Dílo: Labyrint světa a ráj srdce
Aktivity uvedené v tomto oddíle směřují k cíli:
2. stupeň
Znát nejvýznamnější díla, dokázat stručně charakterizovat jejich zaměření a význam
Žák zná názvy dvou až tří Komenského spisů, umí stručně popsat jejich zaměření a objasnit důvody, proč je Komenský vytvořil, co bylo jeho cílem: Brána jazyků otevřena - nová učebnice latiny, nové metody výuky; Labyrint světa a ráj srdce – pohled na nefunkční a nespravedlivou společnost plodící lidské utrpení; nalezení cesty z utrpení ve vlastním dobrém a láskyplném srdci; Všeobecná náprava věcí lidských – cesta k humánnější společnosti, k všeobecně dobrému životu.
Seznam příspěvků
- Labyrint světa a ráj srdce - vyber, podtrhni, sdílej
- Labyrint světa a ráj srdce - odezva žáků na text
- Labyrint světa a ráj srdce, kapitola VI, Osud rozděluje povolání - dramatizace textu
- Labyrint světa, kapitola VI, Osud rozděluje povolání - náměty pro práci s jazykovou stránkou textu
- Labyrint světa a ráj srdce, kapitola VI, Osud rozděluje povolání - Řízené čtení
Labyrint světa a ráj srdce - vyber, podtrhni, sdílej
Pomůcky
Labyrint světa a ráj srdce, text do výuky.pdf (pro tisk)
Labyrint světa a ráj srdce, text do výuky.docx (pro úpravu)
Doporučený věk
11 - 15 let
Postup
Motivace, uvedení do tématu
- „Co se ti vybaví, když se řekne slovo labyrint (bludiště)?“ Žáci své asociace a myšlenky zapisují na tabuli.
- „Kde jste se s labyrintem setkali, kde jste ho viděli...?“
- „V jakých situacích lidé používají větu: To je labyrint! To je hotový labyrint! Mám v hlavě labyrint!" (nepřehledné situace, ve kterých se nelze zorientovat, situace, která se zdá být neřešitelná...)
- „Představte si člověka, který se nemůže z labyrintu vymanit po určitou dobu: jednu hodinu, dvě hodiny, den, týden...“
- Učitel nastíní dobu, ve které žil Komenský jako labyrint, ze kterého nebylo možno se vymanit roky, desetiletí.
Každý žák pracuje s textem Labyrint světa a ráj srdce. Úkolem je číst text a označit v něm jednou barvou pasáže (výrazy, věty, odstavce), které něčím zaujmou, druhou barvou pasáže, kterým žáci nerozumí nebo rozumí jen částečně, třetí barvou místa v textu, o kterých by se chtěli žáci dozvědět víc.
Učitel rozhodne, zda žákům doporučí nejprve si celý text přečíst bez podtrhávání a teprve při druhém čtení plnit zadané úkoly, zda mají žáci plnit úkoly hned při prvním čtení nebo mohou zvolit způsob splnění úkolů podle vlastního uvážení.
Po dokončení práce učitel vyzve žáky, aby vybrali jednu podtrženou část textu, která je něčím zaujala. Ve dvojicích sdílejí, kterou pasáž vybrali a čím je zaujala.
Části textu označené jako neznámé nebo méně srozumitelné se nejprve snaží žáci objasnit sami mezi sebou v rámci třídy. Pokud k vyjasnění nedojde, podá vysvětlení učitel.
Nakonec žáci přednesou nebo napíší na tabuli otázky, které je v souvislosti s textem napadly. Odpovědi hledají v rámci třídy, o odpověď mohou požádat učitele. Některé otázky mohou zůstat nezodpovězené, odpověď vyplyne z následné práce s textem.
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský žil v době, která byla v našich dějinách jedna z nejtěžších. Války, hladomory, nemoci a ničivé epidemie, robota, nevzdělanost, nelidské tresty, nesvoboda všeho druhu, a aby toho nebylo málo, tak ještě na počátku 17. století přibyly sváry mezi dvěma tábory věřících. Ty nakonec přerostly ve vojenský konflikt, ztrátu svobody pro české země a vyhnanství věřících nekatolického vyznání. Právem je toto historické období označováno jako doba temna. Komenský píše svůj Labyrint v čase, kdy i on čelil velkým osobním tragédiím. Literárním dílem se chtěl vypsat z bolesti, která ho svírala a skrze psaní porozumět příčinám tolikerého utrpení ve světě. Doufal, že se dá najít cesta z labyrintu zmatků světa a přál si být jedním z těch, kdo se o to pokusí.
