Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

3. Odboj

 

Pomnichovský zbytek republiky zabrala nacistická Třetí říše 15. března 1939 a hned druhého dne Wehrmacht dorazil i do Dobříše. Okupační moc ve městě zaujaly především dva objekty: moderní Masarykovo sanatorium dokončené krátce před tím a dobříšský zámek. Z prvního si obratem udělali vojenskou nemocnici a rekreační zařízení pro frontové vojáky, s druhým to ale nebylo tak snadné, protože zámek měl zámeckého pána Vikarda Colloredo-Mansfelda (1914-1946).

První republika ke šlechtickým rodům moc vstřícná nebyla, přesto jejich nemalá část českému státu v časech jeho ohrožení vyjádřila podporu v takzvané deklaraci české šlechty. Mimo jiné v ní stálo: "Chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu". Za Colloredo – Mansfeldy ji podepsal právě Vikard. Gestapo se ho pak pokoušelo nutit ke spolupráci nebo aspoň přimět k přijetí říšského občanství, a když neuspělo, v únoru 1942 rodu zabavilo veškerý majetek s odůvodněním, že jde o nepřátele Říše. Zámek v Dobříši se pak stal sídlem zastupujícího říšského protektora Kurta Daluegeho. Vikard byl totálně nasazen v jedné pražské továrně, zapojil se do odboje a koncem války se stal členem partyzánské skupiny plukovníka Bělova operující na Dobříšsku. Přesto byl po válce prohlášen pro změnu za nepřítele a zrádce Československa a majetek Colloredo – Mansfeldů (včetně dobříšského zámku) na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Vikard Colloredo Mansfeld krátce na to vážně onemocněl a odjel do Paříže, kde zemřel.

 

Obrana národa

Přítomnost nejvyšších představitelů říšské moci na Dobříši značně ztěžovala možnosti odboje v oblasti, přesto tu působil. Střední Povltaví je spojené především s mnoha čelními osobnostmi ilegální vojenské organizace Obrana národa, která pracovala pro londýnskou vládu v emigraci a zejména v první fázi války představovala jednu z nejvýznamnějších složek českého odporu proti okupaci. Kromě zpravodajské činnosti se zabývala i sabotážemi. Na ně se zaměřila především skupina známá jako Tři králové (Josef Mašín, Josef Balabán a Václav Morávek). Josef Balabán je jedním z těch členů Obrany národa, kteří měli ke Střednímu Povltaví bezprostřední vztah: narodil se 5. června 1894 v Oborách v rodině hajného.

Ještě těsnější vztah ke Střednímu Povltaví měl JUDr. Prokop Drtina (1900-1980), jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta Edvarda Beneše, který patři mezi zakladatele Obrany národa i další odbojové organizace Politické ústředí. Jeho otec František (1861-1925) pocházel z Hněvšína, kde rodina vlastnila statek. Ten převzal bratranec Prokopa Drtiny Zdeněk a za války zde pro něj ukryl tajné dokumenty z prezidentské kanceláře. Sám JUDr. Drtina odešel roku 1939 za Edvardem Benešem.

Z Hněvšína pocházel i další významný člen Obrany národa a Politického ústředí Jiří Sedmík (1893-1942), blízký přítel rodiny Drtinových. Zabýval se hlavně získáváním informací z prostředí nacistických bezpečnostních složek. Na rozdíl od Drtiny měl ale méně štěstí – roku 1940 ho zatklo Gestapo a v prosinci 1942 byl v Berlíně popraven.

Pro Obranu národa pracoval také Josef Beránek (1892-1978), někdejší sibiřský legionář, který se začátkem války přistěhoval do Dobříše ze svého předešlého působiště na Slovensku. Jeho hlavním úkolem zde bylo získávat informace o dění na cvičišti SS na Sedlčansku (viz předchozí díl). Zprávy pak předával Karlu Kutlvašrovi. Na jaře 1945 spolupracoval s ruskými výsadky a v závěru války organizoval povstání občanů na Dobříšsku. Zúčastnil se také jednání s ustupujícími jednotkami SS.

Na Dobříšsku působila po čas války také odbojová skupina "Srp a kladivo", která zde prováděla diverzní činnost a neúspěšně se pokusila spáchat atentát na Kurta Daluegeho. Většina členů byla pozatýkána při zátahu roku 1943 a později popravena nebo zahynuli v koncentračních táborech. Válku přežil její spolupracovník Bohumil Šmejkal (1895-1980) dobříšský fotograf.

 

Záhadná poprava

Teror, který nacisté rozpoutali po úspěšném atentátu na Reinharda Heydricha 27. května 1942 se nevyhnul ani Dobříšsku. Podle vzpomínek pamětníků do Dobříše 4. června téhož roku dorazily oddíly Gestapa a zabraly místní školu, z níž si udělaly velitelství. Všichni obyvatelé se museli zdržovat ve svých domácnostech. Gestapáci v následujících dnech prohledávali domy v Dobříši a okolí a zatýkali podezřelé osoby. Mezi zatčenými byl i dobříšský starosta Adolf Schart (1899-1942).

Adolf Scharf pocházel ze železničářské rodiny, přiženil se do rodiny významného dobříšského podnikatele a hoteliéra Heinze a roku 1932 byl zvolen starostou Dobříše. Už před válkou pomáhal antinacistům prchajícím z Německa a ani během okupace se svými protiněmeckými postoji nijak netajil. Několikrát v městské radě překazil záměry uctít významné představitele Říše.

Příslušníci Gestapa ho zastihli v úřadu, odkud jej dovezli do jeho domu, a pak již spoutaného do Prahy. O čem přitom jednali a co se mezi nimi odehrálo, už se nikdo nedověděl. Následující den zatkli i jeho manželku a dceru. Dne 26. června 1942 pak byla celá rodina na kobyliské střelnici v Praze zastřelena. Důvod rozsudku neoznámili ani na žádost pozůstalých – a neuvedli ani obvyklé „za schvalování atentátu“.

 

Jan A. Novák

scroll to top