Středočeská krajina

Co je charakteristické pro střední Čechy? Je to určitá mnohost. Mnohost vlivů, pestrost základů. Málokdo řekne „ já jsem ze středních Čech“, spíš prohlásí, že je od Příbrami nebo z Polabí. Jihočech neváhá prohlásit „jsem z jižních Čech“.
Osudem středu je ovlivňovat a být ovlivňován. Střed je místo komunikace, setkávání, smiřování i nedorozumění. Ze středu přicházejí ty nejhorší pohromy. Střed má tendenci k hrabivosti, nátlaku, ale jen on sám je schopen prosadit přátelská pravidla pro celou zemi. Střed musí být průchozí, nesmí blokovat.
Pro střední Čechy je největší překážkou město Praha. Síť dálnic a komunikací vedoucí k hlavnímu městu krajinu rozbíjí na malé kousky. Smetištní charakter příměstských území zastírá její původní krásu a činí z ní jakousi popelku. Jinak situace není tak špatná.
Střední Čechy jsou nenápadné, ale přitom melodické. Málokde dosahují monumentality, je obtížné najít nějaké společné logo. Nedá se v nich udělat bombastický reklamní obrázek na cigarety Marlboro, ale jen na místní pivo. Jejich nejhodnotnější místa bývají malá a zranitelná. Obvyklý návštěvník je snadno přehlédne, investor je neváhá zničit.
Pro středočeskou krajinu je charakteristická i jakási zbabělost, vůle ke kompromisům, nadšené začátky, nedodělané konce a prostřednost. Není to heroická, ale spíš lidská krajina, je v ní víc práce a realismu než smělých výbojů. Dvě desítky pravěkých kultur jí vtiskly nějakou únavu, něco klidu, něco moudrosti. Působí prostě a přehledně, ale vždy má nějaká zákoutí.
Je půvabná, když se o ni člověk stará.

Václav Cílek, Krajiny vnitřní a vnější