Historie
Národnostní složení ČSR
30. ledna 1933 se říšským kancléřem v Německu stal Adolf Hitler. Brzy na to Německo vypovědělo Versailleskou smlouvu, obnovilo brannou povinnost a začalo zbrojit. Byl zřízen první koncentrační tábor v Dachau. Hitler ve svých projevech otevřeně hlásal svou nenávist k Židům, komunistům, kapitalistům a dalším jeho údajným nepřátelům. Zároveň veřejně vyhlásil svůj úmysl připojit k „Třetí říši" všechna území obývaná etnickými Němci tedy i Sudety v tehdejším Československu, kde žilo přes tři milióny Němců.
Na tuto hrozbu muselo Československo reagovat. V úvahu připadaly dvě možnosti, jak se agresorovi bránit. Buď vybudovat plně motorizovanou armádu vyzbrojenou velkými počty tanků a letadel, nebo postavit mohutné železobetonové opevnění kolem celé své ohrožené hranice. Československo se rozhodlo pro druhou možnost.
Opevnění ČSR
Za vzor posloužila francouzská Maginotova linie , ale československým pevnostním odborníkům se tento vzor podařilo v mnohých směrech překonat!
V roce 1935 vznikla vojenská organizace ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), která měla na starosti výstavbu a vše ostatní s tím související. Podle zkratky názvu této organizace se lehkým bunkrům lidově říká „řopíky". Vzápětí začala výstavba opevnění prováděná s velkým nasazením.
Ovšem v září 1938 bylo Československo zrazeno Mnichovskou dohodou. Dohoda nařizovala vydat území Sudet Německu a tím byla bez boje vydána i většina československého opevnění. Do té doby se jich podařilo vybudovat celkem 10 000.
Lehké opevnění u Labské boudy
V současnosti stoupá zájem veřejnosti o opevnění. Vzniklo mnoho pevnostních muzeí a některé objekty si pronajali nadšenci, kteří je na vlastní náklady rekonstruují do stavu z roku 1938.
Historie
Výhody vybudování železobetonového opevnění oproti vybudování plně motorizované armády
- Vybudování železobetonového opevnění je levnější než vybudování motorizované armády.
- Opevnění nezastarává příliš rychle, stačí jen modernizovat výzbroj a vnitřní zařízení.
- Při budování opevnění mohlo ČSR využít dosažitelných zdrojů – technologie, materiál, lidské zdroje...
- ČSR sice patřilo v té době k průmyslově nejrozvinutějším státům v Evropě, ale za vyspělejšími zeměmi začalo zaostávat.
- V zemi bylo v té době jen malé množství automobilů – u vojsk i mezi veřejností.
- Budování obrany dává možnost vytvořit nová pracovní místa pro nezaměstnané na stavbě opevnění.
- ČSR má velmi dlouhé hranice vzhledem k možnostem zajistit je motorizovanou armádou.
- Délka ohrožené hranice je sice dlouhá – 2 800 km, ale její část je výhodná pro vybudování opevnění (hory, řeky, lesy, bažiny).
- Vojenská síla Německa byla v té době velká, vybudovat armádu, která by jí mohla konkurovat, by bylo obtížné. Bylo výhodnější zvolit defenzivní strategie a čekání na pomoc od Západních mocností. (Ta bohužel nepřišla, západní mocnosti nás vydaly Němcům.)
Ceny v Československu před 2. světovou válkou
Koruna měla v době před Druhou světovou válkou přibližně 10x větší hodnotu, než má koruna dnešní, ovšem platy byly mnohem menší než dnes. Plat většiny dělníků na stavbě opevnění byl 2 koruny 30 haléřů za hodinu. (V dnešních cenových relacích by si dělník vydělal přibližně 23 korun za hodinu). Jednalo se vesměs o velmi namáhavé práce – kopat krumpáčem, házet lopatou, vozit kolečka, nosit těžké pytle s cementem a ocelové tyče apod. V podzemí dělostřeleckých tvrzí navíc dělníci pracovali v prachu z odstřelů horniny, s primitivním osvětlením a při nedokonalých bezpečnostních opatřeních.
Chléb stál 2,75 korun, kilogram cukru 6,40 Kčs, kilogram masa od 7 do 30 Kčs, litr mléka 2 Kčs, kilogram másla 20 Kčs, litr piva od 2,60 do 4 Kčs, 0,7 litru rumu 17,50 Kčs apod. Některé zboží si běžný dělník vůbec nemohl dovolit, např. vysavač stál 1 500 Kčs, nábytek do ložnice 3 600 Kčs a nejmenší osobní auto Aero stálo 18 000 Kčs.
