Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

Charakteristické prvky veřejných prostranství na Sedlčansku

 


Náves

Sedlčansko je kraj rozmanitý nejen z hlediska krajiny, ale i typů místních sídel. Osady a vesnice vypovídají o různém způsobu vzniku – jak z hlediska umístění v krajině, tak samotného rozvržení jednotlivých parcel při jejich zakládáních. Pokud bychom však chtěli popsat typickou sedlčanskou obec, bude jí vesnice s návsí.

Náves je tím hlavním (a v době založení obce v podstatě jediným) veřejným prostranstvím uvnitř vesnice. Jako taková má dodnes nesmírně důležitou roli z hlediska charakteru obce, ve které se nachází. Přestože se mnohé vesnice od dob svého založení značně rozrostly, náves a její podoba je tím, co stále vytváří jejich obraz. Není náhodou, že pokud se náves začne nazývat náměstím, obec už nenazýváme vesnicí, ale městem či městysem.

Podoba návsí na Sedlčansku je z hlediska svého vývoje a současného stavu v podstatě shodná s ostatními částmi středních Čech a to jak z hlediska tvaru, tak i prvků, které se na nich nacházejí. Charakteristickým rysem místních návsí je ve srovnání se zbytkem Čech jejich relativně malá rozloha. Ta byla historicky dána především malou úrodností kraje (počtem sedláků) v době zakládání obce. A tak zatímco velké návsi Rakovnicka dosahují rozměrů v řádech stovek metrů, velikost návsí na Sedlčansku se měří pouze v jejich desítkách.

Přesto bývaly tyto hlavní prostory obce větší, než se dnes často domníváme. Důvodem je, že návsi byly v průběhu staletí zastavovány domy zpravidla těch nejchudších obyvatel obce (domkářů a drobných chalupníků) a k tomu navíc bývaly zabírány různými obecními stavbami (kaplí, zvonicí, hasičárnou, školou apod.), stejně tak jako předzahrádkami soukromých domů vznikajícími „na obecním“. Některé křivolaké uličky a plácky, které ve vesnicích nalézáme tak bylo původně součástí návsi, jejíž tvar bývá dodnes rozeznatelný na katastrálních mapách i leteckém snímkování.

Nejlépe je možné porozumět současnému vzhledu návsí, pohlédneme-li na jejich vývoj – od jejich založení až do současnosti. Návesní vesnice vznikají na Sedlčansku od 13. století. Z důvodu jejich malé velikosti býval při založení kostel umisťován spíše při jejich okraji, než volně v jejich prostoru, jak jinde bývá zvykem. Ve středu návsi naopak býval umístěn kříž, který v mnoha vesnicích – těch co neměly kostel, později nahradila barokní kaple.

Jak dokládají vyobrazení z 18 století, bývaly návsi poměrně holé. Již tehdy však byly před jednotlivými domy vysazovány ovocné stromy. Oplocené předzahrádky se nicméně objevují až během druhé poloviny 19. století. Na návsi se také zpravidla nacházel zdroj vody a rybník (louže). Tyto se v mnoha obcích na Sedlčansku dochovaly dodnes. Původně jejich břehy bývaly zpevněny pouze kořeny vrb, které je obklopovaly (betonové stěny a příkré zdi se začaly soustavně vytvářet většinou až od 40. let 20. století). Smyslem těchto rybníků nebyl chov ryb, ale plavení koňů a dobytka, koupání mládeže a máčení povozů. Proto bývaly alespoň ze dvou stran s mírným, pozvolně sestupujícím břehem.

Podoba prostoru na návsi až do 20. Století bezprostředně vyplývala z praktických potřeb obyvatel obce. Její povrch nebýval zpevněný (ačkoli byl pravidelně uklízen a upravován před důležitými svátky a poutí). S výjimkou obcí, kterými procházela důležitá cesta, býval povrch návsí až do druhé čtvrtiny 20. století kombinací rozježděné hlíny (jen zřídkakdy štěrkované) a hustého kachního trávníku.

Náves byla až do konce 19. století chápána především účelově (její společenská a reprezentativní funkce byly jakousi přidanou hodnotou). Na návsi se tak například tesaly a sestavovaly krovy domů před jejich osazením. Dokonce i štěpy před domy byly v první řadě zdrojem ovoce. Ostatní listnaté stromy, pakliže na ní stály, bývaly součástí sakrální architektury. Teprve v závěru 19. století začínají vznikat okrašlovací spolky i na venkově. V této době začíná proces přeměny mnohých návsí na park. Závěrem století se ve středních Čechách objevují i předzahrádky. Samotné záhony před okny do světnice sice bývaly obvyklé již předtím, nyní však začínají být oplocovány (čímž obyvatelé domu získávají větší míru soukromí).