Hlavní postavou knížky je mladý člověk, který začíná přemýšlet o tom, jak prožít svůj život, čemu se věnovat, kde získat zkušenosti, s kým se poradit.... Komenský ho ponechává beze jména, nazývá ho poutníkem.
Moje potřeba byla, abych sobě takový života způsob našel, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování bylo, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli. Nesnadné zdálo se, které a jaké takové povolání poznati, s kým se poraditi, k čemu sáhnouti, abych nepřebral. I nevěděl jsem, co dělati. Natrápě se dosti sám v sobě, na toto jsem přišel, abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý stav sobě vyvolil a věci života sobě pěkně spořádal.
Jakmile se poutník rozhodl vyjít poznat svět, tu se k němu přitočili dva průvodci, a že prý mu s tím poznáváním pomohou, že ho do všech míst světa dle jeho přání zavedou. V nestřežené chvíli pak mu na nos nasadili brýle mámení. Ty měly zabránit poutníkovi chtivému vědění poznat pravou skutečnost světa. Brýle mámení měly zastřít jeho zrak, aby viděl jen lesklý povrch věcí, ne pravou truchlivou podstatu. Leč stalo se, že brýle nasadili křivě a vzniklou skulinou mohl poutník i nadále vše pozorovat svým pátravým pohledem a posuzovat svým bystrým rozumem. Lidské hemžení viděl z výšky i z blízka, vstupoval nepozorován na tržiště světa, do dílen řemeslníků, do soudních síní, komnat vrchnosti a paláců mocných. Otřesen vším, co viděl a poznal, naplnila ho veliká tíseň a beznaděj.
Marnost nad marnost, a všecko marnost! Co křivého jest, vzpřímiti se nemůže, nelze ani nedostatků sčísti. Na místě spravedlnosti nespravedlnost, na místě pracovitosti otroctví, na místě svatosti ohavnost. Faleš, lež, svod, ukrutnost. A ti pak, kdo by se bouřiti proti pořádkům světa chtěli, do ohně metáni jsou a ukrutnosti veliké na nich se dějí.
Nešťastný poutník utekl svým dvěma průvodcům, kteří, jak se ukázalo, byli tovaryši nejmocnější královny světa. Nejenže poutník nenašel, co hledal, ale poznáním hrůz světa, ztratil víru ve smysl života, pozbyl naděje, že by kdy mohlo být líp.
Již vidím, že v světě lépe nebude? Již jest po mé naději veta. Běda mně.
Jak tak sklíčený a zoufalý kráčel odnikud nikam, pojednou uslyšel hlas: Navrať se. A znovu: Navrať se. Nevěda, kam se má navrátit, začal znovu propadat beznaději. A aj hlas potřetí volá: Navrať se odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře.
Komenský nakonec našel východisko z labyrintu útrap ve svém nitru. Poznal, že člověk, který má srdce naplněné láskou – láskou k Bohu, k lidem a k životu, může prožít šťastný a smysluplný život. S touto zkušeností pak vyšel na svou další, ne bezbolestnou, životní pouť. „Perem“ pomáhal po celý svůj další život lepšímu uspořádání světa.
Labyrint světa a ráj srdce - odezva žáků na text
Pomůcky
Labyrint světa a ráj srdce, text do výuky.pdf (pro tisk)
Labyrint světa a ráj srdce, text do výuky.docx (pro úpravu)
Doporučený věk
11 - 15 let
Postup
Žáci se sesednou do kruhu, každý žák má u sebe text nebo text promítá učitel na tabuli. Učitel vyzve žáky, aby se „rozpočítali“ (první/druhý/třetí/čtvrtý) nebo se rozdělili na skupiny po čtyřech originálnějším způsobem. Poté vyzve žáky, aby si přečetli první část textu.
