Typy opevnění
Atraktivní řopík
Typy opevnění
Bunkry nejsou všechny stejné. Podle odolnosti je dělíme na lehké objekty, těžké objekty a dělostřelecké tvrze.
Lehké objekty – tzv. „řopíky" se budovaly kolem celé hranice s Německem a Maďarskem. Po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938 se budovaly i na těchto hranicích. Navíc se budovalo několik ústupových linií ve vnitrozemí České republiky. Předpokládalo se, že během bojů se bude postupně Československá armáda stahovat od západu na východ až na Moravsko-slovenské hranice a mezitím jí přijde Francie na pomoc. Toto stahování a prodlužování odporu měly Československé armádě umožnit ústupové linie. Jednou z ústupových linií byla i Vltavská linie. Obvykle se budovaly dvě linie vzdálené od sebe cca půl kilometru.
Těžký objekt K-S-14 v městečku Králíky
Těžké objekty se budovaly jen na nejohroženějších hranicích Československa. Před válkou to byla především hranice severně od Ostravy. Dnes toto území sousedí s Polskem, tehdy to byla hranice s Německem. (Německo sahalo až k Ostravě.) Strategický záměr Wermachtu (německé armády) byl hlavní útok na severní Moravu a po dobytí průmyslově vyspělého Ostravska pak dobýt území Moravy až k Rakouským hranicím. Němci chtěli rozdělit naše území na dvě části a izolované obklíčené části československých vojsk postupně zlikvidovat. Proto se s těžkým opevněním setkáváme především na severní hranici Čech a Moravy. Když se po obsazení Rakouska celé Čechy a Morava dostaly do obklíčení Německem ze všech stran, začalo se těžké opevnění horečně budovat i kolem jižní hranice Moravy. Do Mnichovské dohody se ale stihlo vybetonovat jen 6 bunkrů.
Tvrz Skutina
Stavba dělostřeleckých tvrzí byla mimořádně drahá, finančně i časově náročná, proto se stavěly jen na nejohroženějších úsecích na severní hranici Čech a Moravy. Obvykle se nacházejí na vyvýšeném dominantním místě s výborným výstřelem na všechny strany. Jejich úkolem byla dělostřelecká podpora těžkých objektů.
Typy opevnění
„Fešák“ nedaleko pramene Labe
Lehké opevnění (lehké objekty) - „řopíky“
V roce 1936 bylo postaveno necelých 900 objektů vzor 36. Byly plánované jako provizorní, než se postaví dokonalejší opevnění, a nebyly příliš zdařilé. Stavěly se jen kolem důležitých komunikací. Na rozdíl od ostatních bunkrů měly střílny otočené k nepříteli, takže byly velmi zranitelné jeho dělostřeleckou palbou. Měly poměrně slabé stěny a doposud nebyly zkušenosti s pevnostním betonem, takže jejich odolnost byla malá. Navíc je nepřítel mohl obejít a zlikvidovat z týlu – například ručním granátem vhozeným do dveří. Vnitřní vybavení bylo primitivní – jen dřevěné střelecké stolky. Tyto objekty nemohly nepřítele zastavit na dlouhou dobu, jen krátce zpomalit. Předpokládaly se téměř stoprocentní ztráty jejich posádek, přesto během mobilizace do nich vojáci nastupovali plnit svou povinnost dle rozkazů svých velitelů. Posádku tvoří 2 až 6 vojáků, podle počtu kulometů (vždy 2 vojáci na jeden kulomet).
V letech 1937 a 1938 se stavěly mnohem dokonalejší lehké objekty vzor 37. Celkem se jich postavilo přes 9 000. Konstrukci této výborné a přitom jednoduché a poměrně levné stavby vymysleli českoslovenští pevnostní odborníci a jinde ve světě se s ní nesetkáme!
Jeden z 10 000 postavených řopíků
Základem je boční palba, kdy střílny vůbec nejsou natočené směrem, odkud přijde nepřítel, ale do boků – tj. podél linie fronty! Tím se bunkry kryjí vzájemně palbou z lehkých kulometů a jejich střílny nejsou nepřátelskou dělostřelbou zranitelné. Nepřítel nemůže nikudy přes souvislou palebnou linii proniknout do týlu. Nezbývá mu nic jiného,než projít palebnými přehradami.
Střílny jsou navíc chráněny do stran přečnívajícím betonem – tak zvanými uchy. Ze strany od nepřítele jsou bunkry obloženy kamennou rovnaninou a zasypány zemí, která se osela trávou. Jednak to zvyšuje jejich odolnost a také je to maskuje. Objekt normální odolnosti vydržel zásah granátu z 105 mm nepřátelského děla, objekt zvýšené odolnosti dokonce zásah z 150 mm děla. Předpokládalo se, že vydrží 48 hodin tvrdého boje a opakovaně odrazí nepřátelské útoky. Posádku tvoří obvykle 7 vojáků.
Těžký objekt V zátiší
Těžké opevnění (těžké objekty)
Tyto bunkry byly mnohem odolnější. Odolaly jak palbě z nepřátelských těžkých děl, tak leteckému bombardování. Ke zvýšení jejich odolnosti byly navíc obloženy kamennou rovnaninou a ze strany od nepřítele zasypány zemí. Aby posádku nemohly zranit úlomky betonu odletujícího při dopadu těžkých granátů a bomb, byly stěny i stropy místností obloženy plechem.
Diamantový příkop
Nad vchodem a nad střílnami se nachází betonový převis – tzv. krakorec, který slouží k tomu, aby vchod a střílny nemohly být ohroženy dopadem leteckých bomb nebo strmě dopadajících granátů z minometů a moždířů.
Aby se nepřítel nemohl dostat ke střílnám a aby střílny nemohly být zasypány zemí vyhozenou do vzduchu výbuchem těžkých granátů, byly chráněny tzv. diamantovým příkopem. Do něj byly také otvory pod zbraněmi sváděny vystřelené nábojnice, aby jedovaté plyny z nich neohrožovaly posádku pevnosti.
Tyto bunkry byly téměř vždy dvoupatrové a disponovaly rozsáhlým vnitřním vybavením a zásobami munice, potravin a nafty na 14 dní boje. Posádka činí 20 až 40 vojáků – podle velikosti objektu.
Tyto objekty měly být schopné klást dlouhodobý odpor a zastavit i těžké útoky nepřítele.
Objekt Jeřáb - tvrz Dobrošov
Dělostřelecké tvrze
Nejdokonalejší a nejdražší část opevnění. Dělostřelecká tvrz se skládá z několika těžkých objektů v nejvyšší odolnosti, které jsou ale na rozdíl od izolovaných pěchotních srubů pospojovány podzemními chodbami a výtahy. Vyskytují se zde zvláštní tvrzové objekty – vchodový objekt, dělostřelecký srub a dělostřelecká otočná věž. V podzemí jsou rozsáhlé sklady všeho, co posádka 400 až 800 vojáků (podle velikosti tvrze) potřebovala na 14 dní k životu a k boji.
Do Mnichovské dohody se podařilo stavebně dokončit 5 tvrzí. Nepodařilo se ale vyrobit jejich hlavní výzbroj – 100 mm pevnostní houfnice, ani jejich vnitřní vybavení z větší části nebylo dodáno. Jiných 5 tvrzí zůstalo rozestavěno a dalších 5 tvrzí se stavět ani nezačalo; zůstaly pouze na papíře.
Toto opevnění bylo odolné vůči všem tehdejším dělostřeleckým nábojům i leteckým pumám, a tudíž bylo tehdejšími zbraněmi prakticky nedobytné.