Vývoj ve 20. století pokračuje stejným směrem. Kromě budování pomníků padlím ve světové válce, které byly vztyčeny téměř v každé obci bývalého mocnářství, dochází v roce 1918 po českých vesnicích k rozsáhlé výsadbě tzv. lip svobody. Od 40. let se ve vesnicích začaly zpevňovat vozovky dehtovými, později asfaltovými povrchy. Návesní rybníky bývaly v téže době upraveny na požární nádrže s betonovými stěnami a zábradlím po obvodu (už nebyly zapotřebí pro plavení koňů). O návsi se začíná přemýšlet inženýrsky, jako o prostoru s převažující funkcí dopravní obslužnosti a veřejné zeleně. Výsledkem schematického myšlení tak při jejich úpravách jsou na jedné straně naddimenzované plochy pro dopravu, které vycházejí ze schémat, nikoli ze skutečných potřeb, a na druhé straně bezradné a nahodilé výsadby zeleně, diktované nabídkou státních, později soukromých firem, spíše než vlastní užitečností a charakterem krajiny, ve které obec leží.

Dlužno dodat, že i ve 21. století tento trend pokračuje. Obyvatelé vesnic si sice již tak jednoznačně nepřejí, aby jejich obec vypadala jako město – právě naopak. Jak je však patrné z mnohých realizací, stále nám činí problém přistoupit k obnově návsi tak, abychom její venkovský charakter nepotlačovali, ale naopak rozvíjeli. Je třeba znovu uvažovat o prostoru v centru vesnice jako o návsi – se vším, co k tomu patří, nikoli jen jako o problému vyřešení dopravy a zeleně. Více k tomuto tématu naleznete v článku Venkovský charakter veřejných prostranství.

 

Ulice

Přestože náves je do značné míry určujícím prvkem obrazu veřejného prostoru vesnic na Sedlčansku, není tím jediným. Mnohé vesnice buď náves nemají, nebo se rozrostly natolik, že sama náves již tvoří pouhý zlomek veřejného prostoru (byť zásadního významu). Ulice, silnice, cesty a průchody mají mnoho různých podob. Jsou odvislé od svého účelu, doby vzniku a rovněž od typu vesnice, ve které se nacházejí.

Kromě návesního typu vesnic se na Sedlčansku můžeme setkat s vesnicemi shlukovými, vesnicemi které vznikly na transformací zemědělského dvora, a těmi které byly založeny jako řadová zástavba podél silnice. Poslední jmenované patří na Sedlčansku k nejmladšímu typu vesnic, který se zde objevil až na přelomu 18/19 století. Takový typ vesnic můžeme, podobně jako ten s velmi řídkou shlukovou zástavbou, nazývat vesnicí silnicovou.

Silnice je cesta vhodná pro dopravu v extravilánu – tedy mimo obec. Pokud nazýváme cestu uvnitř obce – v intravilánu silnicí, činíme tak ze dvou důvodů. Za prvé zdůrazňujeme průjezdný charakter vesnice a za druhé charakter cesty samé. Silnice na Sedlčansku jsou typické stromořadími, která jsou podél nich udržována od 18. století. U vesnic silnicového typu je charakter veřejného prostranství určen právě silnicí jako prvkem extravilánu, nikoliv intravilánu. Proto je vhodné, aby cesta v obci měla v tomto případě podobu cesty v otevřené krajině. Její kvalitu je možné zdůraznit například právě pravidelným stromořadím a samostatným umístěním chodníku – ve vzdálenosti od vozovky za řadou stromů.

Ulice ve vesnici má naproti tomu zcela odlišný charakter. Ulicí nazýváme cestu uvnitř vesnice, která je z obou stran vymezena zástavbou a přilehlými zahradami. Specifický půdorysný charakter mnohých z nich je dán půdorysným uspořádáním vesnice. Především ve shlukových typech vesnic a u zastavěných návsí mají ulice velmi různorodý průběh se zákoutími a plácky. Na rozdíl od silnic, je určujícím pro charakter ulic právě to, že se nacházejí v intravilánu. Proto je, namísto pravidelných stromořadí která se někdy v těchto ulicích vysazují, vhodnější zdůrazňovat různorodost průběhu těchto ulic – vázáním výsadby na jednotlivé domy, které v ní stojí (podobně jak by tomu mělo být v případě návsi).

Vesnická ulice se od té městské odlišuje zejména velmi nízkou intenzitou dopravy. Proto je vhodné přistupovat k ní, jako k obytné zóně se smíšenou automobilovou a pěší dopravou. Chodníky je vhodné navrhovat pouze k hlavním průjezdným komunikacím. Oddělování pěší a automobilové dopravy ve vedlejších ulicích je nadbytečné, negativně ovlivňuje bezpečnost chodců ve vozovce a v neposlední řadě i její charakter. Více k tomuto tématu naleznete v článku Venkovský charakter veřejných prostranství.

 

Charakteristické rysy urbanismu obcí na Sedlčansku

 

Pro strukturu veřejného prostoru většiny vesnic na Sedlčansku je zpravidla určující koncentrace stavení okolo poměrně malé návsi. Kromě vesnic návesního typu se v oblasti v menší míře vyskytují i osídlení shluková, samoty, osídlení založená podél silnice či u křižovatky, nebo ta, která se vyvinula transformací bývalých zemědělských dvorů.