Jan Amos Komenský žil v době, která byla v našich dějinách jedna z nejtěžších. Války, hladomory, nemoci a ničivé epidemie, robota, nevzdělanost, nelidské tresty, nesvoboda všeho druhu, a aby toho nebylo málo, tak ještě na počátku 17. století přibyly sváry mezi dvěma tábory věřících. Ty nakonec přerostly ve vojenský konflikt, ztrátu svobody pro české země a vyhnanství věřících nekatolického vyznání. Právem je toto historické období označováno jako doba temna. Komenský píše svůj Labyrint v čase, kdy i on čelil velkým osobním tragédiím. Literárním dílem se chtěl vypsat z bolesti, která ho svírala a skrze psaní porozumět příčinám tolikerého utrpení ve světě. Doufal, že se dá najít cesta z labyrintu zmatků světa a přál si být jedním z těch, kdo se o to pokusí.
Učitel zadá nejprve úkol pro všechny žáky, najít v textu způsob, jakým se Komenský snažil překonat své životní útrapy a bolesti. Poté žáci vytvoří čtveřice a rozmýšlejí další možné způsoby, jak se lidé vyrovnávají s obtížnými životními situacemi.
Postupně jedna skupina po druhé představují své návrhy, učitel je zapisuje na tabuli.
Každý žák si pročte zápis na tabuli a zváží, o jaká navržená řešení by se eventuálně v obtížných situacích opřel on sám. Poté žáci pracují ve dvojích (sousedící dvojice v kruhu). Úkolem je sdílet své osobní preference řešení a pozorně naslouchat spolužákovi. Po dokončení sdílení mají žáci za úkol představit způsoby, jak se vyrovnat s obtížnými situacemi, které preferuje partner ve dvojici (nemluví každý sám za sebe, ale za spolužáka).
Hlavní postavou knížky je mladý člověk, který začíná přemýšlet o tom, jak prožít svůj život, čemu se věnovat, kde získat zkušenosti, s kým se poradit.... Komenský ho ponechává beze jména, nazývá ho poutníkem.
Moje potřeba byla, abych sobě takový života způsob našel, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování bylo, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli. Nesnadné zdálo se, které a jaké takové povolání poznati, s kým se poraditi, k čemu sáhnouti, abych nepřebral. I nevěděl jsem, co dělati. Natrápě se dosti sám v sobě, na toto jsem přišel, abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý stav sobě vyvolil a věci života sobě pěkně spořádal.
Učitel vyzve žáky, aby se zamysleli nad tím, jak různí mladí lidé uvažují o své budoucnosti: Jsou naplněni zvědavostí? Obávají se, že situace, před které budou postaveni, nezvládnou? Těší se na dobu, kdy se konečně budou rozhodovat svobodně sami za sebe? Chtějí cestovat, hodně toho vidět a poznat? Vnímají, že se ještě hodně musí učit, aby mohli dělat to, co v životě chtějí dělat? Věří, že jim někdo pomůže, poradí?
Učitel vyzve žáky, aby navrhovali další možné pohledy mladých lidí do budoucnosti. Návrhy zapisuje na tabuli. Žáci si pak zapsané myšlenky pročtou a promyslí, které s nimi samými souzní, odpovídají jejich osobnímu naturelu.
Učitel vyzve žáky, aby chodili po třídě, na zvukové znamení se zastavili a s tím, kdo stojí nejblíže, sdíleli své postoje. Po dokončení úkolu se žáci opět posadí do kruhu, sdílejí dojmy z aktivity, vyhodnocují, s kým je jejich postoj k budoucnosti ve větším/menším souladu.
Jakmile se poutník rozhodl vyjít poznat svět, tu se k němu přitočili dva průvodci, a že prý mu s tím poznáváním pomohou, že ho do všech míst světa dle jeho přání zavedou. V nestřežené chvíli pak mu na nos nasadili brýle mámení. Ty měly zabránit poutníkovi chtivému vědění poznat pravou skutečnost světa. Brýle mámení měly zastřít jeho zrak, aby viděl jen lesklý povrch věcí, ne pravou truchlivou podstatu. Leč stalo se, že brýle nasadili křivě a vzniklou skulinou mohl poutník i nadále vše pozorovat svým pátravým pohledem a posuzovat svým bystrým rozumem. Lidské hemžení viděl z výšky i z blízka, vstupoval nepozorován na tržiště světa, do dílen řemeslníků, do soudních síní, komnat vrchnosti a paláců mocných. Otřesen vším, co viděl a poznal, naplnila ho veliká tíseň a beznaděj.
