Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Židovna

 

Vracím se z vycházky. Sněží. Sníh už pokryl náves a pořád hustě padá. Za týden jsou Vánoce, letos budou bílé. V Židovně se ještě svítí. Stojím a dívám se zpovzdálí. Rozsvícený stromek, dva hosté u stolečku, i servírku jsem zahlédla, jak spěchá kamsi dozadu. Těším se domů na čaj. Zavírám vrátka,,,ještě jeden pohled zpátky. Tajemný obrys budov se ztrácí v husté chumelenici.

Pevně tisknu hrnek čaje, prokřehlé ruce se zahřívají. Myšlenky mě vracejí k rozsvícenému okýnku. Nikdy jsem nebyla vevnitř. Nikdy. Ani jako malá holka, když jsem tudy chodila denně do školy. Nad Židovnou viselo něco…Neumím to pojmenovat. Bála jsem se těch starých budov, které se k sobě tiskly jako ptáčata na hnízdě. Maminka mi vyprávěla, jak nacisti za druhé světové války odváželi Židy do koncentračních táborů, odvezli i ty z Vysokého Chlumce. Povídalo se, že tu ještě před válkou bydleli nějací Elišákovi a i ty že osud stíhal ránu za ránou.

Židé? Co nich vlastně vím? A přitom žili tak blízko nás.

Vracím se z vycházky. Mrzne,až praští. Nový rok začal klouzačkou. V Židovně se ještě svítí. Zajdu! Z kuchyně to zavonělo vanilkou, mám pocit, jakoby tu vonělo všechno – čistotou a novotou. Je mi příjemně. Sedám si k okýnku a objednávám teplý čaj. Rozhlížím se kolem sebe. Na stěně visí svícny s hořícími svíčkami, u dveří stojí kachlová kamna a kolem stolů krásnévysoké židle.

Nejvíc se mi ale líbí kamenné zdi. Chtěla bych se jich dotknout. Pohled mi padnul na první stranu jídelního lístku, Židovna…Pomalu a váhavě čtu, snad z obavy, že se dozvím něco, co vědět nechci. Znovu se mi vynořuje otázka. Židé? Co o nich vlastně vím? Žili tak blízko nás.

Popíjím teplý čaj a přemýšlím, co udělám zítra. Zajdu do knihovny a začnu pátrat po příbězích lidí, v jejichž domě dnes usrkávám teplý čaj.

 

Eva Zirhutová

scroll to top