Vzhledem k morfologickým poměrům Sedlčanska a stavebnímu vývoji vesnic nebývá struktura prostoru pravidelná. Bývá vnímána jako soustava plácků a dalších otevřených prostorů veřejného charakteru.

Náves, někdy rozšířená o soustavu na sebe navazujících plácků, ve většině vesnic dodnes vytváří kompletní strukturu veřejného prostoru v intravilánu. Výjimkou jsou bývalé střediskové obce a několik dalších, v nichž se za posledních 20 let uskutečnila rozsáhlejší výstavba rodinných domů. Prostory uvnitř těchto nových enkláv bývají tvořeny obslužnými komunikacemi v minimální šířce a mívají vizuálně příměstský charakter. Vzhledem k doposud malému rozsahu jejich výstavby i koncentraci ve vymezených částech obcí (zpravidla ve hnízdovém uspořádání s napojením na hlavní komunikaci slepou ulicí) je jejich vliv na podobu vnitřních prostorů obce zatím nevýrazný.

Přestože během 2. poloviny 19. století a během století 20. byly některé návsi a náměstí upraveny parkovým způsobem, určujícím rysem současného stavu jsou v mnoha případech rozsáhlé zpevněné plochy s nejasným využitím a diskutabilní obytnou kvalitou.

Velmi různorodá bývá i podoba vegetace. Ačkoli v převážné většině vesnic jsou veřejné prostory doplněny kvalitními vzrostlými listnatými stromy, v některých zbývajících je veřejná zeleň zajištěna pouze travou při okraji komunikací a nebo předzahrádkami domů. U shlukových vesnic a vesnic založených podél silnice je vegetace v intravilánu tvořena stromořadími s různou mírou pravidelnosti.

V intravilánu převládají většinou tradiční druhy stromů (lípa, jírovec, jasan apod.). Jehličnaté stromy, které jsou v oblasti Sedlčanska vnímány jako nežádoucí, se nacházejí v malém množství pouze v několika obcích (patrně se jedná o přerostlé vánoční stromky a v některých případech o doprovod pomníků).

Velmi rozšířeným a často určujícím prvkem návsí vesnic je rybník či „louže“. Přestože jejich významná část byla v minulosti poničena (přestavbou na požární nádrž), jejich přítomnost v intravilánu je stále možné vnímat jako významnou hodnotu oblasti.

Uliční profil bývá tvořen vozovkou s živičným povrchem, která (s výjimkou několika vesnic, jimiž prochází silnice 3. třídy) není doplněna samostatným chodníkem. Obdobný charakter cest v intravilánu a extravilánu přispívá k venkovskému charakteru oblasti. Žulová dlažba se až na výjimky nachází v intravilánu pouze několika obcí (Sedlčany, Petrovice, Krásná Hora, Kamýk, apod.). Do jisté míry tak přispívá k identitě významnějších obcí: měst a městysů v oblasti Sedlčanska. 

Nízké dopravní zatížení většiny vesnic v kombinaci s relativně velkým rozsahem veřejných prostorů (návsí a plácků) v intravilánu vesnic vytváří předpoklady pro vznik vysoce kvalitního sdíleného obytného prostředí. Přítomnost kvalitních krajinných prvků (především vzrostlých stromů a rybníků) v řadě z nich je velkým potenciálem, k jehož rozvoji by v mnoha případech postačil i nenákladný, leč odborně provedený zásah.

Aspektem území, který by měl být výrazněji sledován, je především rozvoj plošné bytové výstavby, která se doposud v území ve srovnání s jinými regiony projevila jen nevýrazně. Vzhledem k morfologickému i urbanistickému charakteru krajiny a sídel je možné doporučit dosavadní praxi vytváření koncentrovaných enkláv nové výstavby (shluků), napojených na hlavní komunikaci. Plošné rozšiřování vesnic (podél silnic či přidáváním „letokruhů“) není vzhledem k charakteru území žádoucí. Každá nová výstavba navržená ve změně územního plánu by měla být posuzována ve vztahu ke struktuře vnitřního prostoru (jak bude vnímána obyvateli při pohledu zevnitř) jako i z hlediska panoramatu obce (při pohledu z vnějšku).

Rozšíření zastavitelného území vesnic by měla vždy předcházet územní studie (či regulační plán), která kromě rozsahu a uspořádání zástavby stanoví i etapizaci výstavby (tak, aby nevznikaly nepřiměřeně velké rozestavěné plochy, které budou ke škodě kvality území po řadu let). Úvaha o využití stávajícího zastavěného území (rekonstrukcí či náhradou nevyužívaných domů a areálů) by vždy měla předcházet úvaze o jeho rozšíření.

 

Vít Rýpar

 

 

 

scroll to top