Zpět na dětský portál
Zpět
O portálu
Pro učitele
Školy
Rodiče
pomůcky
Knihovnička

5. Poslední dny války

 

Události na samém konci války ve Středním Povltaví ovlivnila především existence výcvikového prostoru SS na Sedlčansku. Příslušníci tamní silné a skvěle vycvičené posádky Waffen SS (Zbraně SS) se za žádnou cenu nechtěli dostat do sovětského zajetí. Většina se jich snažila odejít k Američanům právě přes zdejší oblast. Někteří ale byli rozhodnutí bojovat na místě až do konce, jiným nic jiného nezbylo, když Američané po 8. květnu přestali přijímat zajatce. Některé nacistické oddíly ze Sedlčanska také zamířily do Prahy potlačovat povstání, které tam vypuklo 5. května.

 

SS ustupují

Waffen SS byly elitní jednotky, známé ovšem také fanatismem a krutostí. Během ústupu ze Sedlčanska často narážely na špatně vyzbrojené české civilisty, kteří se rozhodli zapojit do bojů alespoň v okamžicích, kdy se zdálo, že nepřítel je na lopatkách. Tam kde esesáci narazili na odpor (nebo si to jen mysleli), jednali krutě a nelítostně.

Tak například 6. května jednotka ustupující přes Vltavu zastřelila v Živohošti jednoho muže a další čtyři těžce zranila. O den později tu oddíl vedený Güntherem Balnowem narazil na sedm mužů vyzbrojených dvěma loveckými puškami. Všech sedm esesáci na místě popravili, popravu fotograficky zdokumentovali a těla pak hodili do Vltavy.

V Sedleci-Prčicích 7. května občané postavili ustupujícím Němcům do cesty převrácený žebřiňák a jeden z místních vystřelil na projíždějící kolonu. Současně tu byl na jiném místě zastřelen důstojník SS. Následovaly trestné akce SS, při nichž bylo zabito 20 mužů a zapálena škola. Jednotky okupantů město obsadily s úmyslem srovnat je se zemí a obyvatele vyvraždit. K tomu nakonec nedošlo, když se německý majitel velkostatku profesor Johann Elbl za obyvatele přimluvil u německých velitelů. Takových tragédií se tehdy v Povltaví odehrálo mnoho.

Dnes již historikové připouštějí, že jedinci se sadistickými sklony se v oněch dnech projevovali na obou stranách. Někde esesáci při chaotickém přechodu řeky přišli o zbraně a výstroj – a na druhém břehu byli zabíjeni. Jinde čeští „takypartyzáni“ přepadali bezbranné německé rodiny, nebo lynčovali sousedy svévolně označené za kolaboranty. U Kodetky na cestě z Dobříše na Prahu se rozpoutala přestřelka mezi dvěma německými jednotkami, z nichž jedna chtěla odejít do amerického zajetí, zatímco druhá měla v úmyslu se bránit do posledního muže Rusům. V Dobříši řadoví vojáci popravili svého důstojníka, protože nesouhlasil s násilím proti obyvatelstvu.

 

Vojenské velitelství v Dobříši

Už 29. dubna zažila Dobříš nálet amerických letadel, které bombardovaly nádraží a poškodily několik vozů i budovy. V noci ze  4. na 5. května se do města přemístil partyzánský oddíl Fakel  plukovníka Kozlova, který do té doby v součinnosti s místním obyvatelstvem operoval v okolních lesích. V následujících dnech odzbrojili německé posádky na zámku, v sanatoriu a ve škole. Ze školy se stal zajatecký tábor, kam byli přiváděni nejen němečtí vojáci, ale i civilisté.

Kozlov si zřídil štáb v domě předválečného československého generála a vedoucího místní ilegální skupiny Josefa Beránka. Ustanovil se vojenským velitelem Dobříše a Beránek byl jeho zástupcem. Kozlov také ve spojení s majitelem zámku Vikardem Colloredo – Mansfeldem a během pražského povstání opět nejméně jednou navštívil Prahu.

Situace ve městě ale byla i potom složitá. Kozlov údajně s německými jednotkami dojednal volný průchod, aby nedocházelo k civilním obětem, ne všichni obyvatelé města to ale respektovali a někteří i přepadali a olupovaly německé civilisty. V důsledku těchto konfliktů začala jedna z ustupujících německých divizí kolem města rozmisťovat těžkou vojenskou techniku, k zásahu ale nakonec nedošlo.

Do Dobříše vstoupila sovětská armáda 10. května. Ani tím ale druhá světová válka v oblasti ještě neskončila. Když německé jednotky zjistily, že už je Američané odmítají brát do zajetí, svedly 11. a 12. května u Milína zoufalý boj se sovětskou armádou. Byla to vůbec poslední bitva druhé světové války.

 

Jan A. Novák

scroll to top