Marnost nad marnost, a všecko marnost! Co křivého jest, vzpřímiti se nemůže, nelze ani nedostatků sčísti. Na místě spravedlnosti nespravedlnost, na místě pracovitosti otroctví, na místě svatosti ohavnost. Faleš, lež, svod, ukrutnost. A ti pak, kdo by se bouřiti proti pořádkům světa chtěli, do ohně metáni jsou a ukrutnosti veliké na nich se dějí.
Jakými brýlemi se na svět díváme my? Má někdo zájem nasazovat nám brýle mámení, abychom neviděli pod povrch věcí, nebo se alegorie vykreslená Komenským v Labyrintu týká jen 17. století? Mohou i dnes situace, vztahy a události, které vnímáme jako normální a v podstatě dobré, skrývat utrpení, hrozbu nebo jinou obtíž?
Učitel vyzve žáky, aby se k otázce vyjádřili. Poté vyzve žáky, aby nalezli a popsali nějaký jev současného světa, který ilustruje popsaný problém.
Učitel pak sám uvádí problematické aktuální jevy a skutečnosti, žáci se pokoušejí nahlédnout pod jejich povrch, odhalit jejich problematickou stránku. (příklady budou doplněny)
Nešťastný poutník utekl svým dvěma průvodcům, kteří, jak se ukázalo, byli tovaryši nejmocnější královny světa. Nejenže poutník nenašel, co hledal, ale poznáním hrůz světa, ztratil víru ve smysl života, pozbyl naděje, že by kdy mohlo být líp.
Již vidím, že v světě lépe nebude? Již jest po mé naději veta. Běda mně.
Jak tak sklíčený a zoufalý kráčel odnikud nikam, pojednou uslyšel hlas: Navrať se. A znovu: Navrať se. Nevěda, kam se má navrátit, začal znovu propadat beznaději. A aj hlas potřetí volá: Navrať se odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře.
omenský nakonec našel východisko z labyrintu útrap ve svém nitru. Poznal, že člověk, který má srdce naplněné láskou – láskou k Bohu, k lidem a k životu, může prožít šťastný a smysluplný život. S touto zkušeností pak vyšel na svou další, ne bezbolestnou, životní pouť. „Perem“ pomáhal po celý svůj další život lepšímu uspořádání světa.
Učitel vyzve žáky, aby si ještě jednou přečetli odstavec začínající slovem Jak.... . Posledním úkolem je zapsat, jak žáci rozumí radě, kterou poutník na konci knihy dostává: Navrať se odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře.
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský žil v době, která byla v našich dějinách jedna z nejtěžších. Války, hladomory, nemoci a ničivé epidemie, robota, nevzdělanost, nelidské tresty, nesvoboda všeho druhu, a aby toho nebylo málo, tak ještě na počátku 17. století přibyly sváry mezi dvěma tábory věřících. Ty nakonec přerostly ve vojenský konflikt, ztrátu svobody pro české země a vyhnanství věřících nekatolického vyznání. Právem je toto historické období označováno jako doba temna. Komenský píše svůj Labyrint v čase, kdy i on čelil velkým osobním tragédiím. Literárním dílem se chtěl vypsat z bolesti, která ho svírala a skrze psaní porozumět příčinám tolikerého utrpení ve světě. Doufal, že se dá najít cesta z labyrintu zmatků světa a přál si být jedním z těch, kdo se o to pokusí.
Hlavní postavou knížky je mladý člověk, který začíná přemýšlet o tom, jak prožít svůj život, čemu se věnovat, kde získat zkušenosti, s kým se poradit.... Komenský ho ponechává beze jména, nazývá ho poutníkem.
Moje potřeba byla, abych sobě takový života způsob našel, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování bylo, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli. Nesnadné zdálo se, které a jaké takové povolání poznati, s kým se poraditi, k čemu sáhnouti, abych nepřebral. I nevěděl jsem, co dělati. Natrápě se dosti sám v sobě, na toto jsem přišel, abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý stav sobě vyvolil a věci života sobě pěkně spořádal.
