Lidé z Malého Kola

 

Na území České republiky prokazatelně žili pravěcí lidé už před milionem let - a někteří z nich dokonce poměrně nedaleko od Středního Povltaví, jak dokazují nálezy z Berouna nebo Prahy. Našemu kraji se však zřejmě raději vyhýbali během celé doby kamenné, která zahrnuje 99 procent trvání lidských dějin a končí před přibližně 8 tisíciletími. Lidé starší doby kamenné (tzv. paleolit) tu patrně nenacházeli jeskyně a skalní převisy, kde s oblibou přebývali. A lidé mladší doby kamenné (tzv. neolit), kteří už provozovali zemědělství, zase dávali přednost úrodným nížinám Polabí, Poohří a dolního toku Vltavy.

 

Outsideři pravěku

Významnější památky na lidské osídlení ve Středním Povltaví pocházejí až z období známého jako doba měděná (eneolit), kdy už lidé kromě kamenných nástrojů začali používat i první kov - měď. V našem kraji se během této epochy objevují sídliště, keramika a další nálezy pocházející od kultury, které archeologové říkají chamská. Ta existovala přibližně mezi roky 3200 až 2800 př. n. l. a její vznik vědci kladou do okolí města Cham v dnešním Německu. U nás se rozšířila v západních Čechách a právě podél středního toku Vltavy.

Pro své nepočené a slabě osídlené osady si lidé chamské kultury vybírali vrcholky kopců a skalní ostrožny, v jejichž okolí obyvatelé pásli svá zvířata. Znali už ale také měď, možná ji uměli zpracovávat a nejspíš se účastnili i dálkového obchodu. Jeden z důkazů pochází také ze Středního Povltaví: u Dublovic na Sedčansku byla nalezena měděná sekyrka z tohoto období, jejíž složení materiálu prozradilo, že surovina nejspíš pocházela ze středního Slovenska.

Vše nasvědčuje tomu, že obyvatelé chamských sídlišť byli velmi chudí - i na dobu v níž žili. V českém prostoru se tato kultura vyvíjela paralelně se známější, rozšířenější a patrně i po všech stránkách úspěšnější kulturou řivnáčskou, která si zabrala úrodnější oblasti české kotliny.

Nejvýznamnější lokalitou s nálezy chamské kultury ve Středním Povltaví je hradiště známé jako Malé nebo Dolní Kolo u Nalžovického Podhájí. Nachází se na skalní ostrožně nad ústím potoka Cholínská strouha do Vltavy. Z jižní a severní strany před nepřáteli chránily strmé svahy vysoké až 60 metrů.

 

Otazníky zůstávají

Dnes tu jsou na Malém Kole k vidění nápadné valy a příkopy, ty však vznikly až ve středověku, kdy tu na místě někdejšího pravěkého sídliště postavili tvrz. Její stavitelé staré opevnění buď zničili nebo zabudovali do svého, takže o jeho přesné podobě existují jen dohady. Zdá se ale pravděpodobné, že lidé chamské kultury své sídlo opevnili přinejmenším z východu a severovýchodu, odkud bylo snadno přístupné.

Zprávy o tom, že u Nalžovického Podhájí existují stopy po pravěkém osídlení, se začaly objevovat v archeologické literatuře už na konci 19. století. Krátce po druhé světové válce na Malém Kole kopal amatérský badatel MUDr. Bohuš Kareš. Objevy, které při tom učinil, pak přiměly Libuši Jansovou (1904-1996) z tehdejšího Státního archeologického ústavu, aby se na lokalitu podívala podrobněji. Její výzkum zde probíhal od července do září roku 1950 a dodnes zůstal jedinou ucelenější vědeckou prací věnující se tomuto pravěkému sídlišti.

Doktorka Jansová při výzkumu odkryla půdorysy pěti pravěkých obydlí - malých zahloubených chat, některých i se zbytky ohnišť. Z rozlohy a uspořádání hradiště usoudila, že jich tu nemohlo být víc než 7 nebo 8. Vědci tu také našli velké množství úlomků keramiky. Podle některých pozdějších analýz, by některé z nich mohly patřit i jiným kulturám. Porušení lokality středověkými staviteli, ale nedovoluje přesnější závěry - a díky tomu ani nevíme, proč a jak zdejší osídlení zaniklo.

Nálezy z Malého Kola na první pohled nejsou nijak oslnivé. Představují ale nejstarší a nejucelenější důkaz o trvalém osídlení Středního Povltaví, protože zbytek objevů z té doby zde tvoří jen ojedinělé nálezy. Teprve další výzkum by mohl ukázat, jestli tehdy lidé žili jen na Malém Kole, nebo i na jiných místech našeho kraje.

Jan A. Novák