Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Příběhy domů III


 

Jedním z častých výukových témat na venkovských školách jsou významné budovy v obci. Kostel, kaple, škola, radnice. Stranou zájmu zůstávají stavby a stavbičky malé významem, ale zajímavé a silné svými příběhy. Rozhodli jsme se odkrýt  tajemství některých z nich a zpřístupnit je dětem.

 

Práci s příběhem číslo III jsme opřeli o dovednost vyhledávat v textu podstatné, o umění najít hlavní myšlenku a zformulovat ji do podoby názvu článku nebo jeho dílčích částí, odstavců. 

Eva Zirhuotvá, Miroslava Koutníková

Člověka a jeho svět

Dům číslo popisné 55

Český jazyk, čtení

O čem vypovídají názvy

Práci s příběhem domu jsme otevřeli brainstormingem. Děti se rozpomínaly na názvy pohádek, příběhů, knížek, filmů, televizních seriálů. Zapisovali jsme je na tabuli a následně se pokusili rozdělit je do tří skupin. Na ty, jejichž název jednoznačně vypovídá o čem příběh je (Kostely na Sedlčansku), na ty, kde se dá obsah vytušit (Kůň za dolar, Sám doma), třetí skupinu tvořily názvy tajemné, abstraktní, nedešifrovatelné  (Ledové království). Zatím co některé názvy měly jednoznačné usazení v jedné ze tří skupin, u některých mezi dětmi shoda nepanovala. Ukázaly jsme si na nich, jak rozdílně mohou lidé jeden a ten samý výraz vnímat, jak je důležité v tomto případě být tolerantní, jiné vnímání a jiný názor připustit.

 

Český jazyk, čtení

Slib

Dříve nežli děti začaly pracovat s připraveným textem, přečetli jsme krátký příběh domu č. 46 s názvem Slib. Ukázaly jsme na něm, jak výstižně tento název vypovídá o příběhu tohoto petrovického domu.

 

Slib

Král měl tři syny... Tak začínají pohádky, a tak začíná i příběh našeho domu. Šafránkovi měli tři syny. Přišla válka. Dlouhá, nesmyslná a krutá válka, první světová. Všichni tři synové museli narukovat do daleké ciziny, bojovat za císaře pána. Dva se domů vrátili, třetí ne. V bitvě o Itálii padl do zajetí. Na lodi, která zajatce odvážela z fronty, propukla nakažlivá nemoc a italští oficíři rozkázali loď i se zajatci potopit. Hrobem se jim staly vlny a moře.
Pod velkým dubem vedle stavení postavili rodiče synovi na památku pomníček. Je na něm nápis: Rudolf Šafránek padl na italském bojišti 20. 8. 1917; Budiž Tobě drahý synu cizí země lehká.
Možná někdo řekne: „Pohádky mají dobrý konec a náš příběh skončil smutně, tak jaképak přirovnání.“
Poslouchejme dál, příběh pokračuje. Když Šafránkovi zestárli a rozhodli se dům prodat, dal jim nový majitel slovo, že se bude o památník starat. Dát slovo je lehké, dodržet ho, je těžší. Noví majitelé to dokázali a dokázali to i jejich děti a děti jejich dětí. Památník stojí pod velikým dubem, roste u něj žlutá růže. Upomíná na to, že zemřel mladý člověk a že války jsou nesmyslné. Pomníček je ale také svědectvím toho, že někteří lidé umějí držet slovo, i když ho dal kdysi dávno jejich prapradědeček.

Obděnice, dům číslo 46, postaven v roce 1860, současní majitelé Doubravovi.

 

Děti se dozvěděly, že článek, který budeme číst, zatím název nemá, jeho vytvoření bude naším úkolem.

Český jazyk, čtení

Článek bez názvu

 

V roce 1903 bylo na místě, kde stojí dům číslo 55, pole. První petrovický doktor Antonín Řehák si tu se svou ženou postavili krásné velké stavení s krásnou velkou zahradou plnou okrasných keřů, ovocných stromů a zeleniny. Dveře se tu netrhly. Pan doktor zřídil v přízemí ordinaci a lidí, kteří potřebují pomoc, bylo, stejně jako dnes,  dost. Jen těch zdravých v domě nepřibývalo. Manželé Řehákovi zůstali bezdětní.  Stavení i se zahradou nakonec odkázali svým příbuzným Krbcovým. Ani ke Krbcům čáp a vrána nepřilétli, a tak větší část velkého domu sloužila více petrovickým občanům, nežli rodině. Ordinaci tu měl i pan doktor Abrahám, kráse a půvabu místních žen pomáhala v „salonku krásy“  modistka a pro doručování dopisů obyvatelům Petrovic i okolních obcí tu byla umístěna místní pošta.