Jakmile se poutník rozhodl vyjít poznat svět, tu se k němu přitočili dva průvodci, a že prý mu s tím poznáváním pomohou, že ho do všech míst světa dle jeho přání zavedou. V nestřežené chvíli pak mu na nos nasadili brýle mámení. Ty měly zabránit poutníkovi chtivému vědění poznat pravou skutečnost světa. Brýle mámení měly zastřít jeho zrak, aby viděl jen lesklý povrch věcí, ne pravou truchlivou podstatu. Leč stalo se, že brýle nasadili křivě a vzniklou skulinou mohl poutník i nadále vše pozorovat svým pátravým pohledem a posuzovat svým bystrým rozumem. Lidské hemžení viděl z výšky i z blízka, vstupoval nepozorován na tržiště světa, do dílen řemeslníků, do soudních síní, komnat vrchnosti a paláců mocných. Otřesen vším, co viděl a poznal, naplnila ho veliká tíseň a beznaděj.
Marnost nad marnost, a všecko marnost! Co křivého jest, vzpřímiti se nemůže, nelze ani nedostatků sčísti. Na místě spravedlnosti nespravedlnost, na místě pracovitosti otroctví, na místě svatosti ohavnost. Faleš, lež, svod, ukrutnost. A ti pak, kdo by se bouřiti proti pořádkům světa chtěli, do ohně metáni jsou a ukrutnosti veliké na nich se dějí.
Nešťastný poutník utekl svým dvěma průvodcům, kteří, jak se ukázalo, byli tovaryši nejmocnější královny světa. Nejenže poutník nenašel, co hledal, ale poznáním hrůz světa, ztratil víru ve smysl života, pozbyl naděje, že by kdy mohlo být líp.
Již vidím, že v světě lépe nebude? Již jest po mé naději veta. Běda mně.
Jak tak sklíčený a zoufalý kráčel odnikud nikam, pojednou uslyšel hlas: Navrať se. A znovu: Navrať se. Nevěda, kam se má navrátit, začal znovu propadat beznaději. A aj hlas potřetí volá: Navrať se odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře.
Komenský nakonec našel východisko z labyrintu útrap ve svém nitru. Poznal, že člověk, který má srdce naplněné láskou – láskou k Bohu, k lidem a k životu, může prožít šťastný a smysluplný život. S touto zkušeností pak vyšel na svou další, ne bezbolestnou, životní pouť. „Perem“ pomáhal po celý svůj další život lepšímu uspořádání světa.
Labyrint světa a ráj srdce, kapitola VI, Osud rozděluje povolání - dramatizace textu
Pomůcky
Labyrint světa...Osud rozděluje povolání.pdf (pro tisk)
Labyrint světa...Osud rozděluje povolání.docx (pro úpravu)
hrnec (krabice)
sada kartiček s názvy povolání: lékařka, učitel/ka, programátor/ka, uklízeč/uklízečka; pokladní, řidič/ka; ošetřovatel/ka dobytka, manažer/ka, hudebník/ce, herec/ka; ředitel/ka firmy, prodavač/ka; švadlena/krejčí.....
Doporučený věk
12 až 15 let
Postup
Žáci obdrží text nebo text učitel promítne na interaktivní tabuli. Žáci si přečtou první část.
A aj, veliká tu síň plná mladého lidu, a po pravé straně sedící zůřivý stařec a držící v ruce veliký měděný hrnec. I viděl jsem, an k němu všickni přicházející přistupovali, a každý do toho hrnce sáhna a cedulku s nějakým písmem vytáhna, hned odebral se do některé ulice města. Jeden s radostí a výskáním běžel, jiný s zármutkem a stýskáním, kroutě se a ohlédaje, šel.
I přistoupím blíž a nahlédnu některým do těch cedulek a vidím, že tento vytáhl: Panuj, jiný: Služ; tento: Rozkazuj, jiný : Poslouchej; tento: Suď, jiný: Bojuj, etc. I divím se, co to jest. Všezvěd mi dí: „Tu se povolání a práce rozdělují, k čemu se kdo v světě dáti má. Ten pak správce nad losy slove Osud (regent), od něhož každý do světa vcházející instrukcí tímto způsobem vzíti musí.
