Přepis vybraných pasáží výučního listu z r. 1835:

Antonín Viterna

My přísežní starší cechmistři a jiní mistři poctivého řemesla soukenického v knížecím starožitném městě Sedlčan známo nejprv vůbec činíme obzvláště tu, kdyby toho zapotřebí bylo, že jest před nás […] předstoupil náš p. bratr František Poláček s jeho vyučencem Antonín Viterna, mladším synem Františka Viterna […], a žádaje nás zdvořile, abysme jeho vyučenci za vyučenou dali […]

[…] Tento list pověsti naší cechovní jsme potvrdili, jenž se to stalo v našem starožitném městě Sedlčan.

Dne 8. Decembris A. D. 1835 […]

dole pod pečetí podepsán A. Gaertner (Gärtner)

Uveďme nyní několik jmen vyhlášených soukeníků, není vyloučeno, že jejich potomci sídlí v blízkém okolí dodnes. Za povšimnutí stojí, že ne vždy známe celá jejich jména, někdy třeba jen přezdívku.

Roku 1580 se připomínají tito mistři, tedy samostatní výrobci: Jakub Lauryn, Václav a Mikuláš Křikavovi, Zlouže, Filípek, Kohout, Kolín, Kantůrek, Kořený, Tichý, Kbelíček. Václav Křikava, člen vůbec nejzámožnější zdejší soukenické rodiny, udržoval přátelské vztahy s rytířem Jakubem Krčínem, dokonce byl pověřen spravovat coby panský úředník Sedlčany a Křepenice, když Krčín přesídlil do Obděnic. Mezi měšťany, kteří přispěli na pořízení tzv. Krčínova kancionálu (1580-1594), jsou uvedeni mj. soukeníci Mikuláš Křikava (Václavův syn) a Lauryn. Jediná Křikavova dcera si vzala v 1. polovině 17. století soukeníka Václava Kubeciussa a jejich syn Jan, ačkoli se vyučil soukeníkem, se stal roku 1669 učitelem na sedlčanské škole. Toto povolání mu však k srdci nepřirostlo, místo výuky chytal s žáky v potocích ryby, proto také na něho vzniklo mnoho stížností.

Mezi nejvyššími představiteli (tedy cechmistry) soukenického cechu nacházíme třeba tato jména:

zvoleni 1560 – Pavel Filípkový, Ondřej Šašek; po nich Vondra a Jan Vitnej

zvoleni 1570 – Bartoš Mydlář, Jan Masopustů; po nich Jan Chrysostom a Jakub Lauryn (viz výše)

zvoleni 1607 – Šimon Lauryn, Tobiáš Strakonický

zvoleni 1610 – Tobiáš Strakonický, Daniel Kloboucký z Klobouk

zvoleni 1620 – Jan Lauryn, Jan Hanuš

zvoleni 1624 – Krištof Bystřický a Tobiáš Strakonický

zvoleni 1625 – Tobiáš Strakonický a Petr Vodňanský

V období kolem bělohorské bitvy známe kromě uvedených výše ještě jména: Samuel Chrisostom, Vaněk Kumbů, Václav Filipů, Jan Deseňský, Jan Žlutický z města Hory Tábor (později se podepisoval Táborský), Jan Šafránek, Jan Komínek, Mat. Smíšek, Mik. Domecký nebo Petr Vodňanský.

Nejstarší památkou na zaniklý cech jsou Pořádkové cechovní z r. 1424, které obsahují mj. zápisy o přijetí učňů a udělování mistrovského práva. K zaznamenávání mistrů byla roku 1649 pořízena ještě druhá kniha, a to za působení starších cechmistrů Krištofa Cíglera Bistřického a Tomáše Čedíka Jistebnického. Třetí kniha pro učedníky a tovaryše byla založena roku 1667 za starších cechmistrů Zdeňka Roudnického, Jakuba Sýkory a Matouše Kadaře. Těm asistoval ještě cechovní písař a učitel Jan Ig. Cubetius (Kubec).

HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl II.Praha : Pražská edice, 1998. ISBN 80-901509-6-9.

Z doby úpadku kdysi slavného soukenictví sedlčanského zachovaly se dvě písničky. Josefa Čapková, manželka soukeníka [snad toho z přiloženého domovského listu], zpívala tuto:

ta mě trápí nejvíce:

vždycky naši říkávali,

že budu soukenice.

Soukenicí nebudu,

musila bych pít vodu;

vodu píti, soukat cívky,

to já dělat nebudu!

Posměšná písnička z posledních dob trhů „Kocandy“, kterou zpíval Jan Smrčka, starý tkadlec a literát sedlčanský:

-Kam se, báby, ženete?

-Na „Kocandu“ s veteší.

-Proč tak tuze klejete?

-Když nás to nic netěší:

[: loni bylo všecko lepší,

letos je to zmámený. :]

-Zač ta stará cajdrnoška*?

-Za půl pátarenskýho,

chodila v ní nebožtička,

to je něco lepšího.

-Zač ty kalhoty starý,

vždyť jsou celý po . . . . . ?

To není žádná pravda,

to je v nich pracharanda**!