Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Ten chlumecký skanzen

 

„Prosím vás, kudy se dostaneme na hrad?“ Tuto otázku slýchali obyvatelé Vysokého Chlumce snad od nepaměti. Nejeden kolemj(e)doucí turista se nechal zlákat dominantou obce (dnes městyse), která se majestátně tyčí nad okolní krajinou, a zatoužil hrad ze 14. století spatřit i zevnitř. Většině zájemců se to bohužel nepodařilo, neboť hrad byl veřejnosti přístupný pouze krátce – několik sezón v 90. letech. Ani současný hradní pán Riprand Graf von und zu Arco – Zinneberg o zpřístupnění hradu neuvažuje.

Přesto ani v dnešní době nemá Vysoký Chlumec o návštěvníky nouzi. Ti však už většinou nehledají cestu vzhůru na hrad, ale jejich kroky vedou naopak dolů pod kopec. Tam se před zhruba patnácti lety totiž začalo budovat Muzeum vesnických staveb středního Povltaví, které je jedinečné v tom, že v něm nenajdete žádné repliky či napodobeniny starých staveb jako v mnohých jiných skanzenech, ale skutečné chalupy a další skvosty lidové architektury. Ty sem byly přemístěny z blízkého i vzdálenějšího okolí. Na původních místech by tyto stavby většinou měly jen pramalou šanci na přežití, a cesta do vysokochlumeckého skanzenu je tak zároveň jejich záchranou.

Chátrající roubené chaloupky, ve kterých už nikdo nebydlí, nepotřebná vodní pila, na které už nikdo léta neřezal dřevo, osamělý špýchar, ve kterém už nikdo nepotřebuje skladovat obilí, přebytečný vodní mlýn, který nemá pro koho mlít, opuštěný holubník bez ptačích nájemníků, nevyužívaný roubený seník a stodola. To jsou poklady lidového stavitelství, které ve většině případů pozbyly svého původního využití, a tak bez jakékoliv údržby chátrají a rozpadají se, pokud rovnou nejsou bez milosti zbourány a nahrazeny moderními stavbami. Naštěstí se pracovníci Okresního muzea v Příbrami (dnes Hornické muzeum Příbram) pustili do projektu, který tyto vzácné svědky minulosti pomáhá zachovat pro příští generace.

V roce 1998 příbramské muzeum na Vysokém Chlumci odkoupilo od rodiny Lobkowiczů tříhektarový pozemek. V přírodním areálu v údolí potoka se postupně začaly objevovat nejrůznější stavby – chalupy, zemědělské usedlosti, hospodářské a technické stavby i drobné sakrální objekty (křížky), většinou z 18. až počátku 20. století. Jako první byl v roce 2000 do skanzenu přivezen roubený dům s černou kuchyní z Obděnic. Převoz takového kolosu, jakým je chalupa, není žádná hračka. Celá stavba musí být nejprve dokonale zdokumentována, poté je rozebrána na části, které jsou pečlivě označeny, převezena do skanzenu a tam zase jako skládačka sestavena do původní podoby. Celý proces trvá asi rok a půl až dva roky.

Dnes v muzeu najdeme, započítáme-li též holubník a včelín, celkem 16 staveb, ale vesnička se stále rozrůstá a do budoucna se počítá s 20 až 25 objekty. V některých stavbách jsou umístěny expozice seznamující návštěvníky s vybavením venkovské domácnosti z konce 19. a počátku 20. století – malovaný nábytek, lidový oděv, nádobí, zemědělské a řemeslnické náčiní. Dříve narození budou vystavené předměty jistojistě znát a možná některé z nich dodnes používají, ale pro mnohé dítko, které se neobejde bez televize, mobilu a počítače, může být překvapením vidět na vlastní oči, jak skromně lidé na vesnici dříve žili.

Pokud jste skanzen ještě nenavštívili, můžete to napravit už v dubnu, kdy bude po zimní pauze otevřen o víkendech. Nebo se do muzea vydejte v létě na některou z pravidelných každoročních kulturních akcí – Den řemesel nebo Folklorní den. A kdybyste na Vysokém Chlumci trochu bloudili, neváhejte se na cestu zeptat místních. Ti už jsou na otázku, kudy ke skanzenu, dávno zvyklí.

 

Martina Zirhutová

scroll to top