Učitel vyzve žáky, aby si představili historickou dobu, ve které většina lidí neměla možnost zvolit si povolání podle vlastního výběru. Chudí a poddaní byli svázáni místem, které nesměli opustit, neměli právo ani prostředky studovat, cestovat...Ženy právo navštěvpvat školy neměly.
Jeden žák představuje Osud. Drží v ruce hrnec s kartičkami povolání. Každý žák přistoupí k Osudu, vytáhne z hrnce jednu kartičku, odejde s ní na klidné místo a osudovoé sdělení si přečte. Zamyslí se, jak by prožíval svůj život, kdyby byl nucen toto povolání dělat celý život.
Žáci pak sdílejí své dojmy a případná řešení, jak by se s takovou situací asi vyrovnávali.
Poté učitel žáky vyzve, aby si navzájem svá povolání nabízeli a vyměňovali. Opět může dojít ke sdílení dojmů a představ o budoucnosti související se svobodněji vybranou profesí.
V tom do mne Mámil z druhé strany drbne, abych také sáhl. Já prosil, abych nucen nebyl něčeho takového, chytit se prvého, co poručiti mi. Nejprv poznati a prohlédnouti, toť zájem můj. Ale povědíno mi, že to bez vědomí a dovolení pana regenta, Osuda, býti nemůže: takž já k němu přistoupě, pokorně žádost svou přednáším, já že jsem s tím oumyslem přišel, abych sám všecko prohlédl, a teprv, co by se mi líbilo, sobě vybral.
On odpověděl: „Synu, vidíš, že toho jiní tak nečiní, ale co se jim podá neb naskytne, toho se drží. Však, poněvadžs toho tak žádostiv, dobře.“ Napsal cedulku Spekulare (to jest Dívej se neb Zpytuj), dal mi ji a pustil mne.
Učitel zadá úkol napsat na papír místa a situace, kam by kdo „chtěl jít na zkušenou“, co by kdo chtěl vidět, prožít, poznat, aby se mu snadněji rozhodovalo o svém osobním nasměrování. Žáci sdílejí své zápisy nejprve ve čtyřčlenných skupinách, poté v rámci celé třídy.
Labyrint světa a ráj srdce, Osud rozděluje povolání
A aj, veliká tu síň plná mladého lidu, a po pravé straně sedící zůřivý stařec a držící v ruce veliký měděný hrnec. I viděl jsem, an k němu všickni přicházející přistupovali, a každý do toho hrnce sáhna a cedulku s nějakým písmem vytáhna, hned odebral se do některé ulice města. Jeden s radostí a výskáním běžel, jiný s zármutkem a stýskáním, kroutě se a ohlédaje, šel.
I přistoupím blíž a nahlédnu některým do těch cedulek a vidím, že tento vytáhl: Panuj, jiný: Služ; tento: Rozkazuj, jiný : Poslouchej; tento: Suď, jiný: Bojuj, etc. I divím se, co to jest. Všezvěd mi dí: „Tu se povolání a práce rozdělují, k čemu se kdo v světě dáti má. Ten pak správce nad losy slove Osud (regent), od něhož každý do světa vcházející instrukcí tímto způsobem vzíti musí.
V tom do mne Mámil z druhé strany drbne, abych také sáhl. Já prosil, abych nucen nebyl něčeho takového, chytit se prvého, co poručiti mi. Nejprv poznati a prohlédnouti, toť zájem můj. Ale povědíno mi, že to bez vědomí a dovolení pana regenta, Osuda, býti nemůže: takž já k němu přistoupě, pokorně žádost svou přednáším, já že jsem s tím oumyslem přišel, abych sám všecko prohlédl, a teprv, co by se mi líbilo, sobě vybral.
On odpověděl: „Synu, vidíš, že toho jiní tak nečiní, ale co se jim podá neb naskytne, toho se drží. Však, poněvadžs toho tak žádostiv, dobře.“ Napsal cedulku Spekulare (to jest Dívej se neb Zpytuj), dal mi ji a pustil mne.
Labyrint světa, kapitola VI, Osud rozděluje povolání - náměty pro práci s jazykovou stránkou textu
bude doplněno
Labyrint světa a ráj srdce, kapitola VI, Osud rozděluje povolání - Řízené čtení
Řízené čtení je metoda, při které učitel formou otázek provází žáky textem, vede je k tomu, aby o přečteném uvažovali, aby textu porozuměli na hlubší rovni. Otázky zaměřuje na vyvozování informací a myšlenek, které nejsou v textu vyjádřeny přímo, na vyjasňování nejednoznačných významů, na představy a zkušenosti žáků, hledání a formulování jejich názorů a závěrů, na přesahy mimo text, nalézání souvislostí s aktuálními situacemi a pod.
