Historie a současnost dobříšského zámku

 

Do Dobříše je to od nás jen pár kilometrů. Jezdíme tam nakupovat, k odborným lékařům a pro léky, občas třeba pro stavební materiál, možná někdy do kina či ti mladší na „dýzu“. Že je v Dobříši také zámek, je notoricky známo. Ale ruku na srdce: Co víme o jeho vzniku, historii nebo majitelích, co víme o jeho současnosti? A byli jsme se vůbec kdy projít v jeho přenádherných zahradách?

První písemná zmínka o tehdejším královském statku, v němž pobýval i panovník Václav I., je z roku 1252. O deset let později jej koupili Rožmberkové, ale hned na počátku 14. století od nich statek získal král Jan Lucemburský. Tento schopný válečník totiž nepřehlédl výhodnou polohu Dobříše, a tak na místě statku nechal vybudovat hrad, čímž se zároveň zasloužil o to, že z vesnice v podhradí se stalo městečko.

V takzvané držbě hradu se pak střídaly různé bohaté šlechtické rody, sídlili v něm například Lobkowiczové, Kolovratové či Švamberkové, po nich dokonce i král Ferdinand I., jenž jej k doživotnímu užívání předal Vilémovi z Rýzmburka. Na počátku 17. století s ním už disponoval císař Rudolf II., známý to mecenáš všelikých umělců a badatelů. Jenže všechny jeho pokusy o oživení zpustlého hradu ztroskotaly, a tak císař hrad v roce 1630 předal hraběti Bruno Mansfeldovi, čímž se začala odvíjet nová kapitola dobříšského panství.

Colloredo-Mansfeldové jsou starý italsko-rakouský rod, jenž do českých zemí přišel v období třicetileté války a zapustil zde dodnes trvající kořeny. Největší zásluhu na tom má patrně Jeroným Colloredo-Wallsee, který se oženil s Karolínou Kinskou, hraběnkou z prastaré české šlechty. Tento muž byl vynikající vojevůdce, a proto byl při obraně Prahy proti Švédům ve zmíněné válce jmenován jejím guvernérem (stal se také velkopřevorem řádu maltézských rytířů v Čechách) a za své zásluhy pak dostal jako léno ke svému dobříšskému panství také panství Opočno. Nejstarší ze čtyř synů Jeronýma a Karolíny, Rudolf Josef, byl jako říšský kancléř Marie Terezie v roce 1764 povýšen do postavení dědičného říšského knížete a od té doby tedy tehdy velmi rozvětvená rodina nese knížecí titul.

V majetku mocného rodu Colloredo-Mansfeldů se dobříšské panství značně rozrostlo a také vzkvétalo. Místo zpustlého hradu byl vystavěn zámek jako trojkřídlá budova s mansardovými střechami a s nádhernými zahradami připomínajícími vídeňský Schönbrunn. V majetku rodu zůstalo dobříšské, opočenské a navíc i zbirožské panství i po rozpadu habsburské monarchie a ještě dlouho poté – i když význam a pozice šlechty po první světové válce výrazně upadaly. Teprve v roce 1942 všechna panství vyvlastnili nacisté, po roce 1948 se dostala do rukou státu. Ale to už je nová historie.

 

                               Martina Zirhutová