V roce 1947 koupili dům manželé Vilém a Jiřina Hejhalovi. Stavení z gruntu opravili, zavedli vodovod a v jeho prostorách si udělali malý podnik – elektrikářství. V té době byly vesnice na Petrovicku ještě bez elektřiny. A protože byl pan Hejhal ve své profesi odborník, a protože si ho lidé oblíbili, měl práce dost. Rodina se rozrostla, manželům se narodili 3 synové:  Jiří, Miloslav a nejmladší Jan. Paní Hejhalová se starala o děti, o dům, o zahradu a o zvířata. Pak ale přišla padesátá léta a s nimi zabírání majetku i podniků. Hejhalovi o svou živnost přišli a hrozilo nebezpečí, že přijdou i o svou zahradu. Teprve v devadesátých létech, kdy se opět mohlo začít v naší zemi podnikat, to v domě „zajiskřilo elektrikou“. Nejmladší syn Jan se vydal v otcových šlépějích a se svou ženou Zdenkou si otevřeli  v domě elektroprodejnu.

V Petrovicích má tradici ochotnické divadlo. Mezi ochotníky nechyběli ani lidé z našeho domu. Pan doktor Řehák režíroval divadelní představení, Jiří Hejhal hrál a vyráběl kulisy. Nejvíc ale petrovičtí vzpomínají na herce a režiséra Jana Hejhala, který byl duší ochotnického divadla.
Dům, to nejsou jen okna a dveře, komín a vodovod. Dům, to jsou především lidé a jejich příběhy. Smutné, tragické, zajímavé i pro zasmání. V domě, o kterém je náš příběh, žili a pracovali většinou lidé, kteří dělali něco pro druhé. Pomáhali, léčili, šatili, spravovali a opravovali, prodávali a i ve volném čase dokázali druhým dělat radost.

 

Děti vytvořily dvou až tříčlenné skupiny. Společně jsme přečetli první odstavec článku a společně se pokusili vymyslet pro 1. odstavec pojmenování.  Metodou brainstormingu (aniž bychom korigovali správnost odpovědí) jsme nechaly nejprve děti názvy vymýšlet a zapisovat na tabuli.

 

Dům bez dětí
Dům bez zvířat
Využití velkého domu
Ordinace

Pošta

 

Teprve poté se měly děti vyjádřit, jestli všechny názvy vypovídají o něčem podstatném, nebo některé pojmenovávají jen okrajovou věc. Shodly se na tom, že název Pošta podstatu nevystihuje. Každý žák si vybral podle svého uvážení  jeden název a ten zapsal na svůj list.

 

Společně jsme přečetli druhý odstavec. Nyní měla za úkol každá skupina sama navrhnout název  a zapsat ho na  tabuli. Pokud nepanovala ve skupině shoda, mohly být zapsány názvy dva. V tomto druhém kole už vzniklo návrhů mnohem více.

Smůla a štěstí v rodině a tři synové
Koupili dům jiní

Tři synové

Elektrikářství
Komunisti
Prodejna elektřiny
Příchod a odchod komunistů

Dobré i špatné

 

Pokračovali jsme stejně, jako při práci s prvním odstavcem.

 

Závěr příběhu si přečetl každý žák sám a každý sám měl za úkol vymyslet název pro celý článek. Kdo chtěl mohl svůj návrh napsat na tabuli.

 

Příběh o dobrých rodinách z domu 55
o dobrých lidech domu číslo 55
Záhada
Příběhy lidí z velkého domu
Smůla, štěstí a radost ve velkém domě
Pracovití lidé

Každý žák dostal křídu

 

Žáci si vybrali z nabídky názvů a pojmenovali bezejmenný příběh.

 

                                                                                                                                                                     

školní družina

U domu č. 55 s fotoaparátem

 Děti z družiny, které pracovaly se článkem ve výuce, se vypravily s lektorem Martinem Voříškem k domu č.55 a pořídily fotografie jeho zahrady,oken, dveří, prodejny a zajímavých zákoutí.

 

scroll to top