Text je proložen otázkami, ze kterých učitel vybere ty, které odpovídají úrovni žáků, času, který může práci s textem věnovat, případně záměru, pro jaké účely chce text využít.
Je vhodné domluvit nějaké znamení, podle něhož učitel pozná, že žáci zadanou část textu již přečetli – např. kdo dočte, zvedne oči, posadí se zpříma...
Pomůcky
Labyrint světa a ráj srdce - text s otázkami.pdf (pro tisk)
Labyrint světa a ráj srdce - text s otázkami.docx (pro úpravu)
Doporučený věk
13 až 15 let
Osud rozděluje povolání
A aj, veliká tu síň plná mladého lidu, a po pravé straně sedící zůřivý stařec a držící v ruce veliký měděný hrnec. I viděl jsem, an k němu všickni přicházející přistupovali, a každý do toho hrnce sáhna a cedulku s nějakým písmem vytáhna, hned odebral se do některé ulice města. Jeden s radostí a výskáním běžel, jiný s zármutkem a stýskáním, kroutě se a ohlédaje, šel.
I přistoupím blíž a nahlédnu některým do těch cedulek a vidím, že tento vytáhl: Panuj, jiný: Služ; tento: Rozkazuj, jiný : Poslouchej; tento: Suď, jiný: Bojuj, etc. I divím se, co to jest. Všezvěd mi dí: „Tu se povolání a práce rozdělují, k čemu se kdo v světě dáti má. Ten pak správce nad losy slove Osud, od něhož každý do světa vcházející instrukcí tímto způsobem vzíti musí.
Autor textu popisuje Osud jako zuřivého starce. Proč? Co tím chce čtenářům naznačit? Podá vysvětlení v dalším textu? Co asi osud „nadělil“ autorovi textu?
Labyrint je napsán ve formě alegorie, město představuje celý svět, ulice a budovy pak různé lidské situace a povolání. V jedné ulici bydlí řemeslníci, v jiné učenci nebo vojáci. Co v tomto alegorickém textu může představovat hrad na okraji města, co palác královny uprostřed města?
Ten, kdo si vytáhne cedulku s povoláním, které mu způsobí zármutek, odchází, po starci se jen smutně ohlédne. Proč se nikdo proti příkazu na cedulce nepostaví, proč se nepokusí změnit svoje nasměrování? (Učitel nechá žákům prostor pro jejich úvahy, aniž by je nějak usměrňoval, či jejich odpovědi komentoval. Až z textu níže vyplyne, že Osud je regentem Královny města. Ta má své metody řízení a těm není radno se vzpouzet. Je nemnoho těch, kteří prohlédnou „Osud“ a mají odvahu jít vlastní cestou).
V tom do mne Mámil z druhé strany drbne, abych také sáhl. Já prosil, abych nucen nebyl něčeho takového, chytit se prvého, co poručiti mi. Nejprv poznati a prohlédnouti, toť zájem můj. Ale povědíno mi, že to bez vědomí a dovolení pana regenta, Osuda, býti nemůže: takž já k němu přistoupě, pokorně žádost svou přednáším, já že jsem s tím oumyslem přišel, abych sám všecko prohlédl, a teprv, co by se mi líbilo, sobě vybral.
On odpověděl: „Synu, vidíš, že toho jiní tak nečiní, ale co se jim podá neb naskytne, toho se drží. Však, poněvadžs toho tak žádostiv, dobře. Napsal cedulku Spekulare (to jest Dívej se neb Zpytuj), dal mi ji a pustil mne.
Dnes mají mladí lidé různého věku možnost porozhlédnout se po světě doma i v zahraničí, zkusit různá povolání, studovat na různých školách, cestovat... "Jak optimálně bys svojí „přípravku na dospělost“ viděl ty? Žáci pracují ve čtyřčlenných skupinách, sdílejí své představy. Jeden pak představí výsledky sdílení za svou skupinu celé třídě.