Zajímavosti

 

Obecní rybníky

Na návsi je ve všech našich dědinách rybník, rybníček nebo aspoň louž k napájení a plavení dobytka a husí nebo kachen; voda z nich slouží také při požáru. V takových ryb obyčejně nechovají. Jsou též obecní rybníky či „Obecňáky“ ve vsích nebo nedaleko osady, do nichž místní občané – majitelé selských usedlostí – nasazují ryby; tyto rybníky před Vánoci slovují a o ryby se rozdělují. Podruzi a domkáři nikdy neměli na ryby žádného práva; mohli si jedině ryby koupiti. Něco podobného bylo i s právem pásti dobytek nebo husy na obecních drahách.

Avšak vyskytovaly se spory o požitky z obecních rybníkův i mezi majiteli usedlostí. Tak např. v Krásné Hoře dělili se o ryby z obecních rybníkův až do roku 1908 jen takzvaní „starousedlíci“, jichž bylo 36. Prodal-li některý svou usedlost, upírali „starousedlíci“ novému majiteli právo na ryby. Došlo ke sporu mezi „starousedlíky“ a „novousedlíky“. Zemský výbor rozhodl, že rybníky obecní patří do majetku obce a ryby z nich tedy všem občanům, nikoliv jen „starousedlíkům“.

 

HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl I.Praha : Okresní školní výbor v Sedlčanech, 1925. – s. 189-190

 

Jak rychtář měřil vodu v Musíku

Starého Lochaz Dublovic ustanovila kdysi chlumecká vrchnost rychtářem, že byl známý „písmák“ a počtář. Dovedl i spočísti, kolik je kapek v Musíku. Nevěříte? A přece to byla pravda! Slyšte, jak to udělal:

Před lovem Musík napřed „odtahují“, tj. pouštějí vodu asi tři neděle menší troubou, zvanou „jalovou“; pak vytáhnou čep druhé trouby hlavní, jíž lidé říkají „březí“, načež asi za týden je lov.

Rychtář Loch vzal necky, podstavil je pod první i pod druhou troubu dnem vzhůru; drželi je dva. Na povel „jedna“ je obrátili a na povel „dvě“ vyzdvihli. Obrat necek vykonán ve vteřině; pak vodu v neckách změřil na tehdejší „mázy“. Obsah „mázů“ vypočítal rychtář na kapky a dle toho, jak dlouho Musík tekl první i druhou troubou, zjistil dlouhými výpočty, kolik kapek bylo v Musíku. V dublovické hospodě na dlouhém stole napsal před užaslými sousedy takové řady číslic, že se všem z nich až hlava točila. Rozumí se, že nikdo jich přečísti nemohl, jen rychtář Loch.

 

HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl I.Praha : Okresní školní výbor v Sedlčanech, 1925, s. 192

 

Č. Habart o Musíku (z r. 1925)

[…] V Musíku žijí kapři, štiky, okouni a menší ryby: líni a candáti. Kapři tu dorůstají do váhy 2-4 kg, štiky bývají 3-4kilové, načež se loví. Poněvadž do Musíku přitéká voda z Vrbska a z obou velkých rybníků solopyských, je prý voda v něm již poněkud „hubená“, tj. rybami využitá; proto jsou prý kapři z těchto rybníků lepší než z Musíku, ač ryby z tohoto i z ostatních rybníků chlumeckých jsou všude chvalně známé. Mimochodem podotýkáme, že ve chlumeckých rybnících chovají též pstruhy duhové, ale chov ten se prý nevyplácí.

Musík i sousední Vrbsko loví se obyčejně za tři „horka“ (léta), po úhoru za dvě. Voda vypouští se stavidly před lovem obyčejně do 15. srpna a jen po částech a zvolna na tři mlýny při musíckém potoce (Červený, Vrah a Baňov), aby mohla býti zužitkována zvláště v době sucha. Lov se koná v době od 16. do 24. října. Musík loví se po tři, sousední Vrbsko po dva půldny. Lovců bývá 25 až 30; dohlížejí kromě úředníků chlumeckých (ředitele, důchodního, kontrolora, asistenta) a hajných ještě četníci z Chlumu a Sedlčan, kteří dříve dostávali za to po dvou kaprech, nyní jen po jednom. K lovu sejde se z dalekého okolí mnoho diváků, školní mládeže i kupců, kteří se zájmem sledují lov z hráze. I břehy rybníka jsou o lovu lidmi jako posety; všichni dychtivě čekají na povel „Hoří“, kdy si smějí v bahně drobných „rýbat“ naloviti.

Vylovené ryby odvážejí se hned do sádek chlumeckých a počepických; teprve před Vánoci prodávají se velkoobchodníku s rybami v Praze, Podhorskému a obecenstvu v okolí sedlčanském na Vánoce. Před válkou „světovou“ vyvážely se odtud do Saska.

Výtěžek lovu je nestejný; obyčejně se vyloví asi 150 metrických centů ryb. Koupání v Musíku je dosti nebezpečné těm, kdož jeho hlubin neznají a v plování brzy umdlévají.

Zvláštním dojmem působí na osamělého chodce za večera nebo v noci v zimě, když po třeskutých mrazech nastane náhle obleva a silný led po celé ohromné ploše Musíku puká. Toť pravá kanonáda: dunivá rána za ranou, hned tu slabší, zase tam silnější, až se dech tají. Tyto rány maně nám připomínají střelbu o vojenských dělostřeleckých cvičeních, která se v okolí Musíku u Dublovic po několik let před „světovou“ válkou konala jako příprava ke zdolání Slovanstva. […]

HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl I.Praha : Okresní školní výbor v Sedlčanech, 1925. – s. 183-185

Pavel Žak