodářství a průmyslového (industriálního) vzdělání. Na této škole se žáci připravovali na zaměstnání v hospodářství a řemeslech, či na vojenskou dráhu. Triviální školy byly vydržovány obcemi a místními šlechtici, hlavní školy spravoval zemský školní fond.                     

V jednotlivých zemích byly (v sídle školní komise) založeny normální školy. Ty měly 4 třídy a poskytovaly rozšířenou osnovu hlavní školy spolu se zvláštními kurzy, ve kterých se vyučovaly předměty potřebné pro budoucí učitele. Přípravné školy pro učitele byly později zřizovány také u některých hlavních škol. Každý budoucí učitel musel získat vysvědčení o odborné zkoušce. V Praze byla normální škola založena roku 1775 na Malé Straně v bývalé jezuitské koleji, roku 1784 přibyla dvoutřídní normální škola pro dívky.

Na triviálních školách se vyučovalo česky, státní úřady však usilovaly o zavedení němčiny.  V hlavních školách se v českých městech vyučovalo zpravidla v první třídě česky, ve druhé česky a německy, od třetí třídy pak jen německy. Na normálních školách se vyučovalo pouze německy.                                                                                                          

Dne 14. května 1869 vyšel školní zákon zvaný též Hasnerův(dle tehdejšího ministra vyučování Leopolda Hasnera), který byl v platnosti do roku 1918, s malými obměnami až do roku 1948. Tento zákon zavedl školu obecnou a měšťanskou, učitelské ústavy pro vzdělávání učitelů škol obecných a měšťanských, stanovil osmiletou školní povinnost, také významně rozšířil obsah vzdělání. Objevila se možnost vysokoškolského vzdělání učitelů národních škol, zákon také stanovil pravidla jejich ekonomického a sociálního zabezpečení. Především však byly zákonem z roku 1869 zavedeny tzv. obyčejné školy obecné (veřejné i soukromé) a školy měšťanské. Měšťanská škola nebyla ze začátku zcela jiným typem školy než škola obecná, byla jen její variantou. I ona byla školou obecnou. Obsah vzdělání ji však postavil na podstatně vyšší úroveň. Vyučovaly se zde reálie jako samostatné předměty (zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt – fyzika a počátky chemie), aritmetika, vedení hospodářských knih, technické kreslení, nepovinný cizí jazyk a další. Žáci mohli absolvovat povinnou školní docházku trojím způsobem. Mohli navštěvovat osmiletou obecnou školu, osmiletou měšťanskou školu nebo pětiletou obecnou a pak na ni navazující tříletou měšťanskou školu. Obecná škola a v této době též měšťanská, poskytovaly relativně ukončené vzdělání, děti z nich odcházely rovnou do praxe. Jediná cesta k vysokoškolskému vzdělání byla po absolvování střední školy, těch však bylo málo a na rozdíl od škol obecných a měšťanských byly placené, proto si ji mohli dovolit navštěvovat pouze žáci ze středních a vyšších společenských vrstev.                                             

Použitá literatura:

KRÁLÍKOVÁ MARIE, JOSEF NEČESANÝ, VÁCLAV SPĚVÁČEK, Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích. Praha, SPN 1977, s. 26.

RÝDL KAREL, K vývoji a řízení školství v Českých zemích I. (1774 – 1989). Pardubice, Univerzita Pardubice 2010, s. 10.

SOMR MIROSLAV a kolektiv, Dějiny školství a pedagogiky. Praha, SPN 1987, s. 152 – 153.

 

Hana Vrchotická

scroll to top