Ceny opevnění byly značné. Každý náboj do kulometu nebo pušky stál 1 korunu (a každý kulomet jich vystřílel za chvíli tisíce!), ruční granát stál 12,50 Kčs, lehký kulomet 3 400 Kčs (+ 2 000 Kčs příslušenství), těžký kulomet 13 400 Kčs (+ 5 000 Kčs příslušenství). Lehký objekt vzor 37 s vnitřním vybavením a pozemkem kolem 70 000 Kčs. Hrubá stavba těžkého objektu stála kolem 1 000 000 korun a včetně veškerého vnitřního vybavení, zbraní a munice to bylo kolem 5 000 000 korun. Rozpočet každé dělostřelecké tvrze byl v desítkách miliónů korun a největší tvrz Stachelberg měla rozpočet dokonce 149 miliónů korun! O to je smutnější, že tyto obrovské finanční výdaje přišly zcela vniveč, když se republika musela celého vybudovaného opevnění bez boje vzdát.
Maginotova linie
Maginotova linie
Maginotova linie je francouzské opevnění postavené v letech 1930 až 1940 na hranicích s nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Je pojmenováno podle francouzského ministra války Andre Maginot, který prosadil její výstavbu. Posloužila za vzor československému opevnění, které ji ale v mnoha směrech předčilo. Například československé opevnění mělo dokonalejší objekty a díky kvalitnějšímu cementu, pracovním postupům a kvalitním pancířům dosahovalo větší odolnosti proti nepřátelské palbě.
Maginotova linie
Mnichovská dohoda
Československým představitelům bylo od začátku jasné, že sami se proti mnohem silnějšímu Německu nemůžeme ubránit. Proto podepsali s několika státy spojenecké smlouvy, kterými jsme měli zaručeno, že v případě napadení Německem nám přijdou na pomoc. Naším nejvýznamnějším spojencem proti nacistickému Německu byla Francie.
Skutečnost ale byla jiná! V rozhodujícím okamžiku nám na pomoc Francie, ani nikdo jiný, nepřišel. Naopak!
Mnichovská dohoda - osoby
Představitelé západních mocností dospěli k přesvědčení, že Němci jsou v Československu utlačováni, navíc uvěřili, že zabrání Československa je Hitlerův poslední územní požadavek. Domnívali se, že podepsáním smlouvy odvrátí hrozící válku (ve skutečnosti ji ale přiblížili).
odstoupená území ČSR
Smlouva Československu nařizovala vydat Německu do 10. října 1938 všechna území, na nichž žije více než 50 % německého obyvatelstva.
Brzy nato následovala Vídeňská arbitráž, která nařizovala Československu vydat území, na nichž žije více než 50 % maďarského obyvatelstva, Maďarsku (tzn. celé jižní Slovensko). Dále Československo přišlo o území kolem Ostravy (tzv. Těšínsko), které muselo odevzdat Polsku.
Důsledkem těchto dohod přišlo Československo o rozsáhlá průmyslová území, byla přerušena jeho železniční síť mezi Českými zeměmi a Slovenskem (vlaky musely jezdit přes Sudety a tím pádem přes Německo) a zejména přišlo o většinu opevnění. Kvůli tomu nebylo Československo dále schopné obrany a 15. března 1939 ho Německo bez boje obsadilo.
Armádní generál Ludvík Krejčí
Vynikající český generál Ludvík Krejčí se významně zasloužil o vybudování opevnění. Za první světové války bojoval v Rusku v Československých legiích, v roce 1933 byl na přímou žádost prezidenta Masaryka jmenován náčelníkem Hlavního štábu Československé armády. V této funkci prosadil kromě vybudování opevnění i další klíčové změny v armádě. Za druhé světové války byl několik měsíců vězněn v Malé pevnosti v Terezíně.
Po válce ale komunistický režim jeho zásluhy neocenil. Naopak. Byla mu odňata hodnost, přišel o důchod a ve stáří musel pracovat jako prostý dělník v továrně na knoflíky, která kdysi patřila jeho ženě a byla znárodněna. Zemřel v chudobě jako prostý vojín. Teprve v roce 1990 mu byla posmrtně vrácena hodnost armádního generála.
Nutno říci, že jiní předváleční generálové dopadli za komunistického režimu ještě mnohem hůř. Byli popraveni.
Pevnostní muzea
Pevnostních muzeí je v české republice velké množství. Zde jsou odkazy na některá z nich.
Obecné odkazy
